People who don't like my page should unfollow me right now.

Cesta ke štěstí 35.

Včera v 19:07 | Zuzka |  Příběhy - fan fiction

Kapitola 35.

"Zdravím Cath, ani se vás neptám, jak se máte" usmívá se psycholožka "záříte na míle daleko" "Taky se mám skvěle" ujistím ji. "Posaďte se a povídejte" pokyne mi a já se pouštím do vyprávění uplynulých dní, o infarktu Eliščina tatínka, o mém odletu a příletu, rozhodnutí se v Německu usadit natrvalo. "Rozhodla jsem se hodit za hlavu Jakuba, rodiče. Nechci se patlat v minulosti. Mám před sebou přítomnost s lidmi, kteří mi dávají najevo, jak mě mají rádi" usměju se při vzpomínce na sourozence.

"Jsem šťastná a pevně rozhodnutá si to udržet" ujistím ji. "Dobře, myslím, že naše sezení můžeme omezit na jedno měsíčně, co říkáte?" navrhne mi řešení, které mi vyhovuje. Srdečně se rozloučíme a já už vytáčím číslo, které je číslo jedna na mém seznamu. "Už pro tebe jedu lásko" sdělí mi a já čekám před lékařskou budovou. "Ahoj, jak jde nahrávání?" zdravím všechny. Všichni mě ujistí, že to Angelo pořád kazí. "Já? Tady pan puntičkář furt někde vidí chyby!" ukáže na Patricka.

"Chci to dokonalé, neuřízneme si ostudu s tím tvým vytím" šklebí se a já jdu do kolen. "Cath pojď" natáhne ke mně Angelo ruku, když všichni debatují. "Pustím ti tu nahrávku Jimmyho" připomene mi a já nadšeně souhlasím. "Ahoj Cath" usmívá se od ucha k uchu Arthur. Rychle úsměv omezím na minimum a pozdravím. "Tady" strká mi do ruky sluchátka a na Arthura kývne, aby mi to pustil. Už při první sloce se sesypu. "Počkej na refrén" slibuje mi Angelo a má pravdu.

Při refrénu vyprsknu nahlas, což ostatní pobaví. "Co tam máš tak vtipného?" zajímá se Joey a stahuje mi sluchátka z uší a v zápětí se taky směje a střelí pohledem po Jimmym. Tomu to po chvíli dojde "Angelo!" zavrčí a žene se k němu, což jde v malém prostoru docela těžko, zvláště když jmenovaný se schovává za mě. "To se schováváš za ženskou?" baví se všichni "no moment, jak za ženskou? Jsem dáma" vypláznu na ně jazyk a Jimmyho chytím za loket.

"Náhodou, to bylo roztomilé" mrknu smířlivě "to určitě" prská, ale je to jen na oko. "Vážně, nikdy jsem nic podobného neslyšela" uklidňuju ho a Angelo nenápadně vykukuje. "Pojď, ty hrdino, krize zažehnána" směju se mu. "Když tobě by neublížil, chápeš" snaží se vysvětlit své pohnutky. "No, tak mi zase hezky mou Catherine vraťte" vloží se do toho Patrick a přitahuje si mě za ruku. "Hele, jak si vytyčuje území" směje se Jimmy.

"Jaké území? Jsem snad věc?" plácnu Jimmyho a nikomu z nás neujde Arthurovo pozvednuté obočí. "No nejsi území, ale chápeš ne?" snaží se Jimmy. "Nechápu" nafouknu v legraci tváře. "Pozor, ať neodletíš" rýpne si Jimmy. "Pozor ať tu tvou chipmunkovskou nahrávku nepošlu do éteru" vrátím mu to a on mi hrozí zaťatou pěstí. "Konec legrace, jdeme to znovu nahrávat a ty" namíří John prstem na Angela "to už prosím tě zazpívej tak, aby byl i Paddy spokojený" mrkne. "Když on je hrozně náročný" kroutí očima Angelo.

"Máš můj notebook?" otočím se na Patricka a ten ukáže na pohovku. "Jsi zlato" líbnu ho na tvář a on spokojeně jde za ostatními do kukaně, kde si nasazuje sluchátka. "Chceš sluchátka?" zajímá se Arthur. Zavrtím hlavou a sehnu se pro svou tašku s notebookem. "Můžu se na něco zeptat?" "Ptej se" pobídnu Arthura. "Ty a Paddy…?" nedořekne a mě to dojde. "Chodíme spolu" udělám mu v tom jasno. Od té doby na mě vůbec nepromluví. Ne, že by mi to nějak vadilo. Během odpoledne a večera stihnu, kromě pauzy na oběd zase pořádně s prací pohnout.

"Slečno spisovatelko, jedeme" vyruší mě z usilovné práce Patrickův hlas. Vzhlédnu od rozepsaného textu a ztratím se v jeho obrovském úsměvu. "Pět minut?" žebrám "dokončím článek a budu pokračovat u tebe" "tak pět minut, ale stopuju ti to" culí se a přistupuje ke mně. Sehne se a vtiskne mi na rty pusu, kterou však změní v polibek. Ochotně nechávám laptop být a ovinu okolo něj své ruce. "Čtyři minuty" vydechne chraplavě a oči mu vesele svítí "no počkej, to není fér, tys mě zdržoval!" bráním se.

"To já schválně, a ty ses zdržovat nechala" směje se mi. "Tebou? To se nechám zdržovat vždycky" líbnu ho na nos a beru k sobě notebook "tři minuty" směje se mi a sedá si do křesla přede mě. "Budeš mě sledovat?" vyzvídám a prsty se mi rozběhnou po klávesnici. "Budu, tys mě taky sledovala při nahrávání" "to je něco jiného" šklebím se "dvě minuty" odpočítává vesele. "Budu potřebovat víc času" mračím se na oko, nemám šanci to dopsat, chybí mi poslední odstaveček.

