Vidím vás Donalde, slezte z toho lustru! Aneb Poprask na laguně official

Oheň a led 42. kapitola

Středa v 21:20 | panda |  Příběhy - fan fiction

Paddy

Pokud se Joey vydal proti Danielovi, nedivil jsem se mu. Chápal jsem jeho pohnutky a chápal i ty Emily. Sám jsem byl jen krůček od toho, aby Daniel zatáhl za nitku a já ho na ni uškrtil. Ale pořád jsem se snažil ovládat. Už kvůli Joelle, Aidna a především kvůli Emily. Kdyby Daniel zjistil, že znám skutečnou pravdu a jsem víc než jeho nepřítel, byl by to otevřený boj. A ten jsme si nikdo z nás vůči němu nemohl dovolit.


"Já Joelle Verreet, si beru tebe Paticku Kelly, za svého manžela…" Vybavil se mi na mysli obrázek z dětství na Joelle, díky tomu, co mi vyprávěl Joey. Byly to pro mě bezstarostná léta, plná zábavy a her. Dost dlouho po matčině smrti na to, abych se s tím jakžtakž jako dítě dokázal vypořádat. A i když se nedalo zapomenout nikdy a to hlavně v noci před spaním, když mi chyběla, aby uložila, pohladila a starostlivě přikryla, přesto jsme jako rodina museli jít dál. Nikdy mě v tomto období nenapadlo, že má otec starosti a jak by taky mohlo, já jsem ještě nevěděl, co to starosti jsou…Joelle stála před zrcadlem a strojila se do šatů své matky a na krk si dávala obrovské korále. Chystala naši svatbu. "Joelle?" Objevil se v pokoji její otec. "Co se to tu děje?" Zeptal se ji s úsměvem. Vlastně se pořád smál, jinak si ho ani nepamatuji. "Moje svatba, tati." Odpověděla mu s dětskou nevinností Joy. Taky mi ti vykouzlilo úsměv na tváři, když jsem si na ni vzpomněl. "Zdá se, že chystáš vybranou událost." Hrál s ní její hru tatínek. "A co ty těsnící gumičky?" Ptal se ji dál a vytáhl ji je z její šperkovničky. "To jsou svatební prsteny, hlupáčku." Nedala se Joelle už tenkrát. "To jsou moc pěkné prsteny." Usmál se na ni a začal si je na oko prohlížet. "Kdo je ten šťastlivec?" Podívala se na něj, ale nestačila mu odpovědět, protože jsem se v pokoji objevil já. "To budu já." "Paddy." Usmál se na mě. "Zdravím, pane Verreete." "Myslím, že jdeš právě včas." Mrkl na mě.

Z mých myšlenek mě vytrhlo houkání alarmu, které vycházelo z Danieolovi garáže. Rychle jsem vyskočil, abych alarm vypnul. A jen se modlil, aby to nevzbudilo Daniela nebo Joelle, ať to dole pustil kdokoliv. Tajně jsem doufal, že to bylo jen bouřkou, která zuřila okolo nás. Ale taky jsem tak trochu doufal v Emily zvědavost, protože od pohřbu se mi vyhýbala, seč mohla. Vím, že veškerý svůj čas trávila v galerii, ale to jsem věděl jen já. Chodil jsem se tam na ni alespoň dívat a kontroloval, zda ji nenašel Daniel. Ale nenašel a přitom ji měl přímo před očima.

Jenže v garážích nebyla Emily. A nebylo to ani bouřkou, pokud jsem tou bouřkou nemyslel svého bratra Joeyho. Prosil jsem sem ho o čas, a o to, aby sám nic nepodnikal. Ale všechno bylo marné, když jsem ho viděl s tou kapucí na hlavě a s baterkou v ruce. Měl jediné štěstí, že jsem byl vzhůru a alarm hned vypnul, než všechny probudil. Vymykal se mi kontrole a já nevěděl, jak ho zastavit než ublíží sobě, své rodině a možná taky Ems. Pořád nevím, jakou pro ni měl nachystanou roli. Každopádně Daniel byl až příliš chytrý, vynalézavý a úlisný, s ním nešlo bojovat otevřeně. Chtělo to pomalu, ale s jistotu. A tu mi Joey zatím nedával. Chyba byla, že jsem se Joelle rozhádal. Možná bylo dál lepší a hlavně bezpečnější pro nás všechny být s ní alespoň na oko. A chránit tak Emily. Vlastně jsem se potom všem tak trochu bál k ní přiblížit i já, aby si náhodou Daniel nemyslel, že s ní chci být. Ale stejně jsem měl pocit, že po pohřbu se na mě dívá tak nějak jinak. Jako kdybych měl být vážně jeho další terč…Vztah s Joelle jsem musel chtě nechtě napravit a všechny přesvědčit o tom, že si ji chci doopravdy vzít. A ta její párty na počest toho jejího časopisu, k tomu bude ideální. Jen říct Ems, že to bude jen hrané…aby se už netrápila.

Joey chodil s tou malou baterkou kolem aut a něco hledal. On byl teď mou hrozbou, která mohla všechno pokazit. Stejně tak jako Nolan.I on když se do všeho začal vměšovat, vždycky se všechno pak zhoršilo. Nolan byl naštěstí daleko pryč a Joeyho jsem musel víc hlídat. "Co to sakra děláš?" Vystoupil jsem ze tmy a překvapil ho. "Někdo chtěl Daniela zabít. A musím zjistit kdo. Brzdová kapalina špiní kov." "Nic tu není Joey. Všechno je tu uklizené." "Nemůžu to nechat být. Ten někdo to může všechno ohrozit." Díval se mi do očí Joey. "Přeceňuješ své síly Joey." "Neříkej mi, jak mám dělat svou práci." Začínal se na mě zlobit. "Tak ty přestaň dělat tu moji. Bydlím tady já, tohle je moje území. Ty brzdy poškodil někdo, kdo má přístup k alarmu jako já. Victorie to nebyla, já taky ne…Aiden asi těžko…kdo ti zbývá?" "Joelle." Odpověděl mi Joey. "Fajn. Byla to ona, než Daniel s Victorií do toho auta nastoupili, řekla mu, že to bude to poslední, co udělá! Už ti to dochází?" "Musíme to říct, Danielovi." "Nesmíme to říct nikomu. Hlavně ne Danielovi! Nesmí si vyvozovat své vlastní závěry! Naposledy říkám, že ti věřím Joey. Nenuť mě toho litovat!" "Dobře." Přikývl konečně Joey. "Nechám to na tobě." Odešel a já si mohl dočasně vydechnout.

"Připravená na párty?" Donesl jsem ráno Joelle snídani do postele. Ale ona už v posteli dávno nebyla. "Mám toho ještě hodně." Přiznala se mi a lítala po pokoji jako tajfun. V jedné ruce Aidna a v druhé nějaké složky. "Víš, že na to máš lidi, viď?" "Myslíš chůvu? Vždyť mi vyčítáš, když ji Aidna svěřuji." "O Aidna se postarám já." Vzal jsem ji ho z náruče. "Myslím asistenty." Usmál jsem se nad papíry roztahanými všude kolem. "Když jenom já vím, co má a nemá Daniel rád. A co je důležitější, co nemá rád." Odpověděla mi. "Já jsem si myslel, že tě nezajímá, co si tom Daniel myslí. Myslel jsem, že tak nějak celkově nezajímá…" "Pro všechny bude lepší, když budeme oba spokojení." Dala oči v sloup a začala dávat dohromady ty papíry pohozené na zemi. "Bude. Neboj. Až uvidí tohle…" Vytáhl jsem konečně svůj největší triumf, který jsem si schovával za zády v košili. Bylo to první číslo jejího časopisu, pro které jsem ráno běžel, jen abych ji překvapil. "Myslím, že je ještě teplý z tiskárny." Usmíval jsem se na ni a podával její první číslo. Hrdě a s úsměvem si ho vzala do své ruky a začala hladit přední stránku. Culila se na ni, jako dítě na bonbon. "Nikdy jsem v tohle nedoufala, Paddy…" Přiznala se mi. "Ale taky mám před sebou ještě hromadu práce. To samé s tou svatbou, když nevím, jak to s námi vlastně je…" Byl jsem rád, že to načala.
"Pamatuješ, když jsme byli malý…stál jsem s tvým otcem…nemyslím teď Daniela." "Já vím, koho myslíš." Posmutněla trochu. "…stáli jste spolu na pláži a čekali na mě." Zvedla ke mně oči a políbila Aidna. "Joelle, zlato?" Napodoboval jsem slova jejího otce. "Tak jdeš nebo ne?" Přidala se ke mně, i když jsem tuhle větu říkal tenkrát na pláži já. "Trpělivost, prosím." Odpovídal jsem za ní.... A když si to dořekla, vyšla si nastrojená v šatech své maminky s malou kytičkou v ruce z poza velkého slunečníku. A smála se na mě. Vypadala si překrásně." Dobíral jsem si ji, ale pro mě v tu chvíli byla nejkrásnější na světě. Celá zářila přitom našem společném vypravování…


"Měli bychom ho pozvat na svatbu…" Naznačil jsem nenápadně, že přes to, co se stalo s Ems, jsem chtěl být s ní. Nebo alespoň doufal, že mě vezme na milost. "Svatbu?" Zopakovala po mě. "Ale vždyť ty přece miluješ Emily, ne mě." "Možná bude lepší rozhodnout se hlavou, ne srdcem." "Aby si mi pak za ní pořád utíkal…ne Paddy." "Joelle…ještě si to rozmysli. Máme spolu rodinu." Chytil jsem ji za ruku, na které pořád nosila můj prstýnek. Kdyby ho sundala, věděl bych, že plně rozhodnutá se mě vzdát, ale to ona ještě nebyla. "A my se jdeme chlapáku umýt." Pohupoval jsem s Aidnem v náruči. "Aby si by čistý…alespoň na tři minuty…" Usmál jsem se na Joelle a zavřel za sebou a Aidnem dveře do koupelny.

