People who don't like my page should unfollow me right now.

Oheň a led 88. kapitola

Včera v 20:00 | panda |  Příběhy - fan fiction
Emily

Probudila jsem se jako první zavřená v nějaké kleci společně s Karou. Sotva jsem se začala zvedat na nohy a rozhlížet se kolem dokola, probudila se i matka. "Co si udělala?" Spustila na mě. "Já nic." Zamračila jsem se a sledovala okolí. "Tak kde jsme?" Pokračovala ve svých otázkách. "Vypadá to na nějaké depo blízko vody." Přistoupila jsem blíže k mřížím a koukala přes ně ven. "Naposledy si pamatuji Carlose Blacka u majáku." "To není možné." Nevěřila mi. "Carlos je mrtvý. Co tady hraješ za hru, Emily?" "Není to hra, Karo." Ozval se ten nepříjemný mužský hlas, který jsem si naposledy pamatovala. "A jak vidíte, jsem na živu." Přicházel k nám Carlos a s ním i ten druhý muž a mířil na nás zbraní. Nepochybovala jsem o tom, že nabitou. Chlap se zbraní pak otevřel klec, ve které jsme byly obě uvězněné, a oni dva k nám vstoupili. "Co od nás chcete?" Spustila matka bez okolků i na ně. Nebyla jsem si jistá její, že ví s kým má tu čest. "Jestli peníze, tak zaplatíme." "Nepotřebuju vaše peníze. Ale potřebuji vaši pomoc. Musíme Clarkovi Thornovi poslat zprávičku." Vysvětloval Kaře Carlos a z ničeho nic se po mě napřáhl, takovým způsobem až jsem skončila na zemi. V tu chvíli jsem to prostě nečekala. Hned jsem se zvedla, i když jsem tušila, že bránit se asi nemá v tu chvíli cenu. Matka sice vypadala zděšeně, za to tam jen nečinně stála, a já čekala, co bude dál.

Paddy

Poté, co jsem se od Joeyho dozvěděl, že Carlose propustili, a po pár vteřinách šoku, že s těmi důkazy, které jsem
policii ji předal ten mizera zase pobíhá na svobodě a ohrožuje nás tak všechny, jsem se vydal za Clarkem do jeho domu na pláži. Vtrhl jsem tam bez zaklepání, spěchal jsem. Clark očividně taky, protože zrovna scházel dolů a balil, co mohl. "Promiň, že jsem se tam vpadl, ale…" Začal jsem se omlouvat, ale pak si všiml jeho napěchované tašky. "Co to děláš?" Zeptal jsem se. "Carlos nebude ve vězení dlouho. Mizím odtud pryč a beru sebou Emily. Bude nejlepší, když ty to uděláš taky." Vysvětloval mi a nepřestával si balit věci. Kdyby jen věděl…nadechl jsem se, abych mu to řekl. "Už ho propustili." Clark v tu chvíli švihl se svou taškou o zem. "Říkal jsem ti to. Má na výplatnici další policajty. Co moje flashka?" "Taky pryč, asi." Dodal jsem potichu. "Kdy?" "Nevolal jsem ti pro případ, že by ti napíchl telefon." Bránil jsem se. "Varoval jsem tě, ale neposlouchal jsi." Podíval se na mě vyčítavě a měl pravdu. Hned na to začal zhasínat světla v celém domě. "Carlos Black teď po nás půjde. Myslí si, že jsem ho oklamal." "Podle mě to bylo správné." Trval jsem na svém rozhodnutí, i přes to, jak to dopadlo. "Jo? A koukni, kde jsme? Musíme jednat rychle. Dojdu pro Emily. Nikdy jsem jí to neměl tajit. Je na to trénovaná, od svého otce, od tvého bratra. Může být přínosem." Začal se oblékat do bundy a nejspíš taky zpytovat svědomí. Celá tahle situace totiž nebyl jen úplně má vina. Alespoň, že to uznal. " Zkusím zjistit kde je. Když si s ním mluvil naposledy, zachytil si, kde by mohl být? Něco, co by nás k němu dovedlo?" "Ne, na to je moc chytrý. Ale bylo správné mi nevolat na mobil. Sleduje každý můj krok. Není daleko. Myslí si, že Aiden je pořád na živu, takže bez něj neodejde. Sejdeme se v Rossovic vile. A dávej si pořád." Řekl mi Clark a pak jsme se oba dva rozešli.


