People who don't like my page should unfollow me right now.

Bochum 31.8. 2015 (Human Tour)

Dnes v 7:32 | panda |  Michael Patrick 2015

Vklady videí opět nefungují, takže budeme improvizovat...

1. https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=L8cuiQ7CsLw

2. https://www.youtube.com/watch?v=DFoL_M-rsZw

3. Beautiful soul: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=gP6WZKMCGW0


 

ZFR-TV 31. August 2015

Dnes v 7:22 | panda |  Michael Patrick 2015

Trochu legrace po ránu...Smějící se když se daří, tak se daří Smějící se

https://vimeo.com/137950839

Těžký život superhvězdy Kapitola 21

Včera v 21:49 | Lucka |  Příběhy - fan fiction
Kapitola 21

Akce dnešního večera - pivo za písničku


Když Klárka odešla, opustila jsem svůj azyl u baru a šla za Jerrym, který pořád ještě udílel Jackovi instrukce. Ten už měl, chudák, hlavu jak pátrací balón.
"Šéfe," začala jsem, "mně je to fakt blbý vás v tom nechat takhle samotný."
"Bez debat. Stejně bys nám spíš překážela. Je tam fakt ukrutnej binec a navíc se nabídnul ještě jeden můj známej, že nám pomůže, tak buď v klidu. Dáme si teď nějakej dobrej dlabanec, ať se nám líp přemýšlí a ty buď ráda, že už po jednom dnu v práci máš nárok na dovolenou," smál se Jerry a Jack nám běžel připravit tu slibovanou dobrotu.
Pak mě pak vzal kolem ramen a vedl k baru.
"Máme toho sice zítra dost, ale když budeš nahoře potřebovat s něčím pomoct, tak koukej přiběhnout, jasný?"
Nevycházela jsem z údivu, že zrovna já měla takové štěstí a narazila na někoho tak hodného, jako byl tenhle svérázný chlapík.
"Ještě jednou ti strašně moc děkuju, ale to zítřejší volno asi využiju trošku jinak."
"Ale, ale, o čempak nevím?" zajímal se Jerry.
"Ta zpívající rodina, jak sem chodí, víš? Tak jedna z nich - Patricia - nás s Klárkou poprosila, abychom jí udělaly křoví do poslední scény v jejím klipu, tak jsem na to kývla, když vy jste mi zítra dali košem," vysvětlovala jsem.
"No páni, tak já tu zaměstnávám vycházející hvězdu," pískl Jerry.
"Zas nepřeháněj," krotila jsem jeho nadšení s ruměncem ve tváři a pokračovala. "Sice ještě zatím moc nevím, co tam budeme dělat, dozvíme se to až zítra, ale jsem hrozně zvědavá. Zas něco novýho. Zkusit prej se má všechno, jak jsem někde slyšela."
"Já ti to jedině schvaluju. Tos mohla říct hned, dal bych ti kvůli tomu volno i tak. Příště se mě rovnou zeptej a nečekej, až mi zas něco spadne na kebuli," mrknul na mě Jerry lišácky a já zas tonula v rozpacích. Jako by to vytušil, začal sám.
"A hlavně mi už neděkuj, protože to děláš od rána a opakovanej vtip přestává být vtipem."
"Rozkaz, šéfe," zvedla jsem ruce na obranu. "Už ani jedno díky a jdem na ten oběd. Dneska tě zvu já a nechci slyšet žádný námitky."
"Tak to si nechám líbit. Pozvání od takový kočky prostě nemůžu odmítnout."
Zasedli jsme ke stolu a nechali se obsloužit od Jacka, který se vskutku vyznamenal. Kuřecímu plátku s chřestem obaleným ve slanině se prostě nedalo nic vytknout.


* * *
James byl pořádně nervózní. Snad tisíckrát si řekl, že přece o nic nejde, tak proč se cítí jak před prvním koncertem? Přemýšlel, co si vzít na sebe. Jsem horší než ženská, pomyslel si sebekriticky, když stál před otevřenou skříní. Nakonec si vybral obyčejné džíny a triko. Jaképak s tím štráchy. Rychle mrknul na hodinky a zjistil, že je nejvyšší čas vyrazit. Ještě mobil a rychle zmizet, než si to všechno nakonec rozmyslí.