Když jsem sešel dolů do jídelny, myslel jsem si, že se mi to jen zdá. Daniel neměl zavřené dveře do pracovny a byl tam s ním Joey. Podíval jsem se na Aidna. "Tohle, co teď udělá tatínek, se nedělá, tak si to nesmíš pamatovat." Aiden mi jen vesele tahal za vlasy. Bral jsem to od něj jako souhlas a dál jsem ho nechal dělat svou práci, aby byl potichu. Postavil jsem se k Danielovým dveřím a poslouchal ty dva, co si spolu tak asi povídají. Joey do toho šel tentokrát opravdu naplno.


"Mluvíš jako někdo, kdo z toho chce něco mít." Slyšel jsem mluvit Daneila jako první. "Jsem někdo, kdo chce dokázat svou cenu, pánovi tohoto domu." Daniel se potutelně usmál. Joey bezpochyby věděl, jak mu zalichotit. "Všímavý a ambiciózní. Ne jako tvůj mladší bratr." Tu narážku na sebe jsem dělal, že raději neslyším. "Něco ti řeknu. Na Joellin večírek nepůjdu, abych ji trošku znervóznil, a ona si mohla jen domýšlet, jestli něco tuším nebo ne. Ale ty mi přineseš důkazy o tom, že to doopravdy byla ona a ne někdo jiný. Pak se uvidí." "Nic mi neudělá větší radost." Zašeptal mu Joey a já se raději klidil z cesty, aby nevěděli, že jsem je spolu slyšel.


Rychle jsem se posadil do jídelny s Aidnem na klíně, a ačkoliv jsem ho před chvíli tak úporně umýval, tak jsem ho teď s radostí popatlal marmeládou, aby si mysleli, že neděláme, nic jiného, než snídáme. "Ach, Patricku. Před chvíli tu byl tvůj bratr Joey. Asi jste se minuli. Škoda. Myslel jsem, že jsi u Emily." "Ne, několik dní spí už doma, viď?" Objevila se z ničeho nic s papíry v ruce v jídelně i Joelle a oba pak zasedli se mnou ke stolu. "Joelle má pravdu. S Emily jsem nebyl od toho nešťastného pohřbu Victorie." "Takže tady taky není…" Posmutněl Daniel. "Nemůžeš ji najít?" Ptala se ho Joelle a zakousla se do toustu. "Je mi líto Danieli, není." Odpověděl jsem mu. "Nejenže ji nemůžu najít, nebereme mi telefony a v podstatě ani nevím, co jsem ji udělal." "Není to tak dávno, co se ti klaněla u nohou, viď? Teď za tebou nepřijde, ani když ti zemřela žena. Taky by mě zajímalo, co takový rozpor způsobilo…?" Popichovala ho Joelle. Daniel místo toustu ke snídani začal svou obvyklou skleničkou whiskey. "Řekl bych, že za to může Nolan. Nejspíš zas nevykládal, jak za všechno můžu já…Clarkovou smrtí počínaje, údajné mé nastražení bomby v restauraci, kde jste vy dva večeři…" "Zabití Victorie." Doplnila ho významně Joelle. Perfektní téma ke snídani. Podíval jsem se úzkostně na Aidna a byla rád, že nám ještě nerozumí. "A to se stalo jak?" Připojil jsem se do jejich hovoru. Kdybych se nestaral o Aidna, nalil bych si whiskey s ním. "…když jste nakonec neměl Huntingta." Dodal jsem, abych svou otázku osvětlil.

"Někdo manipuloval s brzdami." Vybafl na nás Daniel a Joelle v tu chvíli celá zbledla. Nanejvýš ode mě neváhala ani vteřinku a tu whiskey si s Danielem nalila. Spadla do ní, ani jsem nestačil mrknout. "Co? Kdo by manipuloval s brzdami?" Zeptala se ho nejdřív, než si uvědomila, že položit tuhle otázku, byla chyba. Moc dobře viděl, jak se jí třepe ruka, když si skleničku i s jejím obsahem přibližovala ke svým rtům. Mlčky jsem ji sledoval a Daniel taky. A jestli mu Joey, řekl, že to byla ona, tak svou nervozitou se právě prozradila. "Vlastně o někom bych věděla." Přešla do útoku. Kopla do sebe druhou skleničku. Nejdřív se omluvně podívala na mě a pak se vším důvěrou na Daniela. "Emily. Viní tě ze ztráty jejího nenarozeného dítěte. Ze ztráty jejího manžela….popravdě se divím, že tě to samotného nenapadlo. Navíc se ti očividně vyhýbá. Že by černé svědomí…" Pokrčila Joelle rameny jako by nic. "Když jsem si myslel, že umírám, bojoval jsem s časem, abych napravil všechny chyby vůči ní. Teď se modlím, aby právě čas tyto rány zahojil." Projevil z ničeho nic Daniel lítost vůči Em. "Když žena ztratí muže, kterého miluje a zároveň je to otec jejího dítěte, cítí nepředstavitelnou bolest." Koukala se při těch slovech Joy na mě. "Nemůže ani zapomenout ani odpustit." Ty její slova byla pravdivá až moc. V jejích očích jsem se teď necítil o moc líp než Daniel…


"Tenhle úsměv znám. Je to pýcha." Překvapil jsem Joelle na párty, když pozorovala titulku svého prvního čísla v nadměrné velikosti vylepenou na zdi. Hudbu hrála nahlas a všude bylo spousty lidí a všichni se bavili. Nic lepšího si a velkolepějšího si nemohla přát. "Nebudu lhát Paddy. Je to to nejlepší, co jsem kdy zažila." "Jsi přirozený talent." Ujistil jsem ji. "Stejně jako ty Paddy. Dobré i špatné." "Pořád mi máš za zlé, to s Ems?" "Ne." Vzhlédla ke mně. "Ale zkus k ní utéct ještě jednou…a zjistíš, že i já mám drápky." O tom jsem nepochyboval. "Dobře." Políbil jsem ji a nevšiml si, že se na nás kouká Emily. "Páni, kdo nechal své modré ve skříni." Překvapila nás oba. "Je to módní párty, oblékl jsem se podle toho." Zazmatkoval jsem a řekl jsem první blbost, která mě napadla. Křečovitě se na nás usmála. "Gratuluju ti Joelle. Je to velkolepé. Párty je úžasná a kanceláře tady. Jsem na tebe pyšná." Chytila ji za ruce Emily. "Vlastně vám gratuluju obě. Vypadá to, že jste si všechno vyříkali…" Musel jsem mlčet a v duchu si za to nadával. "Děkujeme Emily." Poděkovala ji Joelle. Já totiž nemohl mluvit. "Daniel s tebou nepřišel?" Pokračovala Joelle. Ems zakroutila hlavou a nejspíš byla i ráda, že nepřišel. "Ne. Není tu?" "Ne, a ráno se na tebe vyptával. Má o tebe strach." "Nebudeme si kazit dnešní večer Joelle. Je tvůj, ne otcův. Užijeme si večer a zapomeneme na naše problémy, ok?" "Dobře." Přikývla Joelle. "Seženu ti drink, ano?" Usmála se na Ems a já s ní zůstal o samotě.

"Vypadáš báječně." Začal jsem, když jsme tam oba dva stáli neschopni se jeden druhému podívat do očí. "Něco se stalo? To kvůli toho pohřbu? Potřebovala jsem jen pár dní pro sebe…Běžíš k Joelle pokaždé, když si potřebuju pár dní od všech odpočinout. Miluješ ji?" Mluvila ke mně úplně jinak než před chvíli s Joelle." Vážně se mě na to ptáš Emily?" "Potřebuji to vědět!" "Ne Ems. Jen tě chráním. Dozvěděl jsem se pár věcí, které by teď nebyly dobré, kdyby vyplavali na povrch. Musíš mi věřit Emily. Joelle nemiluju, miluju tebe, ale nemůžu s tebou být!" "To bolí Paddy." Polkla. "Možná chráníš mě, možná chráníš jenom sebe, ale čí dál tím mám pocit, že mě využíváš, jako všichni." " Nechci tě jen ztratit, ne navždy!" "O ztrátě něco vím, Paddy." Odvrátila ode mě hlavu. Chtěla jsem ji pohladit, ale nemohl jsem. "Ale to nevysvětluje to, co teď děláš….Postarám se o tebe, slibuji." "A jak to uděláš?" Zeptala se mě a víc jsme si nestihli už říct, protože se vrátila Joelle se skleničkami vína v ruce.