Hned jak jsem opustil Clarka, vydal jsem se znovu za svým bratrem Joey. Vtrhl jsem mu podobně do domu, jako ke Clarkovi. "Potřebuju s tebou mluvit. Hned!" Chytil jsem ho košili a táhl do pracovny, abych nemusel nikomu jinému nic vysvětlovat. "Pomalu. Počkej, nedáš si s námi večeři?" Snažil se mě zastavit. I on se to snažil zakamuflovat a hned jak jsem za námi zabouchly dveře pracovny, spustil jinak: "Co máš za problém?" "Potřebuji, aby si mi někoho pomohl najít bez otázek." Upozornil jsme ho důrazně. "Dobře, poslouchám." Odpověděl mi Joey. "Carlose Blacka." "Toho chlapa, co před chvíli propustili a co jsme kvůli něj odevzdávali tu flashku?" "Ten chlap byl Aidnův otec a nevíš další věci." Začal jsem přiznávat. "Počkej! Byl?" Zaskřípal Joey zubama. Přikývl jsem. "Tu noc ve vile, kdy umřela Joy…Aiden střelil Joelle, když chránila Emily. Přiběhl jsem tam pozdě. Ale nemohl jsem dopustit, aby postřelil i Emily. Mířili i na mě. Nemyslel jsem a prostě jsem na něj vystřelil." "Panebože… Co dalšího nevím…?" "Třeba to, že Carlos chce Clarka Thorna mrtvého…a Aidna živého." "Clarka Thorna, poslední tři roky nevěznil Emily otec, že?" Překvapil mě pro změnu Joey svou otázkou. "Jak to…" Podíval jsem se na něj nechápavě. "Takhle…"


Poslal přede mě nějakou složku, podle všeho to byl rukopis Joy. Nemusel jsem v tom sáhodlouze listovat, abych věděl, že všechno, co je tam napsané je čistá pravda. "Ale odkud to věděla Joy…" "Že by od Aidna….?!" Odpověděl mi ironicky bratr. "Nikomu to nesmíš říct Joey, tohle musíme spálit." Ukazoval jsem mu na složku. "Protože jsou tam důkazy proti Ems?" Nerad, ale přikývl jsem. "To tě zklamu, protože originál má Patricie. A jestli se chceš zeptat, jak k němu přišla? Tak u tebe doma. Kdyby si nebyl neustále zaneprázdněný řešením průšvihů Emily, do kterých ti nic není, věděl by si, že ti do domu poslali věci po Joy." "Nemám čas se teď s tebou dohadovat o minulosti Emily. V sázce jsou životy. " Předpokládám, že hlavně Emily život, a kvůli ní, nehodlám riskovat ten svůj, nezlob se." Chystal se Joey ode mě odejít. "Dobře, dobře máš právo být naštvaný, ale je toho víc. Myslím, že i zmizení tvého kamaráda Bena, je spojeno s Carlosem." Podařilo se mi bratra zastavit na odchodu. "Myslíš si, že je mrtvý?" Zeptal se mě. Pokrčil jsem rameny. "Já nevím. Ale pokud existuje šance, že není…Prosím, potřebuju tvoji pomoc." "Ben mi před lety zachránil zadek. Dlužím mu to. I proto, že jsem ho k vám přivedl." Odpověděl mi Joey a tím mě ujistil, že mi pomůže.



Clark

Vešel jsem do Emily vily. Všude byla tma. "Emily?" Volal jsem její jméno. Procházel jsem domem, ale nikde nikdo. Až jsem si všiml Nolanova bezpečnostního systému, který hlásil "deaktivováno." Hned na to jsem se rozběhl nahoru do Emily ložnice. "Emily! Emily?" Vběhl jsem tam a rozsvítil, ale ani tam nebyla. V hlavě se mi honilo tisíc variant toho, co se mohlo stát, a žádná nebyla hezká. V tu chvíli mi přišla na mobil zpráva. Když jsem ji otevřel, bylo v ní video. Na obrazovce se objevil Carlos. "Nečekal jsi, že se ti ozvu, tak brzo, viď Clarku? Říkal jsem ti to. Jsi mimo svou ligu. Tak teď budeme dělat věci podle mého. Chci zpět svého syna, živého a nezraněného. Máš čas do zítřejšího poledne, protože chci, aby si tyhle dámy, užily to…" Objevil se za ním chlap, který mlátil do Emily, i když už ležela na zemi. "…co může být jejich poslední nocí na zemi." Dodal Carlos. Hned na to chytil pod krkem Karu. Měl je obě. "Přiveď mého syna!"