"Chtěla jsi pět minut, dostala jsi je" culí se. "Kdyby mě někdo nezdržoval" nahodím významně a on se směje. "Hlavně, že se bavíš" "minuta" ujišťuje mě, že to on vždycky. "Paddy, prosím tě pojď na chvíli" vyruší ho ze sledování hodinek Kathy. Vděčně se na ní podívám a na Patricka vypláznu jazyk. Rychle dopíšu článek, pošlu, zaklapnu notebook a čekám. "Kde jsi?" přivítám ho po patnácti minutách, kdy se uráčí přijít. "Já tady na tebe čekám už hodinu" schválně natáhnu a cukají mi koutky.

"Ale prosím tě" směje se mi a pomáhá na nohy. "Hlavně, že jsi říkal pět minut a důležitě jsi mi to odpočítával. A ve finále čekám já na tebe" šklebím se. "Už můžeme?" zajímá se a bere mi z ruky notebook. "Pán je gentleman" popichuju ho. "To si piš" ujistí mě a chytá kolem pasu. "Ahoj Arthure" mávne do studia na zvukaře, který zrovna něco dodělává. "Ahoj" odpoví mu a na můj pozdrav nereaguje.

"Asi jsem si vašeho zvukaře znepřátelila" přemýšlím nahlas. "Co jsi mu udělala?" vyzvídá "představ si, dala jsem se dohromady s jedním takovým vlasatým zpěvákem" mám výbornou náladu. Patrick předstírá údiv "a dala jsem mu před ním přednost" "jak je to možné?" hraně se chytí za pusu "to je prostě láska, té neporučíš" zubím se a líbnu ho na tvář. "Tak to chápu" přitáhne mě k sobě. "Jééé, vy tady ještě jste, svezu se s váma, můžu?" nadšeně se k nám hrne Jimmy.

"Za pětikilo klidně" sejme ho Patrick a já vybuchnu smíchy. "Vydělávat na vlastní rodině? Fuj, že se nestydíš" odplivne si Jimmy a na mě udělá psí oči. "Já ti nepomůžu, to není moje auto" bráním se vesele. "Nestydím, jsem chudý muzikant, ti si musí nějak vydělat na chleba a vodu" popichují se ti dva celou cestu k autu a já si nestačím mezi jednotlivými výbuchy smíchu nadechovat.

"Kathy nám udělila týdenní volno, můžeme vyrazit do České republiky" sdělí mi Patrick v autě a Jimmy ihned vyzvídá, co budeme v Čechách dělat. "Potřebuju si vyřídit papíry a budu oficiálně přesunutá do Německa" vysvětluju Jimmymu. "Takže z tebe bude Němka?" zajímá ho. "Nebude, budu pořád Češka" směju se "ale budu tady mít všechno. Pojištění, lékaře a podobně" uvádím na pravou míru. "Co budeš dělat ve volnu ty?" chci znát jeho plány na týdenní volno "já budu spát, spát a asi zase spát" směje se a Patrick parkuje před domem.

"Zítra je ten večírek a vystoupení, nezapomeňte" připomíná všem Kathy. "A na sebe nějaké slušné šaty" zadívá se na všechny. "Slušné šaty?" opakuje Patricia. "Tak to bych měla jít nakupovat…" a já jsem mrtvá smíchy. "Ty bys jen pořád nakupovala" "Vždyť nemám žádné slušné šaty" krčí rameny vesele. "Já ti něco půjčím" nabídnu jí velkoryse. "Tak jdeme" táhne mě za ruku do Patrickova pokoje. "Jako hned?" nakrčím nos. "Jako hned" a už vytahuje všechny mé zavazadla.

"Co si vezmeš ty?" ptá se a já krčím rameny. "Mám tu patery šaty, jedny z toho snad jsou slušné" usmívám se. "Ty jsou boží" ukáže na tyrkysové, které jsme pořídily s Eliškou v Čechách. "Ty jsem na sobě ještě neměla" přiznám "tak to si je musíš vzít zítra" plánuje nadšeně Pat. Z mé skromné nabídky si vybírá nakonec pudrové šaty pod kolena s modrým páskem. "Vypadáš v nich skvěle" lichotím jí, když se točí před zrcadlem.

"Když si vyčešeš vlasy" nadzvednu jí je maličko do vzduchu "bude to perfektní" mlasknu spokojeně. "Učešeš mě zítra?" otočí se na mě s prosíkem v očích. "Sice to moc neumím" přiznám "ale klidně, pokud se do mých nešikovných rukou svěříš" "to víš, že jo" usmívá se. "Třeba tam potkáš pravou lásku" mrknu na ní "to určitě nepotkám" "nesmíš být tak skeptická" poradím jí. "Hmmm" povzdechne si. "Hlavu vzhůru, ten pravý na tebe určitě někde čeká" objímám jí okolo ramen.

"Snad máš pravdu" "Tak co holky, připraveny na zítřek?" zajímá se Patrick, který dorazí a vyruší naší seanci. "Jsme" rychle sklízím tyrkysové šaty, chci ho překvapit. "Co tam máš?" sonduje "nic pro tebe" podávám obaly na šaty Pat "vezmi je raději k sobě, aby tady někdo nešmejdil" zubím se na Patricka. "Já nešmejdím" dotčeně pohodí hlavou. "Jistě, ty nikdy" pošlu mu vzdušnou pusu. "Máme jít na večeři" vzpomene si na důvod, proč přišel a společně sejdeme do jídelny.
 

Cesta ke štěstí 34.

Neděle v 19:10 | Zuzka |  Příběhy - fan fiction

Kapitola 34.