Emily
Nemohla jsem se na Paddyho dívat. A tak sotva došla Joelle, omluvila jsem se oboum a nechala je spolu. Zašila jsem se u Joelle v kanceláři. Ne že bych tam něco hledala, ale prostě jsem potřebovala nebýt teď všem na očích. Na stole ležel ten její proklatý časopis. Začala jsem si ho prohlížet a nenacházela chyby. Ve všem byla lepší než já. Otec ji víc milovala, to co chtěla, dokázala sama, toho koho chtěl, a dostala…Ani nevím proč, možná jsem si jen potřebovala ulevit, ale trhání stránek toho časopisu mi pomáhalo. "Myslela jsem, že jsem viděla jasné znamení ženy, která maskuje zklamání…" Vešla za mnou po chvíli Joelle. Snažit se ukrývat její časopisy na cáry rozkouskovaný, nemělo význam. "Je to kvůli Paddyho? Myslela sis, že…" "Ano. Myslela." Odpověděla jsem ji popravdě. "Paddy je zásadový. Neopustí rodinu." "To už teď vím." Nechtělo se mi s ní bavit. "Jestli tě to alespoň potěší, taky jsem dnes zklamaná." "Z Paddyho?" Zeptala jsem se naivně. "Ne." Pousmála se, ale rychle svůj úsměv skryla. "Z otce. Doufala jsem, že mu na mně přece jenom trochu záleží a že přijde. Ale jsem pro ně nástroj, aby se dostal blíž k tobě. Nikdy mu na mně nezáleželo a záležet nebude." "Co blázníš? Ty jsi tady ta dokonalá, já ne." "Ems…" Povzdechla si. A já se ji to chystala vyvrátit. "Joelle, znám Daniela déle než ty a jako většina mužů s prostředky je okouzlující a často krutý." "Ten časopis, co si roztrhala…nechala jsem mu ho rána u snídaně, aby se na něj podíval. Byl to výtisk, co mi donesl Paddy." Teď jsem se trochu usmála já, protože mi to přišlo jako moc hezké gesto od něj. Jen kdyby nebylo pro ni…" "Poslal mi ho zpět kurýrem těsně před párty i se svou kritikou." "Nelíbilo se mu to?" Nechápala jsem otcovi pohnutky. "Dokázala jsem tolik práce a on mě takhle urazí?" "Nic si z toho nedělej. Nikdy se mu nelíbilo nic, co jsem namalovala. Až na pár obrazů, které zachránil Nolan s Victorii, nezůstalo by mi vůbec nic. Většinu z nich totiž spálil a nechal mě se ještě dívat na to, jak hoří, jen aby mi ukázal, kdo tady velí. Nepřijít na tvou zahajovací párty, je ještě čest. Věř mi…"

Snažila jsem se sestru trochu ukonejšit, i když asi nevhodným způsobem. Vzala jsem si znovu časopis do ruky, teda spíš to co z něj zbylo a začala si jím znovu listovat. "Otec vždycky viděl ženy jen jako krásné blázny." Pohodila jsem rukama. Jít po jeho souhlasu je marné úsilí. Ale pokud tě to utěší, nemohl se víc mýlit. To co si vytvořila je magnifique." Použila jsem něco ze svých hodin francouzštiny. "Roztrhala jsem ho jen, protože jsem žárlil, jak všechno perfektně dokážeš, a já jsem jen…však víš charita, nadace." Usmála se na mě a já jí vrátila časopis do ruky. Pak jsem popošla ke dveřím a chtěla odejít, ale nakonec jsem se na ni ještě obrátila. "A pokud jde o našeho otce, mohu ti nabídnout jen jednu radu: Můžeš strávit život pod kontrolou mocných mužů nebo se můžeš naučit, jak je ovládat." Nečekala jsem víc na její reakci, naposledy se na ni usmála a zmizela v davu lidí.


Joelle

Emily mě překvapila tím, jak se dnes ke mě chovala. Mohla mi tu za Paddyho ztropit scénu a všechno zničit, ale neudělala to. Místo toho zachovala dekorum a dokonce se mě snažila povzbudit. V jejích očích jsem viděla, to, co když jsem za ní chodívala do vězení...utrpení, ale taky naději v lepší zítřky. Pořád jsem si opakovala to, že ve srovnání, jak si s jejím životem Daniel pohrává, může já být vlastně ráda, že si mě všímá tak málo...S úsměvem na tváři jsem vyšla z kanceláře, kam jsem původně vešla ji ukázat, kdo má tady na vrch. Nevěděla jsem, že místo toho mě ona povzbudí do další práce, i přesto že ji Daniel tak zkritizoval. Úsměv mi ale krátce na to zamrzl, a to když jsem uviděla Paddyho, jak přede všemi křičí na Joey, jestli se zbláznil a následně někam odchází.


 


Madrid 18.10. 2014

Středa v 13:13 | panda |  Paddy 2014







Oheň a led 41. kapitola

Pondělí v 22:11 | panda |  Příběhy - fan fiction


Emily

Nechtělo se mi tam. Nechtělo se mi ani na snídani k otci, ani na pohřeb Victorie a nechtělo se mi ani z Paddyho náruče a nechtělo se mi ani z mé nové galerie, ale musela jsem. Už kvůli Nolana. A na druhou stranu, byl to sice pohřeb, ale bude sranda pozorovat Joelle, jak se snaží nevybuchnout, až spolu nás uvidí. Chytila jsem Paddyho za ruku a on mi svým úsměvem dodával odvahy vejít do toho proklatého domu. "Tak copak je to za novinku, že to nemohlo počkat po pohřbu?" Vešli jsme s Paddym ruku v ruce dovnitř. Úzkostně jsem se podívala na Nalan, ale ten místo truchlení po matce, se usmíval, když nás spolu s Paddym viděl. To samé se však nedalo říct o Joelle. "Ptát se, kde si byl v noci, asi nemá cenu že?"Podívala se vyčítavě na Patricka. "Sama si mi říkala, že pokud odejdu z tohoto domu, bude konec ne?" Oplatil ji Paddy stejně. Já to raději nekomentovala. Ale ta její kamenná tvář, jí poslední dobou nějak zrazovala. "Vypadá to, že to bude ráno plné novinek…" Utrousil Nolan, aby trochu uvolnil napětí, které mezi námi panovalo. "A navíc je tu obzvlášť chladno." Posadila jsem se k bratrovi. Joelle se v tu chvíli významně podívala na Paddyho, ale už mlčela a on taky.



Otec si dával si na čas, ostatně jako vždycky, když chtěl, aby se mu věnovala veškerá pozornost. Ale nakonec v celé své parádě dorazil. Přistoupil k nám už v černém obleku, který měl na sobě připravený na Victoriin pohřeb. V pravé ruce držel jednu krabičku léků, které mu doktoři předepsali na Huntigntona. Před námi ji pak teatrálně otevřel a léky z ní vysypal na podlahu. A pak je svou botou rozšlápl na padrť. Chvíli jsem se bála, že zjistil, že ve skutečnosti polyká úplně jiné prášky, ale nebylo to tak. Bylo to mnohem horší. " I když miluju divadlo, co kdybys to prostě řekl?" Přerušila svými slovy jeho počínání Joelle. Tentokrát mě její slova potěšila. "Včera mi volali z nemocnice, abych přišel na rezonanci, která potvrdila šokující zjištění. Špatně mě diagnostikovali. Netrpěl jsem ani netrpím Huntingtonovou chorobou." Vypravoval nám důležitě. "Cože?" Byla z toho Joelle dost udivená. A nejspíš i zničená. Asi si už malovala, jak to tady po jeho smrti všechno převezme, jako prvorozená. "Jak vysvětlují symptomy?" Skočila jsem ji do toho, než se v tom začne moc šťourat, jak bývá jejím zvykem, když se jí něco nezdá. "Zdá se, že je vyvolal stres a léky na Huntigntona." Smál se na nás jako vítěz. Paddy mě chytil za ruku, když jsem od něj sklopila zrak a pak pohledem hledala Nolana o pomoc. "Nejspíš tady s vámi budu žít ještě dlouhý a významný život." Bral si otec do ruky sklenici šampaňského. Tohle bylo na mě moc Oslavovat jeho život v den, kdy pohřbíváme Victorii. "Přesto si odstoupil z funkce guvernéra pro nic. Takže já se rozhodně směju." Snažila se na tom najít něco dobrého pro nás Joelle. "Funkce guvernéra mě jen odváděla od mého skutečného osudu…." Nenechal ji otec na pokoji. "Od vedení této rodiny." Obešel nejdřív křeslo, na kterém seděla Joelle a pak pohovku, na které jsme seděli my tři, a zastavil se u mě. Stál za mnou, cítila jsem jeho vítězný dech na svém krku. Pak mě tou svou hnusnou rukou významně pohladil po vlasech a já to jen stěží a se zavřenými oči ustála.