Seděl jsem za počítačem, únavou už mi padala hlava. Potom videu od Carlose jsemse snažil předělat Aidnův hlas tak, aby promluvil do telefonu na Carlose jako by byl živý a já alespoň získal nějaký čas na záchranu Kary i Emily. "Dostal jsem tvou zprávou." Vtrhl znovu ke mně Patrick. Byl poslední dobou jak uragán. "Žádné stopy po Carlosovi, ale přišel jsem, jakmile jsem mohl." Vysvětloval mi. Jenže to jsem ještě netušil, že nepřišel sám. Patrick nejspíš viděl můj vyděšený výraz, když jsem uviděl jeho bratra. Joeyho jsem znal, jen jsem do toho nechtěl zatahovat další lidi. "To je v pořádku. Zná celou pravdu." Ujistil mě Paddy. "Zdá se mi, že se vám hodí každá pomoc." Připojil se k němu Joey. Neměl jsem čas se s nimi přít a začal jsem jim vysvětlovat, co ještě nevěděli. "Unesl je obě. Emily i Karu. Drží je kvůli výměně a bezpečnému návratu jeho syna. Máme čas do poledne. Kdybychom mu dali důkaz, že je Aiden pořád na živu… Možná bychom získali čas, abychom je našli." "Jak to chceš udělat s někým, kdo před několika dny umřel?" Ptal se nechápavě Joey s rukama v kapsách a Paddy si mezitím důkladně prohlížel Aidnův mobil. Asi ho napadlo to, co mě. "S využitím Aidnova hlasu ze zpráv z jeho mobilu." Odpověděl mu Patrick. "To na oklamání Carlose nestačí." Vzal jsem mu mobil z ruky. "Jsou to jen kousky, k ničemu to nepatří." "Co Emily bratr? Nolan. Je to počítačový génius, ne?" Napadlo logicky Joeyho. "Už nemůžu ohrožovat život nikoho dalšího." Vysvětloval jsem mu. Už tak jsem měl špatné svědomí z toho, že je tu i on. "To je všechno? Jiné možností nemáme?" Pátral dál Joey. "Za nějaký ten čas strávený s Nolanem jsem se něco naučil. Tohle není jediný mobil, s jeho hlasem. Když jsem si tenkrát v klubu půjčoval Aidnůvtelefon, nahrával jsem si náš rozhovor na svůj telefon…říkal mi totiž, jak pro něj Joy vůbec není důležitá, chtěl jsem ji to dát jako důkaz, aby mu tak slepě nevěřila. Dejte mi chvilku, slepíme to dohromady. Na kouzlení s hlasem a hudbou jsem tu já. Za ty roky v hudební branži se v mixování přece jen vyznám." Posadil se Paddy za počítač s oběma mobily místo mě. "Tak trochu jsem v to doufal, právě proto jsem ti zavolal." Poklepal jsem mu na rameno a nechal ho pracovat.


Emily

Po jedné nakládačce od Carlosovi gorily, jsem už nehodlala dostat druhou, a tak jsem se snažila vymyslet, jak z té klece, plné krabic balíků a nás dvou, pryč. Hledala jsem, kde jsem mohla a lomcovala s mřížemi, ale zatím se mi povedlo, tak akorát vzbudit Carlosovu pozornost. "Heeej, proč nešetříš energii?" Zavolala na mě, když kolem procházel kolem s rukama v kapsách. "Nedostanete se odtamtud. Ale rád koukám, jak se snažíte. Drzé opice." Prošel a zase odešel. Podívala jsem se na matku. "Podle mého odhadu nás Carlos nebo někdo z jeho mužů budou kontrolovat každých třicet minut. Musíme jednat rychle. Možná pohneme krabicemi…" Začala jsem do jedné tlačit. "…a probouráme vrata, než se vrátí. Posloucháš mě?" Vyčetla jsem matce, když vůbec na nic nereagovala a snad mě ani nevnímala. "Musíme jednat rychle." Zopakovala jsem ji a gestem ji ukázala, aby mi šla s jednou bednou pomoc. "My nemusíme nic." Konstatovala naproti mně, aniž by se hnula. "Nechci jednat podle žádného tvého plánu, Emily." "Co to s tebou sakra je?" Zakroutila jsem se nad ní hlavou. "Nedala jsi mi moc důvodů pomoct ti, natož žít." "Nejde jen o nás dvě. Ale i o ty ostatní, co budou trpět, když se odtud nedostaneme živé, včetně toho, koho miluješ, Clarka. A já to akceptuji. " Začala jsem ji uklidňovat. "Tvá slova pro mě nic neznamenají. Je to vtipné, že? Kdo by si pomyslel, že zrovna my dvě umřeme spolu…?" Usmála se na mě ironicky. Začala jsem znovu lomcovat s mříží. Bože musím odtud a od ní pryč!