Poměrně brzo se odeberu do pokoje s výmluvou, že jsem pořád utahaná. Patricia na mě vědoucně mrkne a já mizím do sprchy. "Jsem tady, taky si půjdu lehnout" křikne přes dveře Patrick. Osuším celé své tělo a natáhnu na sebe košilku a kalhotky. Vystrčím ze dveří jen hlavu, a když vidím, jak leží na posteli a sleduje dveře koupelny, váhavě je celé otevřu. Už mi nečouhá jen hlava… Patrick se na posteli napřímí do sedu a slyším, jak nahlas polkne.

"To není obleček, na který jsem zvyklý" pronese a hypnotizuje mě očima. "Není, ale jestli chceš, já se klidně zajdu převléknout" nadhodím a vracím se pozpátku do koupelny. Ve vteřině je u mě. "To ani náhodou, jsi nádherná" ujistí mě a znovu si mě prohlédne. Než stihnu cokoliv říct, popadne mě do náruče a nese na postel. "Musíme jí přece pokřtít" zubí se a zalehne mě. "Já myslela, že půjdeme rovnou spát" nahodím roztomile.

"Lásko, po tom, co máš na sobě, bych neusnul ani náhodou" ujistí mě a políbí. Znovu pocítím to nádherné teplo, které se mým tělem rozlije, zatočí se mi hlava. Jeho rty sklouznou na mou tvář, čelist a rázují si cestu podél mého krku ke klíční kosti. Jeho ruce ze mě zkušeně sundají košilku, já mu na oplátku sundám vrchní díl pyžama. Jeho doteky, kterými vůči mému tělu rozhodně nešetří mi způsobují husí kůži po celém těle.

Ani mé doteky nenechávají Patricka chladným, slyším, jak se mu zrychluje dech a když přejedu dlaní po jeho odhalené hrudi cítím, jak mu zběsilým tempem buší srdce. Svými rty naznačím cestu od jeho spánku až po hranu čelisti. Chci pokračovat dál, ale Patrick mě nenechá, přitáhne si mou hlavu k sobě a políbí mě tak, jako by to mělo být naposledy. "Miluju tě Catherine" zašeptá těsně předtím, než se naše těla spojí v jedno dokonalé souznění.

"Miluju tě Patricku" zakloním hlavu a plně se oddám tomu nádhernému pocitu, který ve mě umí vyvolat. Společnými silami vystoupáme až na samotný vrchol a mým tělem se rozlije nepopsatelně krásný pocit. Uvolněně si odpočíváme v náručí. "Mám neuvěřitelné štěstí, že tě mám" zašeptá a líbne mě do vlasů. "Nikdy ti neublížím, přísahám" slíbí mi a já mu to bez výhrad věřím.Mám pocit, že jsem ještě nikdy nikomu tolik nevěřila a nikdy nikoho tolik nemilovala. Miluju ho celým svým srdcem, každičkým pórem svého těla.

"Kam spěcháš?" natáhne ke mně ruku Patrick. Rychle mu vtisknu pusu "dneska mám plno zařizování. Musím do realitky, podepsat smlouvu, zařídit převod peněz v bance, pak na katastr, abychom byt přepsali na mě" vypočítávám, co všechno musím zařídit. "A taky bych měla příští týden letět do Čech" vyděsím ho. "Neboj, musím si zařídit převod všech dokumentů do Německa. Trvalá adresa, lékaři, pojištění" vypočítávám na prstech a pohladím po vlasech, trošku si oddechne.

"Jak dlouho budeš pryč?" ptá se mě. "Nevím, podle toho, jak dlouho to bude trvat" krčím rameny a jdu do koupelny, kde si čistím zuby a vlasy stáhnu gumičkou. ""Hodím tě do realitky" odevzdaně vstává. "Nemusíš, Pat se nabídla, chceme si popovídat" mrknu na něj a on kývne hlavou. "Tak večer? Zvu tě na rande" culí se. "Dobře, tam se budu na to rande těšit" usměju se na něj, políbím a vycházím z pokoje.

"Košilka měla úspěch" nadšeně jí oznamuju, když si sedáme v kavárně a obě si poručíme ke snídani tousty. "To ráda slyším" usměje se, ale mě neoblafne. "Co je?" "ale nic" odmávne mě rukou. "Vidím to na tobě, vyklop to" pobídnu jí a napiju se kávy. "Chtěla bych to, co máš ty a brácha" smutně pronese. "Je na vás tak hezký pohled, až vám závidím" posmutní. "Já vám to přeju" vysvětluje rychle, když si všimne mého pozvednutého obočí. "Jsem za vás neskutečně moc ráda, ale chtěla bych být zamilovaná" vysype, co jí trápí.

"Tak ti někoho najdeme" mrknu na ní. "Nedávám si moc šancí" je skleslá. "Tak tohle neříkej! Někoho ti najdeme, to by v tom byl čert" jsem rozhodnutá kamarádce pomoc, bude-li třeba. "A začneme hned" rozhlédnu se po kavárně a ona vybuchne smíchy. "Tak to jsem zvědavá" asi půl hodiny jí nabízím jednotlivé muže, kteří vcházejí do kavárny. Všechny odmítne. "S tebou to je pak těžké" povzdechnu si a zaplatíme.

Během dopoledne stihnu všechno, co je potřeba vyřídit, banku, realitku, katastr. Teď už jen čekat, až se všechno převede a já budu hrdou majitelkou dvoupokojového bytečku v Německu. Kdyby mi to někdo řekl před rokem, vysmála bych se mu. Možná i před půlrokem, než jsem potkala tuhle rodinku. Teď už jen České republika a natrvalo žiju v Německu. S Pat se rozhodneme dát si oběd a já pracně rozptyluju její pochyby a smutek. Usmyslím si, že jí musím nějak pomoct, tolik toho pro mě udělala.