"Smrt je zloděj." Stála jsem na Victoriinou rakví, a předčítala blahořečení místo Nolana. Bere a uchovává si všechno, čím člověk je, čím člověk byl. A když nám smrt vezme někoho, tak výjimečného jako byla Victorie Rossová, nevezme si sebou pouze její minulost, ale i to, čím pro nás byla každý den." Snažila jsem se dívat u svých slov jen na bratra, ale dělalo mi to potíže. Plakal. Nebýt mé lásky k němu, nikdy bych se tady toho nezúčastnila. "Ale nikdy to neměla jednoduché. " Pokračovala jsem a můj zrak sklouzl k otci. "Dětství ji vyrvali, prošla tvrdým dospíváním a žila s usvědčující totožností, která ji přistála v klíně a kterou nosila důstojně, dokud nezískala nové jméno Victorie Rossová. . Jméno, které ji osvobodilo od okovů minulosti. Těšila se z života s mužem, kterého milovala." Záměrně jsem neřekla, že on miloval ji, páč to nikdy nejspíš nebyla pravda. Zato jsem se teď bezděčně podívala na Paddyho bratra Joeyho, který tu byl taky. A já věděla proč. Byl to pro ni víc než jen úlet. A pro něj asi taky nebyla tak úplně bezvýznamná, i když v posledních měsících, hlavně po Clarkově smrti, jejich vztah značně ochladl, už kvůli mně. Ale Joey tu určitě nestál jen proto, že chtěl uctít Victoriinu památku. Byl rozhodnutý Daniela jednou pro vždy zničit. To jsem poznala už na vrakovišti. Musela jsem mu v tom však zabránit. Můj otec by pak na oplátku nezničil jen jeho, ale celou jeho rodinu a to jsem nemohla dovolit. Mě vzít nic nemohl, nic jsem už neměla…a sotva mi takhle myšlenka přišla na mysl, píchlo mě u srdce. Měla…měla jsem to nejcennější, co jsem kdy mohla mít. Měla jsem pravou lásku v muži, který se tímto stal terčem mého otce. "Victorie, všichni kdo tu dneska jsou, tě přijali, a milovali. A uvítáme každý nový den jako dar, budeme k němu přistupovat se stejnou odvahou a zanícením se kterým si prožila celý svůj život." Ukončila jsem svými poslední slovy rychle blahořečení a položila na její rakev růži- Růže miloval i když jsem měla sto chutí přinést černou, místo své bílé.



"Děkuji, že jste přišli." Podával otec všem ruce. "To byla krásná řeč Emily." Obrátil se na mě. "Nikdy bych neřekl, že potom všem o ní dokážeš tak hezky mluvit." Chvíli jsem se na něj dívala a věděla jsem, že v jeho přítomnosti už nedokážu být ani další vteřinu. Objala jsem Nolana, omluvila jsem se mu a rozběhla se od nich od všech pryč. Jen jsem slyšela Paddyho, jak na mě volá. A možná za mnou i chvíli běžel, než ho Nolan zastavila. Neotočila jsem se, musela jsem od všech pryč.



Paddy

"Nech jí Paddy, prosím." Chytil mě Nolan za ruku, když jsem se za Emily chystal rozběhnout. Sice jsem se na něj nenávistně podíval, ale jinak jsem ho poslechl. "Bude v přádku, znám ji." Začal mě přesvědčovat i Joey. "Ale já tebe asi ne, když tu jsi!" Vykřikl jsem jeho směrem a až pak si uvědomil, že po nás koukají i ostatní, proto jsem radši ztlumil svůj hlas. "Máš doma rodinu, děti…" "Pojď stranou…" Chytil mě Joey za kabát a táhl do ústraní.



"S Victorií jsem už dlouho nic neměl, jen…jsem proti Danieolovi využíval špatnou ženu…Původně jsem mu chtěl vzít, to, co on vzal mě, ale později když už pro mě Victorie znamenala víc než jsem sám chtěl, jsem si uvědomil, že pro něj vlastně neznamená nic. A pak jsem začala poznávat jeho dceru Emily a viděl v jejich očích tu nenávist, pokaždé když k němu zvedla svůj zrak a tak mě napadlo, že se jeho potopením přestanu zaobírat, že ona udělá všechno za mě. Jenže pak se stalo to s Clarkem a Emily to zlomilo, hlavně to, že přišla o dítě. Dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, že Daniel jí odstraněním Clarka nechtěl ublížit. Ne tak moc, nebo si prostě v té své pomatené hlavě neuvědomuje, co jí způsobuje. On jen nesnese, aby ji měl někdo jiný než on. Byl na Kaře závislý a tu samou závislost si vypěstoval i na Emily. Nenávidí ji a zároveň miluje. Victorii nenáviděl, protože ho donutila, aby si ji vzal, i když nevím, jak se jí to povedlo. Ani z jeden nich nemohl být nikdy v tom manželství šťastný. A to Victorie rozhodně nebyla. Kdyby si ji znal předtím…byla úplně jiná…" "A ty jsi ji znal?" Přerušil jsem ho svou otázkou. Přikývl a bez ohledu na mou otázku pokračoval ve vyprávění. "Jenže časem se z Emily vyklubala věrná kopie Kary, včetně jejího nadání pro umění. Daniel byl ochoten Ems raději zabít, než by se díval na to, jak mu ji někdo odvádí z jeho domu pryč. Nakonec si to místo Emily odnesl Clark, měl k tomu taky své důvody. A aby si pojistil, že Emily už nedá nikdy žádnému muži dítě, nechal ji sterilizovat, v domnění že tak bude prostě jen jeho, pro zakládaní další rodiny je nevho … "To stačí." Zamračil jsem se na něj a bylo mi z Daniela, čím dál tím hůř. "Paddy, jestli Emily nenecháš na pokoji, Daniel ti půjde po krku. Zůstaň s Joelle. Nikdy ti nedovolí, aby si mu odvedl jeho nejmladší holčičku. Ne živou…je to jeho jediná vzpomínka, kterou má na Karu. Proto dál nemůžu čekat. Emily se z jeho područí nikdy nedostane a já nemůžu doufat v jeho chyby, které vždycky zahladí bez stopy. Prostě mu jednou pro vždy musím vzít, to co miluje nejvíc ze všeho. Emily. Největší zadosti učení by pro mě bylo, kdyby ho zavřeli za katr a já se koukal, jak se pomalu utápí v tom, že Emily nemá ve své moci. Ale Daniel je slizký had. Toho nezavřou nikdy!" "Už jsem to říkal jednou…sáhni na Emily, a přišel jsem o bratra! A je mi jedno jaké pohnutky, tě k tomu vedou." Začal jsem bratrovi vyhrožovat, sám nevím, kde se to ve mně najednou vzalo.



"Co by si dělal, kdyby ti Daniel Emily zabil?" Zeptal se mě Joey na podivnou otázku. "Zabil bych ho tady!" "Ale to bys sis asi moc nepomohl, protože jediný, kdo by si to odskákal by si byl zase ty. Jak daleko si s Ems?" "Na tohle ti nehodlám odpovídat." Odsekl jsem mu a šel od něj pryč. "Počkej Paddy." "Ne, ty si se dočista zbláznil!" Kroutil jsem nad ním hlavou. "Už jsme tu v dětství jednou bydleli, vzpomínáš si?" Pokládal mi další otázky. Ale byly spíše řečnické než skutečně myšlené. "Jistě." Odsekl jsem mu, ale v chůzi jsem se nezastavil. "Byl jsi ještě malý…" "Zas tak malý jsem nebyl…" "Pak si budeš pamatovat, že nás otec vlastnil starožitnictví a Daniel obchodoval s nelegálním uměním." Zastavil jsem se, abych si ho vyslechl. "Nesmíš to chápat špatně, náš otec byl na to sám, aby nás uživil…Pomáhal Danielovi v jeho obchodech. Nemyslím si, že se s tím, kdy smířil. Ale nějak nás uživit musel. A Daniel se nestyděl využívat lidi kdysi a nestydí se ani teď."

"Mstíš se mu kvůli našemu otci?" "To ne. Nejen kvůli němu. " Zakroutil Joey hlavou. "Kdyby to nedělal Daniel, dělal by to někdo jiný. Kara mu tenkrát k nám chodila oceňovat předměty, sochy a obrazy. Pamatuji si ji docela jasně, hlavně ten rok, co se měla narodit Ems. Už tenkrát sis hrával s Joelle, pamatuješ …Taky jste si plánovali svatbu, na pláži. Prstýnky jste měli z gumiček…a…" "a… to sem teď asi nepatří!" Zastavil jsem ho, protože jsem si tuhle chvíli z dětství moc dobře vybavoval. A do určité chvíle jsem si nepřál nic jiného než si ji vzít za ženu. Ale když už to nevyšlo poprvé, neměl jsem se k ní podruhé vracet…natož potřetí!