* * *
Paddy ke své velké lítosti zjistil, že bratr Google zdaleka neví úplně všechno a kromě toho, že se dozvěděl snad všechny existující značky interiérových barev včetně různých druhů penetrací, návod, jak ze sebe neudělat neschopnýho idiota, nenašel.


Při pohledu na dolní lištu monitoru zjistil, že už je půl deváté, s povzdechem tedy zaklapnul notebook a přesunul se k oknu, které otevřel dokořán a zapálil si.
Zamyšleně pozoroval téměř liduprázdnou ulici a docela se těšil na zítřek do studia. Poslední dobou tam chodil skoro z donucení, nic ho nebavilo a při každém slově nové písničky už v duchu viděl ta hystericky ječící děvčátka, mačkající se pod pódiem, která pro svůj vlastní řev ani nemohla slyšet, co vlastně zpívá. Ale díky ní znovu našel ztracenou chuť do skládání.
Se zasněným úsměvem na rtech, který byl v uplynulých pár dnech jeho věrným společníkem, odhodil nedopalek z okna, zavřel jej, popadl bundu a vyrazil za Angelem. Čeká ho znovu pár příjemných chvil v její společnosti, i kdyby ji měl jenom nenápadně pozorovat. Byl jasným adeptem na první cenu za voyeurismus.


* * *
Klárka se prohlížela v zrcadle ze všech stran, až ji začalo bolet za krkem. Ten svetřík je prostě dokonalej. Rovnou si ho nechala na sobě, s taškou se ani neobtěžovala, peníze, klíče a mobil rozmístila po kapsách a už byla mezi dveřmi, když vtom si vzpomněla, že slíbila Lucy přinést to cédéčko. Asi po pěti minutách usilovného hledání ho konečně objevila, ještě jednou naposledy zkontrolovala svou vizáž a uháněla za kamarádkou.

* * *
Byl večer a hospůdka se začala příjemně zaplňovat. Pozorovala jsem Jerryho, jak kmitá kolem stolů a říkala si, jestli jednou taky budu takhle s přehledem všechno stíhat. Stála jsem za barem a plnila půllitry a panáky vším, co teklo, ve snaze vyhovět rozmanitým přáním hostů. Pátek paradoxně patřil ke klidnějším dnům, kdy se tu scházeli většinou stálí návštěvníci, kteří se mezi sebou vesměs znali. Bavilo mě sledovat čilý cvrkot a cítila jsem se opravdu šťastná. Když se pak otevřely dveře a v nich se objevila Klárka, nemělo to chybu.
"Koho to sem čerti nesou?" vítala jsem ji rozzářeně.
"Zkus hádat, můžeš jednou," zakřenila se na mě a už se šplhala na barovku.
"Tak co, nakoupeno?"
"Že se ptáš, drogérku jsem vzala útokem."
"A nejen drogérku, co? Koukám, že máš i novej svetřík."
"Jaks to poznala?" otázala se Klárka užasle. "Alebo si veštěc, alebo si ďabol?"
"Ani jedno, ani druhý. Příště si zkus sundat cenovku, ty trdlo," řehtala jsem se a pomohla jí odstranit usvědčující ozdobu.
"No, tak jsme se zasmály, a teď bych si s dovolením ráda objednala," hrála si na důležitou.
"Jistě, madam," přidala jsem se. "Jaké je vaše ctěné přání?"
"Sklenku bílého, prosím."
"Jak poroučíte," vysekla jsem poklonu a šla nalít dvojku Sauvignonu.
"Tak, hereckou přípravu na zítřek máme za sebou a už se můžeme bavit normálně," vyfoukla kouř a zazubila se.
"Jo, holka, to asi nebude taková sranda. Začínám z toho mít docela vítr," odtušila jsem s povzdechem.
"Ty, jo? Co mám říkat já? Madam si tu brnká na kytaru s kapelou, co se nesmí skoro nikde objevit bez ochranky a mně tady budeš něco vykládat."
"Hahaha, fakt vtipný. Máš pro mě to cédéčko, nebo ses na mě vykašlala?"
"Jasně, že mám. Schválně si to poslechni, je to nádhera."
"Jen co bude trochu volnějc, tak Jackovi znárodním noťas a jdu na to. Už se nemůžu dočkat," ubezpečila jsem ji.
Vtom se Klárka rozhlédla kolem sebe a povídá. "Kde je Jimmy? Napsalas mu vůbec, nebo jsi ho zasklila?"
"Ale jo, nakonec jsem se s ním domluvila na devátou. Prý už se těší," přiznala jsem váhavě.
"Ale ty moc ne, jak tak na tebe koukám."
"Mám strach, že to bude chtít rozebírat a do toho se zrovna dvakrát nehrnu."
"No jo, to víš, ale tos mohla čekat od začátku," pokývala Klárka hlavou.
"Jenže jak z toho teď ven? V tomhle moc chodit neumím."
"Nech mluvit jeho, ať začne on a hned budeš vědět, na čem jsi."
"Dobrá rada nad zlato," souhlasila jsem a drze se napila jejího vína.
"Hele, nech si toho, sám mám málo," ohradila se kamarádka naoko rozhořčeně.
"Aby tě neubylo. Já to dnes budu potřebovat víc než ty."
"Tím si nejsem tak úplně jistá. Vzhledem k tomu, že se tu má zastavit Angelo, tak mi stoprocentně jedna sklenička stačit nebude!"
"Pěkná práce, to se tu zas nakonec slezem všichni, ne?" hrozila jsem se už předem.
"Aspoň bude veselo. Máme právě na večer sraz, že vymyslíme ten výlet, takže téma už je daný."
"No jo, výlet!" plácla jsem se do čela. "Já na něj skoro zapomněla. Každopádně jsem zvědavá, kam vyrazíme. Já osobně chci určitě navštívit Clonmacnoise, to je klášterní areál,