"Kam to půjdeme?" nakrčím čelo nad kufry plné věcí. "Do kina" odtuší Patrick a já se podle toho zařídím. "Kampak?" zajímají se sourozenci, kteří sedí v obývacím pokoji. "Na rande" zvesela křiknu a neujde mi, že Pat posmutní. "Tak si ho užijte" volají na nás. "Jo Paddy" zastavuje ho Kathy "v sobotu zpíváme na večírku jedné místní firmy" připomene mu něco, co už asi zapomněl.

Netváří se nadšeně "pak jsme pozváni na večírek, takže se tam musíme chvíli zdržet." "No jo no" nadšení z něj přímo sálá! "A ty jsi náš doprovod" ukáže na mě "pomůžeš nám zase s nástroji, jo?" ptá se mě. "Že váháš, pro vás cokoliv" ujistím jí "Takže s námi jdeš i na večírek" mrkne na mě a k Patrickovi prohodí "jdeme všichni" jmenovanému se nálada mění okamžitě o 180 stupňů.

Usadíme se na dvojsedačce a v klidu si vychutnáváme film, já opřená tělem o Patricka. "Líbilo?" zajímá se, když film skončil. "Líbilo" odtuším, americké komedie můžu vždycky. "A kam teď?" zajímá se. "Projdem se kousek?" navrhnu, protože se mi ještě nechce domů. Ruku v ruce dojdeme k nábřeží, podél kterého se prochází několik zamilovaných párů. "Něco mě napadlo" otáčí se na mě. "Kdybys chtěla, mohl bych letět do Čech s tebou..." vysouká ze sebe nejistě a já se zastavím.

"Vážně?" pohlédnu na něj. "Co nahrávání?" "chvíli to počká, už jsem to s Kathy probíral. I ostatní to přivítali, pár dní oraz neuškodí" usmívá se. "Budu moc ráda, když se mnou poletíš" nadšeně ho obejmu kolem krku. "Tak dohodnuto, kdy letíme?" "chtěla jsem už toto pondělí, ale zařídím se podle tebe" culím se, protože se nebudeme muset od sebe odloučit. "Domluvím se s Kathy, jak to zařídila" pomalu se loudáme k autu.

Ve sprše si uvědomím, že bych zítra měla jít k psycholožce. Nebyla jsem u ní dlouho, vždycky mi do toho něco přišlo a já jí volala, že sezení musím zrušit. "Zítra musím k psycholožce" sdělím Patrickovi. "V kolik?" zajímá se a pohladí mě po tváři. "V deset tam mám být" vzpomenu si. "Tak já tě tam hodím a pak tě vyzvednu, pojedeš s námi zase do studia?" navrhne mi a já kývnu. Vezmu sebou noťas a zase něco stihnu udělat, poslední dobou to pěkně flákám!

Cesta ke štěstí 33.

Sobota v 19:14 | Zuzka |  Příběhy - fan fiction

Kapitola 33.

"Mrkej" ukážu rukou na krásnou noční košilku. Je nádherná! Červená, potažená černou krajkou. "Kdyby tě v ní brácha viděl, slintal by" usmívá se Patricia. "Já, ale nakupovat nemůžu" nešťastně si vzpomenu na včerejší rozhodnutí. "Jedna košilka..." nadhodí Patricia a já se na ní se smíchem podívám. "Ty jsi hrozný pokušitel!" vynadám jí "třeba nebudou mít mou velikost" zapřeju si. K mé smůle, nebo radosti?, najdu svou velikost a Patricia, podle které je to znamení, že si jí musím koupit, mě popohání do kabinky.

"Dělej, v osm musíme být v hotelu" a já tedy odcházím. "Tak co?" vystrčí opatrně hlavu do kabinky. "Perfektní, ber jí!" nařídí mi a já se oblíkám zpátky do svého oblečení. "Ještě jsem něco našla" vycházím z kabinky a směju se. "Nic dalšího nekupuju" čertím se, ale ona mi podává červeno - černé kalhotky, které ideálně pasují ke košilce. "To prostě musíš" beru si je od ní, popadneme každá kufr, pro který jsme si původně šly a míříme rovnou k pokladnám.

Pro jistotu se nedívám napravo, ani nalevo, co kdyby náhodou, že! "Co děláš?" nechápe Patricia, když ihned za kasou rozbalím kufr a strkám do něj košilku se spodním prádlem. "Maskuju před Patrickem. Za prvé je zvědavý a já ho chci překvapit a za druhé by se mi smál, že jsem zase podlehla a nakupovala" vysvětluju a zapínám kufr. Dorazíme do hotelu, nasnídáme se a já rychle sbalím ten zbytek věcí. Mám všechno, můžeme jít na to!

Celý den nosíme krabice tam a zpátky, ono přestěhovat devět sourozenců plus mě není tak jednoduché. "My máme krámů, to snad není možné" rozčiluje se Jimmy, když se asi posté mineme v chodbě, já s várkou krabic a on, jdoucí si pro novou várku. "Hodně lidí, hodně krámů" usmívám se na něj. "Nějaká veselá" všimne si. "Když se stěhuju taky, proč ne? Bez vás bych tady smutnila" "nevykecávat, makat" popostrčí mě Joey krabicí, kterou zrovna drží v ruce a s Jimmyho komentářem, že je horší než gestapo rozpustíme naši debatu.

"Poslední, poslední, poslednííí" Jimmyho nadšení nezná mezí, když nasáčkuje můj poslední kufr do auta. "Jedeme" zavelí. Já vrátím karty od pokoje, odhlásím se a nasedám k Patrickovi do auta. "Vítej v mém království" otevře doširoka dveře a pomůže mi s mým nákladem. "Hezké" usměju se na něj "dneska provizorně spíme na matracích" ukáže na nafukovačku. "Hned zítra jdeme vybírat postel" ujistí mě a já mu to odsouhlasím.

