People who don't like my page should unfollow me right now.
 

Těžký život superhvězdy Kapitola 13

Pondělí v 22:49 | Lucka |  Příběhy - fan fiction
Kapitola 13

Rozhovor mezi šesti očima (Angelo měl nasazené brýle...)


Angelo zaklepal na dveře Patrickova pokoje, a když se nic neozývalo, opatrně nakouknul dovnitř. Paddy seděl u okna, zády ke vchodu, před sebou text a na klíně kytaru.
"Ahoj, nerad ruším," osmělil se Angelo, "můžu na chvíli?
Stejně jako ostatní sourozenci chodil kolem Patricka po špičkách. Tázaný nepřítomně zvedl hlavu a pak se probral.
"Jo, jasně, pojď dál. Promiň, byl jsem zabranej do nový písničky a nějak jsem přestal vnímat okolí," omlouval se Patrick.
"V pohodě, já to mám to samý," usmál se uvolněně Angelo, docela překvapený bratrovým vstřícným chováním. "Ale proč jsem za tebou přišel," pokračoval. "Taky mám něco rozděláno a nějak se nemůžu hnout z místa. Jo a od tebe budu potřebovat vokály. Nic extra složitýho, stačí klasika, tercka nahoru."

"No že váháš. To je jasný, že ti pomůžu. Ukaž to sem," nadchnul se Patrick.




Angelo nevycházel z údivu. Tohle byl ten starý Paddy, se kterým dřív mohl mluvit úplně o všem, který mu vždycky byl ochoten pomoct a kterému se svěřoval s větším i menším trápením. Už už mu podával blok s rozepsanou písničkou, ale pak stáhl ruku zpět a prostě se musel zeptat.
"Paddy, co je to s tebou? Posledních pár měsíců jako bys to ani nebyl ty. Nechceš si pokecat jako dřív? Chtěl bych ti pomoct, ale když nevím, co se děje, tak to jde dost blbě. Zajdem někam na pivo, co ty na to?"
Patrick ho zprvu jen zaraženě pozoroval a pak sklopil oči.
"A máš volný odpoledne? Ono je toho trošku víc," řekl pak tiše.
Angelo si oddechl. Hurá, komunikuje, to je první krok k úspěchu.
"No že váháš, brácho. Pořádně si dáme do trumpety. Tak v kolik vyrazíme, po obědě?"
"To by šlo," souhlasil Paddy a připomněl Angelovi původní důvod jeho návštěvy. "A teď mi ukaž tu tvou novinku."

Angelo mu podal sešit a bedlivě Patricka při čtení sledoval. Byl zvědavý, co na to řekne.




Patrick dočetl a lišácky na bratra mrknul.
"Tak která je ta šťastná?"
"To je taky na dýl," vzdychl Angelo tak srdceryvně, až se musel Patrick smát.
"Teda my jsme fakt dvojka k pohledání," podotkl Paddy, jen co popadl dech. Angelo nemohl jinak, než mu dát za pravdu.
"Takže domluveno," dodal na odchodu. "Po obědě si tě vyzvednu a jdeme."
"Ok, budu s tím počítat," mávnul na něj Patrick.
Angelo se ještě mezi dveřmi otočil a řekl.
"Chyběls mi, brácho, jsem rád, že jsi zpátky."
Ani nečekal na odpověď a zavřel za sebou. Patrick se za ním jen mlčky díval a přemýšlel.
Opravdu je zpátky? Lítal si myšlenkama někde v oblacích a něco ho teď vrátilo na zem? Něco? Nebo spíš někdo? Co na tom, že po ní jede Jimmy? V lásce a válce je přece dovoleno všechno!
Dobře viděl, že to byla ona, kdo se po tom polibku odtáhl jako první. Za zkoušku přece nic nedá, ne? Co horšího by se mu mohlo stát, než že ho odmítne? Jen by ho to nepředstavitelně bolelo. Jenže co teď? Jak to co nejšikovněji navléknout? Jak ji okouzlit? A má se vůbec Angelovi se vším svěřit? Ale jo. Potřeboval si s někým pokecat jako sůl. Opravdu se na to pivo těšil. Definitivně se rozhodl. Končí se samotářstvím. Už nebude dál vystavovat na odiv své trápení. To si zamkne hluboko ve svém srdci.
Takto usmířen sám se sebou se znovu zadíval na stále ještě neúplnou píseň na papíře před sebou. S náhlým vnuknutím se usmál, vzal do ruky propisku a jedním dechem dopsal zbývající sloku. Konečně byla hotová. Teď už ji jen natočit. Asi se s Angelem ve studiu sejdou, jestli i on dá dohromady ten svůj výtvor. Zajímalo ho, koho si Angelo vyhlídnul tentokrát. Možná by to měl brát na lehčí váhu jako on. Ale to Patrick neuměl. Musel mít buď všechno, nebo nic. Jak tomu bude tentokrát, to je ve hvězdách.