Kate

Seděla jsem v klubu a pročítala si noviny u své pravidelné sklenky chardonnay. Zrovna jsem četla o tom, jak můj bratr přistál v Madridu. Neskutečně se mi ulevilo, že ho mám na nějakou dobu zase z krku. "Vidím, že sleduješ bratrovu kampaň." Uslyšela jsem matčin hlas a odložila jsem noviny. Bohužel jsem ji zase znovu viděla! I bez prášků! "Ale ne." Posteskla jsem si nahlas. Odložila noviny a celou skleničku chardonnay do sebe hodila, abych ten blud v podobě své matky zahnala někam do kouta. "Klid, drahoušku." Ozvala se znovu vyděšeně. "Není ani poledne a ty už se snažíš otupit své smysly." "Ve skutečnosti tu nejsi." Přesvědčovala jsem samu sebe. "Ale jistě, že jsem Katie. Nevidíš svou matku ráda? " Zašveholila. "Vy musíte být Nolan Ross. Tolik jsme o vás slyšela." Postavila se, když viděla, jak ke mně přichází Nolan. Proboha, ona tady vážně je! Podívala jsem se zděšeně na Nolana a jeho výraz nebyl o moc lepší než ten můj. "Charllotta Ellis." Podala mu ruku a Nolan ji přijal. "Mamka Ellis z masa a kostí. Páni." Konstatoval rychle Nolan a já pořád nemohla uvěřit svým očím. "Jistě jste přišla doplnit své dceři léky, bezpochyby." Usmál se na ni, ale nemohl si tu poznámku odpustit. "Co prosím?" Řekla matka. "Mě si nevšímejte." Zakroutil hlavou Nolan. "Kate, drahá, obejmi svoji matku." Ozvala se tentokrát mým směrem a natahovala po mě ruce. Dala jsem oči v sloup, koukala zhrozeně na Nolana, ale pak jsme vstala a šla ji obejmout. "Hrozně jsem se o tebe bála." Předváděla se před Nolanem. "Matt tvrdí, že se ti nevede dobře." "Jak vidíš, jsme v naprostém pořádku." Ujistila jsem ji rychle a přitiskla se k Nolanovi. "Když se vrátil ke kampani, myslela jsem, že bychom spolu mohly strávit nějaký čas." Navrhla mi. "Vlastně máme s Kate plány." Zaskočil ji Nolan. "Čeká nás masáž hlubokých tkaní a obličejová maska z řas." "Fajn." Dala se matka s úsměvem na ústup, když nás viděla, ale jen dočasně. "Zřejmě bych měla zamířit do domu a zabydlet se." "Do domu?" Vyděsila jsem se ještě víc, než když jsem ji tu viděla. "Myslíš tím, že tu nejsi jen na noc v hotelu?" "Rozhodla jsem se pronajmout si v Torrox na léto dům. Tak si budeme neustále na blízku, jak by skutečná rodina měla být." Odpověděla mi se svým křečovitým úsměvem. Pak se otočila a odešla. "Velká, šťastná rodina, vskutku." Utrousil znechuceně Nolan, když zmizela z našeho dosahu. Byla jsem stejně znechucená jako on.