Po rychlé večeři, kterou si všichni necháme přinést z nedaleké restaurace, přece po celodenní dřině nebudeme vařit, ne?, jdeme všichni spát, jsme utahaní. Rychle se osprchuju a přemýšlím na košilkou. Dneska jsem tak groggy, že nemám sílu. Obleču klasicky flanelové pyžamo a lehnu na matraci vedle Patricka, který už pravidelně odfukuje. Opatrně mu nadzvednu ruku, vklouznu pod ní, přitulím se a okamžitě usínám.

"Dobré ráno lásko" usmívá se a já mu dávám pusu. "Dobré ráno" "nezapomněla jsi" všimne si, že ranní pusa se stala našim zvykem. "Nezapomenu nikdy" mrknu a podívám se na hodiny, spali jsme dvanáct hodin v kuse! Po včerejším výkonu si to zasloužíme. "Mám hlad, že bych chroupal hřebíky" směje se Patrick a oba vstáváme. "Dobré ráno" usměju se na Kathy a Barby. "Dobré, jsme vzhůru mezi prvními" směje se Kathy.

"Včerejšek dal všem zabrat" smějeme se. "Není tady nic k jídlu, musíme zajet nakoupit" přemýšlivě svraští čelo Kathy. "My zajedeme" nabídná nás s Patrickem. "Patrick chtěl stejně jet vybírat postel, takže to vezmeme při jednom. Co je potřeba koupit?" zajímám se. "Všechno" ujistí mě Kathy. "Sepíšu vám seznam" já kývnu a odcházím nahoru. "Oblíkej se" pobídnu Patricka, který si čiští zuby. "Jedeme na snídani, pro postel a pak nakoupit zásoby jídla" popíšu mu náš program a vyhrabu z taštičky zubní pastu a kartáček.

Bokem do něj drcnu, aby mi uvolnil místo u umyvadla a společně si čistíme zuby. "Jako perličky" šklebí se a dává mi jednu mentolovou pusu. "Bude nás tu žít sto?" zvedá Patrick obočí, když mu Kathy podává nákupní seznam na A4, popsaný z obou stran. "Ne, ale není tady vůbec nic" obrací oči vsloup. "My to nakoupíme, jdeme" zavelím a táhnu ho z domu. Po rychlé snídani a kávě, kterou si dáme, už jedeme vybírat postel do Patrickova pokoje.

Vybereme celkem rychle, no jasně chlapi, že! Přidáme ještě skříň, noční stolek, křeslo a Patrick je spokojený. Rychle mě táhne z obchodu. "Ty jsi jako blesk" směju se mu. "Nerad nakupuju" přiznává to, co mi je už dávno jasné. "Tak to tě, lásko zklamu, jedeme do supermarketu" lípnu mu pusu na tvář a beru od něj seznam jako pro regiment vojáků. "Jdu pro mléko, ty pro pečivo" rozvrhne Patrick úkoly a už korzuje nákupním vozíkem a já tím svým.

Stejně pochybuju, že se nám to do dvou vleze a taky, že ne! Musíme se vrátit ještě jednou. "Jestli tohle všechno sežereme" pochybuje Patrick, když vše naskládáme do auta. "Mám pocit, že to ještě není všechno" svěřím se mu a on si v hrůze zakrývá pusu. "Mám to, ale nenažranou rodinku" směje se a nasedáme do auta. "No kde jste? Objednáte si nábytek a nahoru, aby vám to tahali jiní, co?" hudruje naštvaně Jimmy. "Jeli jsme pro zásoby jídla, abys měl co jíst" vrátí mu Patrick.

"Jídlo" vrhnou se hladově na mé plné ruce a vybírají z nich pečivo. "No moment a co mi takhle pomoct?" čertím se a obětuje se John, který s houskou v puse bere z mé náruče tašky. "Díky, jsi gentleman" usměju se "což se o jiných říct nedá" vypláznu na Jimmyho jazyk. "Tak co košilka? Měla úspěch?" zajímá se Patricia, zatímco kluci sestavují naší postel. "Nestihla jsem, usnuli jsme oba během minuty. Navíc na nafukovačce mi to nepřišlo romantické" vysvětluju.

"Takže dneska?" dychtí po podrobnostech "pokud nám smontují postel a ta se pod námi nesloží" nedělám si iluze o jejich zručnosti a Pat se baví. "Tímhle tempem, aby sis jí na sebe stihla vůbec obléknout" prorokuje a není daleko od pravdy. "Hotovo" usmívají se všichni kluci a jdou dolů. "Je to divné, tohle nám zbylo" rozevře Angelo dlaň a na ní jsou tři šroubky a dvě matice. "Asi byly navíc" zamyslí se Jimmy.

"No já nevím" pronesu váhavě "nechcete raději zavolat odborníka?" přemýšlím a všichni mě sborově ujistí, že ne, přece za to nebudou platit. "Jestli ta postel rupne v noci" hrozím jim prstem a v tu chvíli netuším, jak blizoučko jsem vlastně pravdě. Právě sedíme v obýváku, debtaujeme nad nadcházejícím koncertem, když se ozve ohlušující rána. "Co to...?" všichni nadskočíme. Mě to asi dojde jako první. Hbitě vyskočím na nohy a jdu na jistotu.

Jakmile otevřu dveře Patrickova pokoje, rozesměju se na celé kolo. Ostatní doklušou během vteřiny a nestačí zírat. Holky se k mému smíchu přidají, kluci se tváří všelijak. Uraženě, že se smějeme, zahanbeně, protože postel je komplet celá na zemi. "Ještě pořád si myslíš, že ty šroubky byly navíc?" zeptám se Jimmyho, který se drbe nerozhodně ve vlasech. "Tak my to smontujeme znovu, no" odevzdaně popojdou směrem k posteli.