"Ne, nepatří. Jen ti chci říct, že Joelle je tvůj osud, ne Emily. Em se narodila v nešťastnou dobu a Kara ji nechala v péči nešťastného muže. Kdyby vyrůstala tam kde Joelle, možná by i ona byla jiná…" "Pokračuj…" Pobídl jsem ho. Protože přemýšlet teď o tom, co by bylo, kdyby… už v tuhle chvíli nemělo význam. "Poté, co Kara ocenila umělecké předměty, je náš otec prodával na černém trhu všude možně po Evropě. Všechno docela klapalo. My se měli dobře. Ale pak nevím, co se stalo a nevím to dodnes. Jednoho večera se náš otec a Daniel, oba po pití, dost ošklivě pohádali. A byla u toho tenkrát i těhotná Kara. Slyšeli je i v nedalekém okolí, jak se hádali nahlas. Dokonce jsme slyšeli i výstřel, ale ani jednomu se naštěstí nic nestalo. Nebo co vím, nestalo se nic otci a Danielovi. Karu jsem od té doby už viděl jen na pohřbu. Porodila Emily asi o měsíc dřív, ale ji už život nezachránili. Od té doby jsme měli od Daniela pokoj. Do doby než jsem ho jednou s otcem a Johnnym navštívili v nemocnici. Tenkrát jsem nevěděl, ani proč tam leží, a popravdě mě to ani nezajímalo. Emily bylo tenkrát pět a dodnes si pamatuji, jak stála u jeho postele a smála se na něj s takovou dětskou nevinností. Až později jsem se dozvěděl, že to byla vlastně psychiatrická léčebna a on tam byl, protože se snažil Emily…." Nedořekl mi. Věděl jsem, o co se snažil. A tak jsem ho to nenutil říkat nahlas. "A potrestal ho někdo za to ne? Emily měla jen do štěstí, že to její dětská duše potlačila, než ji to znovu musela Joelle připomenout a málem u toho zbytečně umřít…já moc dobře vím, čím si prošla a kdybych viděl jiné řešení, ale jiné řešení není…ona je jediná páka na Daniela Rosse." "Ale proč Joey? Proč?" Třásl jsem skoro bratrem, protože potom všem, co měla za sebou, jsem ji odmítal Joeymu předhodit. Ačkoliv to byl můj bratr.


Chvíli to trvalo, než znovu promluvil… "Měl jsem tenkrát dívku, jmenovala se Christine, byla to moje první opravdová láska a miloval jsem ji možná víc, než ty Emily. Bylo to moje světlo na konci tunelu. Upřímně se mi nikdy nezamlouvalo, to co s námi náš otec dělal. Měli jsme nalinkovaný život bez možností ho odmítnout, protože nám nedával téměř žádné peníze, abychom na něm byli závislí. Tobě to tenkrát bylo ještě fuk, ale mě ne. Chtěl jsem žít sám a s Christine, jenže jsme neměli peníze. Daniel nás párkrát navštívil doma a párkrát tam i na večeři zůstala Christine. Nabídl ji práci u sebe v baru a ona přijala. Bylo jí čerstvých osmnáct. Vždycky jsem ji čekal před barem, kde pracovala a odvážel domů. Nelíbilo se mi to. Ale tvrdila, že je všechno v pořádku. Jednou jsme někam museli odjet, a já ji nevyzvednul v práci, a když jsem se vrátila byla pryč. Její rodiče mi tvrdili, že dostala nějakou lepší práci v zahraničí. Bylo mi jasný, že z ní Daniel udělal další ze svých holek. Časem jsem na ni zapomněl, ale trvalo mi to. Zapomněla jsem i na Daniela i na toho andílka, Emily. I když s Joy nevlastním otcem jsme byli pořád v kontaktu. Až jednou se u nás objevil na Gymnichu Daniel zase. Znovu se pohádali s mým otcem, týkalo se to tebe a Joelle. Daniel nechtěl, abyste spolu něco měli a já tenkrát nechápal proč…ale prostě jsi nebyl jen vhodný kandidát. Když to neprošlo přes otce, tak to zkusil přes mě. Poslal mi video, na kterém byla Christine. Pak za mnou přišel a ptal se, jestli mi to video došlo. Slíbil, že mi Christine znovu ukáže. Byl to jen kousek videa, už z něj bylo poznat, že byla pořádně sjetá. Jenže já byl zaslepený nadějí, že ji zase uvidím. A doufal jsem, že ji pomůžu se od něj dostat i když šla k němu dobrovolně. Takový osud jako jim přichystal Daniel, si nezasloužila, Christine ani žádná jiná." "Co po tobě chtěl?" Zeptal jsem se a on ucukl pohledem. "Nejsem na to připravený." "Joey!" Okřikl jsem ho. "Chtěl po mě…chtěl…abych k tobě dostal Emily, aby se s tebou vypsala…bylo mu jasné, že ji neodoláš. Nikdo by neodolal. Blonďatý anděl, na oko poslušná dcerunka ale bez dozoru pěkný ďábel." "To ty jsi tenkrát přivedl ke mně…." Nemohl jsem tomu uvěřit. "Chodila s partou holek, vždycky jsem jim zajistil ty nejlepší místa. A kdo by tebe tenkrát nechtěl…a ji? Nebylo to zas tak těžké vás dva dát dohromady. Pak jsem ji na tvé narozeniny pustil přes ochranku do hotelu. Potkali jste se v baru…" "A dál to znám." "Promiň Paddy. Já nikdy netušil, že ta jedna jediná noc s ní tě tak ovlivní." "Ona byla jiná!" Vykřikl jsem na něj. "Jo,jo teď už to vím…Daniel vás chtěl jen s Joelle rozeštvat a mít něco v záloze, kdyby jste se znovu dali dohromady." "A to bylo co?" "Ty to nevíš? Ems si to tenkrát točila na video, nebylo jí ani patnáct." "Zatraceně…" Ulevil jsem si.



"Na Emily se nezlob, ona nemohla tenkrát tušit, že je jen nástroj svého otce. Naštěstí byla natolik naivní a hloupá, že se tím chlubila ve škole a Joelle se bůh ví jak, to video podařilo dostat, nebo si to alespoň myslela. Každopádně ty si měl klid." "Joelle mě zachránila i přesto všechno. A Christine? Podle toho, že jdeš Danielovi po krku tak se obávám toho nejhoršího…." "Nejdu po něm jen kvůli ní, ale kvůli toho, co způsobil tobě a možná i našemu otci. Nebýt jeho, možná i my bychom měli jiný život. Christine samozřejmě už nebyla na živu, ani v době, kdy mi to video poslal. Potom co jsem ti to udělal, mi dal druhou půlku videa. Byla na něm v hrozném stavu. Píchala si nějaké svinstvo. A pak dlouhé nekonečné minuty toho, jak tam umírá v hrozných bolestech…" Dopověděl mi a sotva to udělal, vyhrkly mu do očí slzy. Objal jsem ho. "Prosím tě promiň, já jsem takový debil. Já věděl, že k tomu máš důvod ho tak nenávidět, jen jsem nevěděl…" Chvíli mě nechal ho objímat, naštěstí jsme byli na konci hřbitova, kde nás nikdo neviděl a pak mě od sebe odstrčil. "Christine si zasloužila něco lepšího…" Přikývl jsem. "Chápu tvoji ztrátu, a pokud jses pak se zamiloval nevědomky do Victorie a ona je teď mrtvá…ale Emily za to nemůže. Nemůžeš ji trestat za to, jakého má otce. Joey prosím, pomůžu ti, ale ne takhle!" Snažil jsem se mu to racionálně vysvětlit, i když bych v tuhle chvíli Daniela nejraději zabil sám. "Ne Paddy! Nesmíš se do toho plést. On ví, kdo jsem já, a ví, kdo jsi ty. Není hloupý. O mně ví, že jsem jeho nepřítel a myslí si, že si ze mě udělal přítele. A tebe snad akceptuje u Joelle jen proto, že měl možná nakonec našeho otce rád. Znova jsem totiž viděl." "Na otcově pohřbu." Dodal jsem za něj. Tohle bude Danielova asi největší společenská událost roku pohřbívat své příbuzné a kamarády. Pak se nemohl divit, že nikdo o něj nestál, když je všechny pohřbil, nejspíš…


"Vem si prosím tě Joelle, je to přijatelnější varianta. Máš s ní syna, znáš ji celý život. Mě teď právě Daniel Victoriinou smrtí ukázal, kde mám já své místo. Málem tě nechal vyhodit do povětří i celou budovu. Je mu jedno, jak slavný jsi a jaké máš jméno. Byla by to pro něj jen prestiž. Nezáleží mu na životech, záleží mu jen na tom, aby Emily byla jeho a on byl bezúhonný. Victorie tě zachránila jen proto, že věděla, čí jsi ve skutečnosti syn a taky proto, že jí záleželo na mně. Po letech jsem totiž dostal odvahu a přes ni měl v plánu si to s Dannym jednou pro vždy vyřídit. Jenže jsem netušil, co všechno udělá Emily. Ale ani já nejsem svatý. Když Emily propustili z vězení a ona se potom všem dávala dohromady…znala mě, protože jsem chodil za Vicky. Nebylo těžké se k ní dostat a vzbudit v ní důvěru, je až příliš důvěřivá. Už tenkrát jsem měl v plánu mu ji vzít. Jenže bych musel opustit Tanju a děti a to jsem zase nedokázal já." "Takže jediný, kdo trpěl, byla zase Emily a teď máš v plánu co? Chápete, že se všichni chcete pomstít Danielovi, ale ubližujete jen jí! I ona to dělá sama sobě!" "Tentokrát to mám to pod kontrolou, Paddy." "Nemáš to pod kontrolou! Nolan to nemá pod kontrolou a nemá to pod kontrolou ani Emily." " Daniel ji ubližuje jen proto, aby si sám sobě dokázal, jak mu na ní nezáleží. Ale zkus ji zkřivit vlas a uvidíš, co dokáže." "Tak na ty svá slova pamatuj, než něco podnikneš!" Začal jsem přemýšlet o všem, co mi právě bratr teď řekl.