Emily

Carlosovi se očividně nepozdávalo mé věčné lomcování s mříží, a tak se rozhodl nás obšťastňovat svou společností. Mohla jsem si za to sama. Seděl na jedné krabici a neustále nás popichoval. Matka se od něj vytočit nedala, byla ledově klidná jako vždycky. Mě štval, ale pořád jsem se nevzdávala šance na útěk. Když najednou Carlosovi zazvonil telefon. "Clarku. Vždycky ti svěřený úkol chvíli trval, že? " Ozval se do něj Carlos. Tentokrát zbystřila i matka a šla si ke mně stoupnout blíž k mříži, aby ho taky slyšela. "Potřeboval jsem čas dojet pro Aidna a teď se na něho dívám." Odpověděl mu Clark. "Jo to jsem já. Jsem tady." Ozval se z mobilu Aidnův hlas." "Aidne, Aidne, miláčku?" Volal Carlos do telefonu. Nechápu, jak tyhle lidi můžou mít city. "Slyšel si ho, je živý a zdravý. Tak spolupracuj nebo se to rychle změní." Nedal se Clark. Já s Karou jsem věděla, že to tak není. Tohle mohl být jedině Nolan. Napadl mě jako první. "Ne, ty poslouchej. Tohle není vyjednávání. Chci svého syna hned zpátky!" Řval Carlos. "Je konec. Je mi líto." Ozval se znovu Aidnův hlas. "Nolan?" Zašeptala mým směrem Kara. Přikývla jsem. "Clarku, vážně zkoušíš mou trpělivost. Teď mě nech mluvit s mým synem. "Calle San José, při západu slunce. Ty přiveď Karu a Emily. Já přivedu Aidna." Položil mu to Clark a na Carlosovi bylo vidět, že ve vnitř neskutečně zuří.

Paddy

Po divadélku na Carlose s Aidnovým hlasem, jsme všichni tři opouštěli vilu. Sám jsem nevěřil, že to tak úplně dokážu. Ale strach o Emily udělal své a tak jsem vytáhl z obou telefonů nemožné a zmixoval to, jak nejlépe jsem dokázal. "Říkám vám, že tohle nevyjde. Měli bychom jít na policii. Vědí, jak zvládat tyhle situace." Rozmlouval nám dál náš plán na záchranu Joey. Policie byla ta poslední, kam bych šel. Potom, co jsme jim naservírovali Carlose na stříbrném podnose, a oni ho i přesto všechno propustili… "Ještě si to nepochopil Joey…Carlos už bezpečnostní složky infiltroval. Aiden byl toho důkazem, stejně jako ti, co ho pustili." Pustil se do něj naštvaně Clark. A já taky nechápal, jak ho to vůbec může napadnout. Ale mlčel jsem. "Jedním z rukojmí je možná můj kamarád Ben, promiň, že do toho mám taky, co kecat." "Proč? Protože stojíš na správné straně? O pomoc jsem tě nežádal." Vyčetl mu Clark. Na všechny doléhal tlak a ti dva tomu moc nepomáhali. "Chlapi dost!" Zakřičel jsem na oba. "Do západu slunce máme jen pár hodin. Plýtváte časem. Ta výměna s Carlosem bude naše poslední možnost." Snažil jsem se jim rozumně vysvětlit. "Nalezení Kary i Emily, je téměř nemožné." Kroutil hlavou Clark. I Joey se uklidnil. "Jo, máš pravdu Paddy. Co kdybychom se snažili najít Emily auto podle GPS. To by šlo ne?" Přikývl jsem na bratrův nápad. "To je dobrý začátek." A pak se podíval ještě na Clark, abych uklidnil i jeho i když sám jsem možná potřeboval uklidnit nejvíc. "My je najdeme." Těžko říct, jestli mým slovům věřil, ale já věřit musel. "Doufám, že máš pravdu."

 


Promo video Litva

Včera v 19:00 | panda |  Michael Patrick 2015
Řekněme, že jakési promo video ze starých videí, k nadcházejícímu Valentýnu v Litvě ;-)




Štafle

Včera v 15:45 | panda |  Ftípky
A to je důvod, proč ženy žijí déle než chlapi S vyplazeným jazykem


When you sleep

Sobota v 8:38 | panda |  Gifty

Dobré ránko!

Ještě že to ve skutečnosti není takové drama , to bych pak do toho už nikdy nešla :-) Ale jinak ten klip miluji, některé chvíle jsou vážně autentické např. jak to tam ten chlapec zaspí :D Přijde mi to takové hezké a milé, jelikož má drahá polovička si přitom taky ustlala :D Jak říkám, prostě ten klip miluju a konec nejhezčí :-)


Pray pray pray

Pátek v 8:48 | panda |  Gifty
Dneska je nějaký pochmurný den, takže jsem vyhověla hlavně svému přání :-) Já vím, není to zábava, ale když mě se zpracování tohodle klipu moc líbí. Stejně jako "When you sleep." :-)



Další články



Kam dál