a taky Rock Of Cashel."


"Teda ty ses připravovala nějak svědomitě," pozvedla Klárka překvapeně obočí, ale já ji jen odmávla.
"Trošku jsem lezla po netu a tohle mě zaujalo, to je celý."
Naše konverzace byla přerušena naším "starým známým" fousatým staříkem, kterému ani dnes nechyběla přes rameno zavěšená kytara.
"Mohl bych dostat jedno pivíčko, slečno?" otázal se skoro omluvně, že nás obtěžuje.
"Samozřejmě," zaculila jsem se na něj roztomile a téměř zručně natočila Guinnesse kupodivu i přesně na míru.
"Co jsem dlužen?" vytahoval z kapsy peněženku.
"Jednu tradiční irskou baladu bych prosila," mrkla jsem na něj.
Zarazil se v půli pohybu a pak se jeho dobrácká tvář roztáhla do širokého úsměvu.
"Pro vás i dvě, krásná dámo. Dneska už se u mladých lidí láska k pořádný muzice skoro nevidí," dodal trochu smutně, ale pak chmury zaplašil a začal hrát "Red Is The Rose", která patřila mezi mé nejoblíbenější.
Podepřela jsem si dlaněmi bradu a poslouchala. Klárka následovala mému příkladu a nejen ona. I těch pár dalších hostů, posedávajících v hospůdce, ztichlo a sem tam se někdo přidal i ke zpěvu. V Irsku byl každý druhý muzikant, takže nebylo divu. Já si užívala historicky první píseň věnovanou mé maličkosti a ani si nevšimla, že volné místo vedle Klárky obsadil Jimmy, jehož příchod nezaznamenala ani jedna z nás.


* * *
 



MPK na Instagramu

Pondělí v 16:59 | panda |  Michael Patrick 2015

Jen tak pro info, kdyby si někdo nevšiml ...nevím, zda - li jste všichni zaregistrovali, ale Paddy stejně jako třeba Patricie je nově i na Instagramu: https://instagram.com/michael.patrick.kelly.official/ .Sice zaatím bez příspěvku, ale je tam ;-) Tak sledujte!!

Další články


Kam dál