"Něco mě napadlo…" Podíval jsem sen na bratra v naději. "Emily s Danielem teď nemá nejlepší vztah, co si myslí, že zabil Vicky. Co ji v tom jen podpořit…neříct ji o těch brzdách a…" "Chceš ji lhát?" "Milosrdná lež pro ni možná bude vykoupením." "Daniel je nadšený z toho, že teď kolem něj půl roku obíhala. Co docílit opaku nenásilnou formou?" Joey chvíli přemýšlel o mém návrhu, asi jen protože mu ne Em taky záleželo. "A ty to dokážeš?" Přikývl jsem. "To nebude těžké." Odpověděl jsem mu, protože jsem ho potřeboval dostat na svou stranu. Milujeme mě a já ji, a pokud ji to zbaví Daniela a navíc to jemu ublíží, nic nebudu dělat s větší radosti." "Dobře a co Joelle…?" Měl Joey pořád nějaké výtky. "S tou to taky zařídím já. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že to ona manipulovala s těma brzdami." "Jestli to byla ona, tak ji musíme zastavit." "Já se postarám o holky a ty zjisti, kdo to doopravdy udělal, ok?" Chytil jsem Joey za ramena. "Nic beze mě nepodnikej, je to jasný?" Přikyvoval, ale nedíval se mi do očí. "Joey, jestli se utrhneš z řetězu, tak tak…" "Důvěřuj mi." "Ok." Souhlasil jsem. Němělo cenu teď na něj víc tlačit a já stejně musela za Ems. Když nic, tak dohlédnout na to, aby se k ní Daník nepřiblížil.


Lisabon 17.10. 2014

Pondělí v 9:59 | panda |  Paddy 2014


aneb "Movie" tisíckrát jinak, tentokrát to máme i se smíchem a trochu uvolněnější a taky s kulturní vložkou :D









Oheň a led 40. kapitola

Neděle v 21:33 | panda |  Příběhy - fan fiction

Emily


Byla temná noc a já celá v černém přelézala plot autovrakoviště v El Capistrano. Všude kolem bylo spousta zničených aut, ale najít to otcovo nebylo zas tak těžké. "Víš, čím víc tě poznávám, tím méně tě znám." Prohlížela jsem si zrovna Ferrari ze vnitř, když ke mně promluvil mužský hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala se do tmy. "Joey?!" Nechápala jsem, co tady dělá. "Co tady děláš? Tady nemůžeš být." "A ty můžeš?" Zeptal se mě. "Pokud tvůj otec zabil Victorii. Zašel už moc daleko. Už nebudu jen tak posedávat. Nedovolím, aby mu prošla další vražda." "Vypořádám se s ním. Za všechno co udělal, i za Victorii." "Můžeme se hádat nebo se pustit do práce. Ale nikam nejdu." Trval paličatě na svém Joey. "To muselo být mezi vámi vážnější než jsem si myslela, když jsi ochotný kvůli pomsty její smrti riskovat najednou svůj život a svou rodinu." "Něco jsem našel." Nehodlal mi nejspíš odpovídat a ukazoval mi video na svém mobilu. "Mám video celého auta. Koukej na volant." "To je kryt na airbag, který instaloval Daniel. Musel se rozvinout, až když auto narazilo do sloupu." "Proto má otec popáleniny na tváři a Victorie žádné neměla." Přemýšlela jsem nahlas.. "Tohle by mohlo dokázat, že řídil otec." Usmála jsem se na něj. "Znamená to, že ten airbag nechal odstranit a zničit ještě dřív než auto odtáhli." Svitla mi konečně zas nějaká naděje. Ale ne na dlouho. Ještě, že Joey pořídil to video, protože já bych to nestihla. Zrovna si pro naše Ferrarri přijelo demoliční auto, naložilo otcovo Ferrai na vidle a jelo ho nejspíš sešrotovat. Jak rychle to všechno šlo….Victorii jsme ještě ani nepochovali, za to auto mělo pohřeb hned další noc po nehodě.



S Joeym jsme se ukryly za jiné vraky aut, aby nás neviděli. Tisknul mě k sobě, aby mě chránil a mě se vybavili chvíle, kdy mě chodíval, po Clarkově smrti a propuštění z vězení, domů mě utěšovat. Chybělo málo a možná bych ho i v tuhle chvíli políbila. Ale nemohla jsem si teď dovolit žádné úlety. Asi ho napadla ta samá myšlenky, protože se ke mně začal přibližovat, jak mě u sebe držel. Držel mě jinak než Paddy. Ten kdyby mě teď tady chytnul, nebyla bych mu schopna mu uhnout, ale u Joeyho mi to nedělalo problém. Nikdy jsme ho nemilovala, jen měla ráda jeho přítomnost, když jsem byla sama a to, jak se o mě staral. Navíc mi dělalo dobře, že pro jednou jsem dostala přednost před Vicky. Otočila jsem od něj hlavu a začala se zpátky soustředit na zničení otce. "Joey, dej mi svůj telefon. Stáhnu si to. A postarám se o to." "Ne." Odpověděl mi rázně. "Joey…" "Čekám na svou chvíli Emily, abych toho hajzla donutil zaplatit a ta je konečně tady." Věděla jsem, že Joey chodíval za Victorii už před pádem letadla a manipuloval s ní proti otci, jen jsem mi dodnes nepodařilo zjistit proč. "Tohle nemůžeš. Mohlo by to mít důsledky." Snažila jsem se mu to rozmluvit, ať měl v plánu zničit mého otce za cokoliv. Měla jsem pocit, že ten svůj plán dal po čase k ledu, ale Victoriina smrt v něm nejspíš znovu rozžhavila touhu po otcově krvi. "Je mi líto Ems, vím, že ty důsledky se budou týkat i tebe, ale už nemůžu jinak." Pohladil mě po ruce, když ji pouštěl ze svých dlaní a pak se otočil a zmizel ve tmě i s mým důkazním materiálem.


Domů k Nolanovi jsem se vrátila až druhý den dopoledne. Potřebovala jsem být sama a o všem přemýšlet. Když jsem vcházelas do domu, Nolana právě opouštěla jeho mužská návštěva. Chápu, že se smrtí blízké osoby se každý vyrovnává po svém, ale zrovna tohle mi přišlo dost ujetý. Stejně tak jako ta jeho cesta na Floridu, kterou jsem mu ještě mínila rozmluvit. Dával týpkovi, se kterým prožil jistě vášnivou noc, právě "dýško" do kapsy od košile a posílal ho i s řidičem na jeho cestu slávy z domu…nebo hamby, jak se to vezme. "Už si neříkáte jménem?" Spustila jsem na bratra, aniž bych ho pozdravila. "Ne. Bylo to matoucí." Chytil mě kolem ramen a šel se mnou do domu. "Mě je to jedno, Nolane. Jen si dávej bacha na to, koho si sem vodíš. Ne všichni jsou kámoši." "Klid Ems. Jen předem prověřený..." Poklepal přede mnou na počítač. "A kde si byla ty celou noc zlato?" Začal se mě vyptávat. "Našla jsem důkaz o tom, že to auto před nehodou řídil Daniel. Doufám, že ho ještě dneska zatknou." "Ouu...zítra je ten pohřeb." Zvedl Nolan obočí. Tak proto ta noční show tady. "Al ty taky nevypadáš moc nadšeně….nemáš z toho radost?" "Ne. Protože Joey přišel včera večer na vrakoviště a tu čest chtěl mít on." Dala jsem ruce v bok a koukala se naštvaně z okna. "Hele už tak, že si do toho zatáhla Paddyho. Teď ještě Joey. Moc se mi nechce čekat, na dopad až Daniel zjistí, kdo proti němu všechno zbrojí. "Já vím." Odsekla jsem mu rozčileně. Celý můj život mě ovládají muži a už mě to začínalo štvát. "Jsem unavená, nemyslí mi to." "A nechceš letět na tu Floridu po pohřbu se mnou?" Zakroutila jsem hlavou. "Nemůžu. Musím být tady a dohlížet na Joelle. Něco chystá a já nevím, co…" Nolan pokrčil rameny. " Asi vydání časopisu, ne? Tak vypni alespoň dnes. Prospi se, odpočiň si a večer se pořádně vyfikni. Paddy tě vyzvedne v sedm." "Co? Proč? A ty se chystáš kam?" Všimla jsem si, že si balí svůj počítač do tašky. "Do plážového klubu, abych za to členství v něm neplatil nadarmo. Pa Em." Zamával mi a zmizel. Perfektní. Sesunula jsem se na sedačku a zavřela oči, protože jsem toho "nespaní" za poslední dny měla vážně dost.