"Ani náhodou" zarazím je. "Jestli mám na tom dneska spát, vy už na to nesáhnete" bavím se. "Zavolejte odborníky, ti to složí" sypu se znovu smíchy. Ještě chvíli brblají, že je to zbytečné a kdesi cosi, já jsem neoblomná. "Tak fajn, ale snaha byla" krčí všichni rameny a Patrick jde volat do obchodu. "Co říkali?" zajímáme se. "Prý nám do půlhodiny někoho pošlou" sdělí Patrick "a ta ženská pracně zadržovala smích" žaluje a my holky znovu vybuchneme smíchy.

"Nemůže ti jít všechno na světě" snažím se mírnit dopad svého smíchu, když vidím, jak je Patrick nešťastný. "Když já bych chtěl, aby mi šlo všechno na světě" ublíženě prohodí a já ho objímám. "Miluju tě i přesto, že neumíš sestavit postel" šeptám mu a cítím jeho ruce na svém pase. "To není zrovna vyznání, na které jsem čekal" hudruje "ale taky tě miluju" sedneme si na pohovku a on si položí hlavu na mé rameno. Během hodiny je postel smontovaná. Dnešnímu večeru tak už nic nebrání...
 


Cesta ke štěstí 32.

Pátek v 19:00 | Zuzka |  Příběhy - fan fiction


Kapitola 32.


"Dobré ráno" usmívám se na všechny a sednu si mezi Patricii a Patricka. Tomu věnuji rychlou pusu. "Dobré ranko krásko" zubí se na mě John. "Tak?" zajímá se Pat a Angelo z mého talíře bere ovocný košíček. "Posluž si" kývnu na něj kysele. Právě kvůli takovým jsem si vzala dva, že! "Ty na mě tak myslíš" šklebí se a sáhne i po tom druhém. "Jedeš" švihnu ho po ruce a ovocný košíček z jeho ruky padá zpět na můj talíř.

"Jeden ti stačí, přece si nezničíš figuru" vypláznu na něj jazyk. "Tak co??" zvyšuje hlas Pat, aby se dostala také ke slovu. "Tak jo" řeknu jednoduše. Dnes ráno mi volala relitka, byteček je můj! Pat ustrne v půli pohybu a vykulí oči "jako fakt?" "Jako fakt!" potvrdím jí a ona vyskakuje ze židle a převrhne Angelovu kávu. "To je supeeeeeeeer" jásá a objímá mě kolem krku. "Ségra, moje káva, jsi jak splašená" čertí se Angelo.


"Co se děje? To jsi vyhrála v Lotu Cath?" zajímají se ostatní. "Ne, nevyhrála! Cath se stěhuje! Do Německa!" jásavě všem sdělí. Lidi v jídelně jsou pohoršeni, nepřátelsky se naším směrem dívají. "Pat, děláme všem divadlo, jsou naštvaní, klid" mírním kamarádku. "Krásko, ty budeš bydlet v Německu?" zajímá se John a všichni ostatní. "Vždyť jsem říkala, že se chci na chvíli tady usadit. Tak to nebude chvíle, ale kupuju tady byt. Dostala jsem výhodnou nabídku a tak proč ne? Zakotvím tady" zubím se mile.

Mrknu vedle sebe, co tomu říká ten, který je hlavní příčinou mého rozhodnutí. Tváří se chvíli překvapeně a poté roztáhne rty do širokého úsměvu, který by rozsvítil celou ulici. "To je perfektní, budu tě tady mít napořád" šeptá mi do ucha. "Mě se jen tak lehce nezbavíš" prorokuju mu a nechám se obejmout. "A kdy tu tvou špeluňku uvidíme?" zajímá se Angelo se smíchem. "Není to špeluňka!" vyjedu na něj. Já mu dám špeluňku!

"Je to krásný, dvoupokojový byteček s balkonem a šatnou" zasním se. Pat dodává, že je vážně krásný. "A kdy teda ten tvůj krásný dvoupokojový byteček s balkonem a šatnou uvidíme?" opraví se Angelo a koulí očima. Pokrčím rameny " až vyřídím papíry, zaplatím za něj a vybavím si ho" usmívám se a zakousnu se do ovocného košíčku."Pohněte, jedeme na ty vykopávky" připomíná nám Joey a my se rychle pouštíme do snídaně.

"Nebudeme se štráchat daleko, že?" sonduje opatrně Angelo. "Neboj se, kvůli tobě jsme zvolili tu nejjednodušší trasu, dvacet kilometrů, pohodička" smějeme se Angelovu vyděšenému výrazu. "To jsi spadl z hrušky ne? Nikam s váma nejdu!" na prostest se chytne křečovitě područek židle. "Neboj se, jen si dělá srandu" ujišťuje ho Kathy. "Jasně, je to jen devatenáct kilometrů" zubí se Jimmy a znovu se popadáme za břicho, když vidíme, jak je Angelo vyděšený.

"Takže ty ten byt kupuješ" pronese směrem ke mně Patrick, když se loudáme jako poslední za celou naší početnou výpravou. "Jo, už jsem to věděla včera, co chci, ale teprve dneska ráno mi volali z realitky. Byl přede mnou ještě jeden zájemce, tak jsem se zbytečně nechtěla radovat, abych pak nebyla zklamaná" vysvětluju. "Já jsem tak rád, že tady budeš žít" přitáhl si mě k sobě a objal okolo ramen. S jeho rukou na mých ramenou a mou rukou kolem jeho pasu jsme dohnali ostatní a společně obdivovali vykopávky, které tady leží bůhví, jak dlouho.

Nechám se strhnout Joeyho nadšením a společně prolezeme snad všechno, co je nám dovoleno. Když vše dostatečně prolezeme vydáváme se na oběd. "Konečně něco, podle mého gusta" mne si spokojeně ruce Angelo. "Ty bys pořád jen seděl a chlastal" rýpnu si. "No dovol? Ještě bych taky pořád jedl" vyčiní mi se smíchem. "Óóóóóó, tak to pardón" omluvím se mu. "Zítra je den D" oznámí u jídla Joey. "Doufám, že už máte zabaleno" ihned dodává Kathy a mě dojde, že se stěhují. Posmutním.