***


Angelo se vrátil k sobě do pokoje, spokojený jako želva. Že by se vše konečně vrátilo do starých kolejí? Že by byl Paddy opět normální? Vsadil vše na jednu kartu, když se ho dnes pokusil vytáhnout ven. A ono to vyšlo. Páni. Opravdu se mu už stýskalo. Zrovna teď bráchu fakt potřeboval. Angelo Kelly, který je za všech okolností ten "velkej frajer" a vždy nad věcí, má rozdělanou zamilovanou baladu a lítá v tom až po uši. Je to až k nevíře. Nikdy se ještě v podobné situaci neocitl. Nemusel nic takového řešit. Vždycky vším lehce proplouval a všechno mu procházelo. Z fanynek kolem sebe si mohl vybírat. Všechny mu šly na ruku a udělaly by první poslední, jen aby o ně zavadil pohledem. A teď najednou bude muset on sám o někoho usilovat. Někomu se zkusit dvořit. Zvládne to vůbec? Snad mu Paddy poradí. A když ne, tak ho aspoň vyslechne. Potřeboval si o tom s někým promluvit, nemohl to v sobě už dál dusit. Měl strach, že ho jeho vytoužená nepochopí. Že neporozumí tomu, jak moc pro něj znamená. Přesně takhle začínala jeho nová píseň. Nazval ji opravdu příhodně. I can´t help myself - Nemohu si pomoci. Ještě mu chyběla dopsat mezihra. S tím, jak doufal, mu Paddy taky pomůže. Vezme ten text odpoledne s sebou, dají hlavy dohromady a to by bylo, aby nebylo. Natáhl se na posteli na záda, ruce složil pod hlavu a oddal se vzpomínkám na její oči, které se vždy tak krásně rozzářily, když se usmála…



***

Klárka se pomalu a nerada probírala z krásného snu o jednom blonďatém zpěvákovi, o němž se jí v poslední době zdálo celkem pravidelně. Ne že by jí to vadilo. Ze zvyku mrkla na mobil, kolik je hodin. Páni, skoro deset. No, to jsem se teda pěkně naspala do zásoby, pomyslela si. Kromě časového údaje na displeji objevila ještě doručenou sms od Lucy. Protřela si oči, aby vůbec něco viděla a dala se do čtení. No teda, to jsou ale dobré zprávy. Měla trochu výčitky svědomí, zda kamarádku neuvrtala do něčeho proti její vůli, ale zřejmě ne, jak se právě dozvěděla. Zvědavost byla silnější než lenost, tak se vykotrmelila z vyhřátého pelíšku, hodila na sebe džíny a tričko, trošku se přimalovala, ze stolku ještě popadla telefon, z věšáku strhla mikinu, venku to totiž překvapivě vypadalo na déšť, a i když Lucy původně slíbila, že se staví až na oběd, najednou už v domě neměla stání. Zaměstnavatelé trávili rodinný výlet v sousedním městě, tak za sebou pečlivě zamkla a vydala se k Jerrymu.
Nemohla se dočkat, jaké překvapení pro ni Lucy má. Vždyť je v práci teprve první den. To se toho přece nemohlo zas tak moc stát, ne? Každopádně, ta smska zněla značně euforicky, takže se jí tam líbí, ale co ty další novinky? Už aby tam byla. Konečně zahlédla známý poutač oblíbeného irského piva Guinness a přidala do kroku. Už se těšila na ranní kávu, kterou si ani nestihla uvařit, jak moc spěchala. Ale co, teď se přece nechá obsloužit jako královna a ještě ke všemu svou nejlepší kamarádkou. Co na tom, že se znají pár dní? Je to bezva a o tom to přece všechno je.


***





 




Další články


Kam dál