Joelle

Vešel jsem do otcovy ložnice, když jsem právě dohovořila s detektivem o tom, jak daleko jsou s uzavřením té jeho nehody. Zrovna si bral nějaké prášky a zapíjel to chlastem, jak jinak. Ani se neotočil a poznal, že jsem vešla já. "Aaa Joelle. Myslel jsem, že tu nikdo není. Teda kromě Aidna, ten se nedá přeslechnout. A Paddy nespal doma. Měla by ses mu omluvit za svůj včerejší výstup a nejen za ten. Má s tebou svatou trpělivost. Nesmíš se divit, že pak neustále utíká za Emily. " "Neboj se, Aidna si budu brávat do práce. Nebude tě rušit v tvém nic nedělání. S Paddym jsem to přehnala. Uznávám. A omluvím se mu. Ale co se týká Emily, ty víš, že jsme úplně jiná než ona a nehodlám se měnit. Ani kvůli tobě, ani kvůli Paddymu. " "Jen v některých ohledech by ses od ní mohla poučit…" "Nehraj si tu na otce ani pána domu, ani jedním už dávno nejsi. Nebudu tě tady obveselovat svou přítomností. Přišla jsem ti jen říct, že jsme mluvila s detektivem a jsi z toho venku. Auto v noci zdemolovali. Victorie bude pohřebena zítra, a případ je uzavřen." "Tak si na to připijeme." Podával mi skleničku s burbonem, který pila převážně na oslavu vždy Victorie. "Nemůžu, musím jet za Paddym. Chci se mu omluvit za tu ošklivou hádku." Svěřovala jsem se mu ani nevím, proč…
"Uvědom si Joelle, že ačkoliv si myslíš, že tu teď všechno řídíš ty. Je to jen hra moci a i když si myslíš, že si Emily Paddyho vzala, tak se nenech ukolébat. I Paddy s tebou hraje tuhle hru, dcerunko." "Co tím myslíš?" "Předpokládám, že mé manželství si nepovažovala za dokonalé. Ale celé ty roky, co jsem byl s Victorií, udrželo oheň zažehnutý to, že jsme věděli, jak se hádat a nevzdat to." Dával mi nejspíš své ujeté otcovské rady. To že on nic nevzdával, jsem měla pochopit, už když za mnou poprvé přišel a já ještě netušila, že jsem kus jeho údajné lásky k mé matce. "Teď jdi za Patrickem a přiznej svou porážku. " Nakazoval mi. Ale v tomhle jsem byla nejspíš po něm. Taky neprohrávám a nevzdávám to. "Chápu, kam míříš." "Bezva, protože tu nebudu rozdávat rady na věky." Posadil se do křesla a já se posadila k němu. "Tak mi řekni pravdu, co ve skutečnosti způsobilo ten náraz?" Začala jsem z něj vytahovat, když už jsme tu měly tak krásnou pravdomluvnou chvilku otce a dcery. Zhluboka se nadechl a pak mi začala vypravovat. " Jel jsem moc rychle do zatáčky. Možná jsem šlápnul na spojku místo brzdy a udělal z ubohé Victorie, první oběť mého Huntingtona." Střídavě se díval na mě a do prázdného tmavého pokoje. A pak mě chytil za ruku. "Ale ty jsi nakonec přišla k rozumu. A pomohla mi to zakrýt." Daroval mi jeden svůj falešný úsmev. Teď jsem se zas pro změnu nadechla já. "Neudělala jsem to pro tebe. Jen nechci, aby tuhle rodinu, do které taky bohužel patřím, vláčeli novinami týden před vydáním mého časopisu. Konečně si dělám jméno. Mám co ztratit." Poplácala jsem ho po rameni a s těmito slovy opustila tu jeho černou kobku. Ať se tam třeba usténá k smrti.


Paddy


"Všechno musí být na večer perfektní, ano?" Rozdával jsem příkazy, ač se mi to příčilo, ale sám bych to připravit nedokázal a potřeboval jsem, aby to opravdu perfektní bylo. Aby Emily alespoň na chvíli zapomněla na to, co se kolem dělo. V přípravách mě vyrušil telefon. Byl to můj bratr Joey, takže jsem to musel vzít. " Ahoj Joey. Doufám, že máš pro mě dobré zprávy." Za ty bych byl teď docela vděčný. "Rád bych ti je řekl, ale…" Protočil jsem panenkami, když jsem ho uslyšel a čekal s napětím, co bude. "Promiň, že jsem ti nebral telefony a neodpovídal na zprávy." Pokračoval bratr. "S Emily jsme včera na vrakovišti našli důkaz, že auto řídil Daneile." "Počkej, počkej…co tam dělala Em?. Já ji neřekl, kde to auto je. A sám si říkal,že …" Joey mě rychle přerušil. "Nechci ukazovat prstem, ale na tohle se ptej Nolana." "No jistě. Kam nemůže čert, tam nastrčí jeho." Zakroutil jsem hlavou. " Začíná mě chvílemi štvát." Ulevil jsem si. Zvláště potom, co jsem zjistil, že to není její bratr. A pořád spolu bydlí v jednom domě! "Ale s těmi důkazy je to dobrá zpráva ne?" Položil jsem bratrovi otázku a spíš ujišťoval sám sebe, že je. "Co se týče jejich rodiny, už mnohokrát jsem se spálil. Takže než jsem s těmi důkazy šel na policii, nechal jsem je prověřit u jednoho automechanika. "A?" Popoháněl jsem bratra k vysvětlení. Tohle napínání jsem nesnášel už od mala. "Na volantu jsme zjistili, že byl oddělaný airbag, od kterého si Daniel popálil obličej." Vysvětloval mi tedy dál. "Ale je tu bohužel ještě něco, co dokazuje, že to Daniel nebyl. Nádrž na brzdovou kapalinu v kufru Danielova auta. V té nádrží je díra, která nemohla být způsobena dopadem." V autech jsem se moc nevyznal, ale tohle došlo i mě. "Takže někdo manipuloval s brzdami?" "To způsobilo tu nehodu. Je jedno, kdo řídil. Myslel jsem si, že ho mám." Začal být trochu rozčílený Joey, což jsem poznal na jeho hlase. Vzpomněl jsem si na hádku Joelle s Danielem, než nastoupil do auta. Jak strašně bojovala za to, aby tam nešel a na její slova o tom, že pokud vyjde z těch dveří, bude to to poslední, co udělá. Tohle jsem Joeymu ale říct nemohl, ani jsem z toho nechtěl vyvozovat žádné zbrklé rozhodnutí nebo nařčení. Ne bez důkazů. A hlavně…proč by to Joelle dělala. Byla trochu vypočítavá, to ano, ale nikdy by nepřešla na temnou stranu. "Proč by si ho měl mít? To kvůli Victorii, vážně ti na ni tak záleželo?" "Záleželo mi na ní a taky na …to je jedno, obě jsou mrtvé a může za to Daniel! Musím jít Paddy, trochu to vydýchat, aby na mě nikdo nic nepoznal. Ems ani slovo, vyřeším to sám. Drž ji od nich dál." "Jo, to mám dnes v plánu." "Díky." "Jo." Zavěsil jse . Tohle vážně nebyly dobré zprávy, ale nehodlal jsem si dnešní večer ničím zkazit.


"Emily připravená…"Zaklepal jsem na dveře jejich domu a vešel dovnitř. Byla. Nádherná, stála u prosklené okenní tabule a pozorovala oceána. Když mě uslyšela, otočila se ke mně. "To ano, ale nevím, jestli dostatečně…" Udělala přede mnou otočku, abych si ji prohlédl v celé její kráse. "Dokonale." Ujistil jsem ji a přivítal jsem se s ní polibkem na tváře. V jejích krásných očích jsem uviděl uspokojení, když jsem jí pochválil výběr šatů. Jenže ona by byla dokonalá v čemkoliv. "Čím jsem si to zasloužila?" Ptala se mě, když jsem ji vedl do auta. "Berte jako omluvu, za mé ne úplně gentlemanské chování k tobě." Mrkl jsem na ni a otočil si ji k sobě zády, abych ji mohl přes oči uvázat šátek. "Tohle nemám ráda…"Postěžovala si, ale nechala se. "Budu to chvilička, slibuji." Chytil jsem ji za ruku a pomohl ji s těma zavázanýma očima nasednout do auta."Emily připravená…"Zaklepal jsem na dveře jejich domu a vešel dovnitř. Byla. Nádherná, stála u prosklené okenní tabule a pozorovala oceána. Když mě uslyšela, otočila se ke mně. "To ano, ale nevím, jestli dostatečně…" Udělala přede mnou otočku, abych si ji prohlédl v celé její kráse. "Dokonale." Ujistil jsem ji a přivítal jsem se s ní polibkem na tváře. V jejích krásných očích jsem uviděl uspokojení, když jsem jí pochválil výběr šatů. Jenže ona by byla dokonalá v čemkoliv. "Čím jsem si to zasloužila?" Ptala se mě, když jsem ji vedl do auta. "Berte jako omluvu, za mé ne úplně gentlemanské chování k tobě." Mrkl jsem na ni a otočil si ji k sobě zády, abych ji mohl přes oči uvázat šátek. "Tohle nemám ráda…"Postěžovala si, ale nechala se. "Budu to chvilička, slibuji." Chytil jsem ji za ruku a pomohl ji s těma zavázanýma očima nasednout do auta.