Zvykla jsem si, že je mám přes chodbu a můžu je vidět prakticky denně. "Zítra jedeme od rána, snad se nebudeme muset s těma věcma otáčet stokrát" debatují Jimmy a Joey, kteří mají akci stěhování na svém triku. "Pomůžu vám, chcete?" nabízím své stěhovací služby. Než se vyřídí smlouva, přepis bytu a převod peněz, chvíli to potrvá. "O tom nepochybuj, my s tebou automaticky počítáme" ujišťují mě. Co tady bez nich budu dělat, to vážně nevím!


"Něco mě napadlo" řekne mi večer Patrick, když sedíme u mě v pokoji a ládujeme se pizzou k večeři. "Nechceš se na dobu, než vyřídíš papíry, nastěhovat k nám?" překvapí mě, jen pootevřu pusu šokem. "Teda, přesněji ke mně" nejistě ukáže na sebe. "Já nevím...a co na to ostatní?" váhám. Nabídka je to lákavá, já bych to udělala hrozně moc ráda, bez nich tady budu zase smutná, ale nechci jim narušovat soukromí.

"S ostatníma jsem to probíral a jsou pro. Jsou nadšení. A Patricia mě málem udusila nadšením" směje se při vzpomínce. "Tak co?" netrpělivě mě pobídne. "Pokud to nevadí ostatním, já budu jen ráda. Při představě, že tady zítra nebudete a já nebudu usínat vedle tebe..." nedořeknu, protože jen při té představě mi je smutno. "Tak se rychle sbal, zítra to vezmeme najednou" oznámí mi a jde to sdělit ostatním.

Takže já budu chvíli s Patrickem, napadne mě. Probouzet se denně vedle něho, usínat s ním. Představa je to krásná, to musím uznat. "Supeeer" vyruší mě Pat, která se ke mně hrne a za ní zbytek rodiny. "Vážně vám to nebude vadit? Nebudu vám překážet?" ptám se všech a jsem ujištěna, že ne. "Díky tobě bude mít Paddy v pokoji uklizeno" směje se Kathy. "Jasně, Catherine mi bude uklízet, proto si jí k sobě stěhuju" směje se a já se se zhrozím "abych si to s tím stěhováním nerozmyslela" maličko ho postraším, ostatní se výborně baví.

"To bys mi neudělala" správně mě odhadne "copak tobě, ale hlavně sobě!" směju se "bez vás by mi tady bylo smutno" pronesu vážně. "Tak švihej balit, v pět ráno stěhujeme" řekne Joey a s Angelem oba dva vykulíme oči. "V pět?" je moje otázka "Ráno?" doplní mě Angelo. "Dělá si z vás srandu" ustrne se nad námi Kathy, když vidí, jak jsme v šoku. "V osm na snídani a potom se domluvíme" vysvětluje a spolu s ostatními odchází.

"Budeš mě pozorovat, jak balím?" všimnu si, že Patrick se pohodlně rozvalí na pohovku. "Budu. Dneska totiž vím, že mi neodjedeš, ale naopak, strávíš nějakou dobu se mnou" usmívá se a naráží na chvíli, kdy jsem balila, abych odletěla do Čech. "Tak fajn, můžeš mi pomoct" zaúkoluju ho a on poctivě jde do koupelny a balí v ní všechny kosmetické přípravky. Já mezitím pečlivě složím všechno oblečení, které tady mám. "Já budu potřebovat asi ještě jeden kufr" nešťastně prohodím při pohledu do skříně.

To jsou ty mé věčné nákupy, ale kdo by odolal. "Kolik jsi toho prosím tě tady natahala?" nechápe Patrick a přichází ke mně. "Tři kufry a cestovní taška a pořád máš málo" hrozí se a já kývnu hlavou. "Potřebuju toho k životu hodně" krčím rameny a jdu za sourozenci, jestli nemají kufr navíc. "Kufr? Navíc?" děsí se Pat "sama bych potřebovala ještě jeden" ukazuje na hromadu věcí, kterou taky nemá kam nacpat. "To jsou ty naše nákupy!" pronesu vyčítavě a ona pokýve hlavou

"Už si nesmíme nic koupit" přistoupím k radiálnímu řešení. "Jasně" odkývne mi to a přemýšlí. "A co kdybychom zítra před snídani vyrazily a koupily si nový kufr? Tam to naskládáme" začnu se smát. "Hlavně, že jsem teď říkala, že si nesmíme nic koupit!" vysvětlím původ svého veselí. "Ale tak kufr, ten potřebujeme" krčí rameny. "Hlavně, že máš výmluvu. Dobře, ráno o půl osmé" domlouvám se s ní "ale vezmeme jen kufr a jedeme, nic víc!" jsem rozhodnutá nenakupovat, alespoň do doby, než se nastěhuju do nového bytečku.

Cesta ke štěstí 31.

Čtvrtek v 19:00 | Zuzka |  Příběhy - fan fiction

Kapitola 31.

Koncert končí, sourozenci se uklání a fanynky je odměnují velkým aplausem. Přidávám se k nim i já, jejich koncerty jsou pro mě hotová slast. Nevynechala jsem jediný od doby, co je znám a došla tak daleko, že jejich písničky znám už nazpaměť. Jsou dokonalé všechny. Tak krásné texty jsem už dlouho neslyšela. Mají hloubku, kouzlo, chtějí lidem něco říct. Nejsou to plytké fráze o lásce, které dneska zpívá každý druhý.