Emily


Celý den jsem prospala a probudila jsem se právě včas, abych se stihnula nachystat na večer. Vlastně jsem nevěděla, jestli si ze mě Nolan s tím vyfiknutím a vyzvednutím od Paddyho, nedělal jenom legraci. Ale jestli jsem chtěla alespoň na jeden večer zapomenout na otce, musela jsem mu věřit. A dneska jsem tu Paddyho přítomnost potřebovala jako sůl.



Nakonec a výjimečně mi Nolan nelhal. Přesně v sedm se tu objevil Paddy. Přivítali jsme se, a když mě ke mně přistupoval, projel si rukou své dnesk snad i upravené vlasy… jedním svým gestem vyjádřil tak všechny mé potřeby. Ale nenechal mě o sobě snít moc dlouho. Políbil mě na tváře a začal mi vysvětlovat, čím jsem si tenhle večer vůbec zasloužila. Svýma očima mi do duše vypaloval díru, tak velkou, že ji mohl zaplnit jen on. Jedna moje část toužila po jeho polibcích a ta druhá mi zas hlásila, že je to pořád snoubenec mé sestry a já tím poruším všechna možná i nemožná pravidla.


Paddy byl prostě jiný. Věděla jsem to už dávno. A taky jsem věděla, že tou svatbou, ho nejspíš ztratím na vždy, hlavně proto jsem si ho zakazovala. Náš vztah neměl budoucnost. Kdyby nás nerozdělil otec, tak Joelle anebo Joey. Byl to boj s větrnými mlýny. Ale když jen Paddy mě dokázal svést jedním pohledem... Právě on, pro mě nedostupný, ve mně vyvolával pocity důvěry a zároveň prázdnoty, kterou dokázal zaplnit jen on.

Vzal mě za ruku a táhl ven ke svému autu. Chystala jsem se nastoupit, když mě chytnul a otočil k sobě zády, aby mi přes oči uvázal šátek. Neměla jsem to ráda, kvůli otce, a taky jsem mu to řekla nahlas. Ale slíbil, že to nebude trvat moc dlouho. A tak jsme ho nechala, aby si se mnou hrál. Nanejvýš od mého otce jsme mu totiž důvěřovala. I když mě mrzelo, že nemůžu vidět jeho tolik uklidňující úsměv. Zanedlouho jsme opravdu zastavili a on mě mi pomohl z auta ven a někam vedl. Ani omylem jsem netušila kam…


Najednou jsme se zastavili a já ucítila jeho polibky na svém krku. Po celém těle mi proběhl mráz. Tohle mi nemůže dělat, pokud mám tenhle večer ještě fungovat. Jen jsem si nahlas vzdychla a mlčela jsem. Když se dotknul mé tváře, aby mi sundal šátek z očí, mále jsem z něj zešílela. Byl to nový dotyk, ale přesto tak známý. Šátek mi spadl na zem a já konečně zase viděla. Stál za mnou a objímal mě kolem pasu. Začala jsem si budovu prohlížet od vrchu dolů a pořád nechápala, proč u ní stojíme. "Pořád nevíš, proč jsme tady?" Zašeptal mi do ucha. Zakroutila jsem hlavou. Pustil mě a mě to mrzelo. Šel ke skleněným otočným dveřím naproti nám a začal vyťukávat kódu dveří. Čekal jsem, že se musí stoprocentně spustit alarm. Ale místo toho se dveře začaly otáčet a Paddy ke mně natahoval ruku. "Emily Thornová…" Mluvil ke mně a já se na něj smála a vlastně ani netušila, proč. Podala jsem mu tedy svou truku a nechala se přes ty skleněné otočné dveře vtáhnout dovnitř. "…přestavuji vám vaší zbrusu novou galerii." Tlesknul, když jsme vešli dovnitř a rozsvítila se všechna světla. Místnosti byly překrásně na svícené, tak aby vynikly všechny obrazy a sochy, které byly uvnitř. Nechápavě jsem tam stále a nevěděla, jestli mám Paddyho líbat nebo se jít podívat na všechny ty obrazy kolem. "Tohle je Pollock a tohle zase Randolph… a tohle…" Běhala jsem rozpačitě od jednoho dílak druhému Paddy mě ale zase zastavil a vedl k jednomu obrazu, který vévodil nad všemi. Obraz byl můj. "…a tohle je zas Thorne. "Panebože Paddy! Já nemám slov. Tohle si přece nemohl dokázat za pár dní! A kde si přišel k těm mým obrazům…tohle je tak tak…" Neměla jsem slov, když jsem se rozhlížela kolem na všechnu tu krásu. "Pár dní to opravdu netrvalo." Smál se na mě. " Chystal jsem to už dlouho…jen se od té doby stalo příliš mnoho věcí a já a ty…" Odmlčel se na chvíli a pak začal jinak. "Jen teď v posledních pár dnech, jsem to trochu urychlil. Nechci, aby si pracovala u otce. Chci aby si dělala práci, která tě baví a naplňuje."

"Chceš, abych zapomněla…?" Posmutněla jsem trošku, protože jsem věděla jak tohle myslí. "Chci, aby sis odpočinula, odreagovala se a zaměřila se na něco jiného." Pohladil mě ho po tvářích. Byl milý a hodný a já si ho snad ani nezasloužila. "Musel si pro mě moc riskovat tímhle…před Joelle…před otcem…" "Emily Thornová, jestli jste si toho ještě nevšimla, tak vás miluju! Byl jsem se tě ochoten zříct, jen proto, abych tě ochránil." "Už brzy nebude před čím." Smála jsem se na něj a pořád se kochala vším tím kolem. "Máme důkazy, že auto řídil otec. Půjde za katr." Hlásila jsem mu radostně. Najednou Paddy trochu znejistil a podal mi sklenici šampaňského." "Všechno dobře dopadne Ems, slibuju! Už tě neopustím ani na oko, budu stát po tvém boku!" Vzala jsem si ji z radostí do ruky tu jeho skleničku a přiťukla si s ním. "Riskuješ proto jen, abych byla šťastná…takhle speciálně jsem se ještě kvůli nikoho necítila, ani kvůli …" Nedořekla jsem pro změnu větu já. "Vidět tvůj úsměv, byť třeba na zlomek sekundy, stojí za všechna riskantní rozhodnutí!" Objal mě a já ho chtěla políbit, ale najednou jako by nemohl a já netušila proč. I přesto jsem byla v jeho náruči a ve své galerii přešťastná…tohle mohl můj otec pro mě udělat kdykoliv, peníze na to měl, a bneudělal to nikdy, nikdy, v životě! Jen Joelle si řekla o redakci a dostala ji lusknutím prstu. Ale třeba mi tak Bůh ukazoval v Paddym, že já dostanu nakonec něco víc než jen galerii.

Jenže nebyl by to snad ani můj život, kdyby mi každou krásnou chvíli nevyrušil otec. Obou dvou nám v jednom okamžiku zapípali mobily. Litovala jsem, že jsem ho nenechala doma. Oba jsme se na sebe omluvně podívali, ale zároveň jsme oba věděli, že se musíme podívat, kdo nás ve stejnou chvíli vyrušil "Tvůj otec. Čeká nás na snídani zítra před pohřbem." "Přišlo mi to samý." Přikývla jsem a dočetla zprávu. "To jsem vážně zvědavá na ty jeho novinky, když tam musíme být všichni." Zamračila jsem se, ale Paddy mě nenechal dlouho. "Ale nebudeme si kazit…" "…večer? Ne, nebudeme." Ujistila jsem ho a políbila ho rtech. Chvíli nejspíš bojoval sám se sebou, ale nakonec jsem ucítila je dotyky, po celém svém těle. Užívala jsem si tuhle jedinečnou chvíli a zapomněla na to, co bude zítra. Nebylo nic krásnějšího než vnímat jeho dech na své kůži a cítit to napětí, když mi rozepínal moje šaty a přitiskl mě k jednomu obrazu, který visel n a zdi. Ani dnešní noc jsem nemínila prospat, ale z úplně jiných důvodů než ty předcházející….a nebyla jsem jediná, stačila chvíle a už jsme byli jedno tělo, ani on mě nakonec nenechal vydechnout.


Další články



Kam dál