Jsou podobné, jako zpívají "mí kluci". Uvědomím si, že jsem je dlouho neslyšela. Měla bych si dát pořádný slovenský rock, napadne mě. Jenže....když mému srdci momentálně kraluje hudba sourozenců. A nejen hudba, vévodí mu Patrick a ostatní našli v mém srdci také své místo. Porozhlédnu se po lidech okolo sebe, také jim se hudba sourozenců líbí, postávají v hloučku a čekají, jestli náhodou na někoho z nich nenarazí. Přesně jako jsem to já dělávala s "mýma klukama", usměju se v duchu.

"Ahoj" osloví mě po chvíli dvě slečny a já se probírám ze svého zamyšlení a sledování lidí. Chvíli přemýšlím, odkud se to vlastně známe a pak mi svitne. Poznávám v nich ty, které se mě na prvním koncertu sourozenců ptaly, jestli je neseznámím s Patrickem. "Ahoj" usmála jsem se na černovlásku i na blondýnku. "Už víš, jestli má Paddy přítelkyni?" šly rovnou k věci. "Vím a asi vás zklamu, má přítelkyni" jejich obličeje povadnou. Patricka si však ubráním za každou cenu! Je jenom můj! Nehodlám ho přenechávat nějakým fanynkám!

"Aha, a je to vážné?" nevzdávají se šance. "Je" kývnu a seskakuju z barové stoličky a chystám se odejít do šatny za ostatními. "Škoda no, snad se brzo rozejdou" zapřeje si blodnýnka a mě tím vyvede poněkud z míry. Neodolám a vrátím se k nim s otázkou "a proč by se měly rozejít? Není snad dobře, že je šťastný?" nechápala jsem. Já jsem taky své kluky měla ráda, ale nikdy jsem to nehrotila. Dobře jsem věděla, že mají manželky a děti a i když jsem pořád opakovala, že jsou mí, byla jsem ráda, když byli šťastní.

"No...to by byl i se mnou" ujistí mě blondýna. "Budeme teda doufat" otočí se na svou kamarádku ta černovláska, a já raději jdu, protože se to neposlouchá dobře. Navíc mě zákeřně napadne, že se to klidně může stát. Teď je to sice hezké, ale rozcházejí se jiné páry, proč ne i my? Potřesu hlavou, už zase vytváříš problém Catherine!, sjedu se v duchu. Vykouzlím na tváři velký úsměv a s ním klepnu na dveře šatny, odkud se ozve dále.

"Byli jste úúúúžasníííí" protáhla jsem nadšeně, když jsem vpadla do šatny. "Díky" ozývalo se nadšeně ze všech stran. Sourozenci byli dobře naladěni, i když unavení. "V pohodě?" dívala jsem se na Patricii, která je jindy veselá a srší energií. Nyní seděla na židli, hlavu opřenou o stůl. "Jsem utahaná" vysvětlila a já jí pohladila po vlasech. "Chcete pomoct s balením, abychom byli v hotelu rychleji?" navrhnu a ostatní kývnou.

"Ty jsi byl samozřejmě nejlepší" pošeptala jsem Patrickovi do ucha a dala mu pusu na tvář. "A my ostatní taky dostaneme?" zajímal se živě Angelo. Se smíchem jsem k němu přistoupila a věnovala mu jednu štípanou. "Au! Paddy dostal, ale jinou" odstrkával mě od sebe a já jsem se prohýbala pod salvami smíchu. "Pro tebe jsem chtěla něco speciálního, víš?" ksichtila jsem se. "Nemáš chtít všechno, co mám já" strouhal mu mrkvičku Paddy. "Vy jste na mě jak na cizího" prohodil k smějícím se sourozencům.

"Jdeme balit" přeruší naší zábavu Kathy a Pat se jen ztěží zvedá. "Seď, nastoupím místo tebe" posadila jsem jí zpátky a dala jí pod hlavu svou složenou mikinu. Ihned na ní položila hlavu. "Díky" stihla jen pronést a zavřela oči. Společně jsme se vydali sbalit nástroje a všechno nastěhovat spolu se zaměstnanci klubu do dodávky. "Pat, zlato, už jedeme" snažím se jí jemně probudit, ale nedaří se mi to."Odnesete jí?" pohlédnu na kluky a Joey, který je nejsilnější, jí opatrně bere do náruče.

Pat se neprobouzí ani v autě, ani v hotelu. "Polož jí na postel" ukážu Joeymu a on jí ukládá. Snažím se jí opatrně svléknout to nejnutnější, aby se jí spalo pohodlně a pak jí přikryju peřinou. "Pořádně se vyspi zlato" pohladím jí po vlasech a zatahuju závěsy, potřebuje pořádný spánek, tráví ve studiu čím dál víc času. "Je v pohodě?" zajímají se starostlivě ostatní. "Je, jen je unavená, potřebuje vyrovnat spánkový dluh" ujistím je.

"Můžu si přijít pro pusu?" špitne ke mě Patrick, když se hromadně loučíme na chodbě. "Jen pro pusu?" posmutním a on se usměje a odchází. Odlíčím se, strhnu ze sebe oblečení a už mířím do sprchy. Teplá voda krásně stéká po celém mém těle a já si to užívám. "Můžu k tobě?" vyruší mě něčí hlas a já poposkočím. "Nechtěl jsem tě polekat, promiň" rychle se omlouvá. "Nečekala jsem ve sprše společnost" křením se a poodstoupím kousek stranou na znamení, že je u mě vítán.

Rychle shodí oblečení a už je u mě. "Tak co ta pusa?" křením se, když mu vodopád ze sprchy smáčí vlasy. Rychle mi jí vtiskne na rty. "Tak ahoj a dobrou" pronesu a snažím se udržet poker face. Vyděšeně zamrká. "Já jsem myslel...." dobrý pokerový hráč by ze mě asi nebyl, protože mi zacukají koutky. "Ty jedna" přitáhne mě k sobě "už jsem se bál, že mě vyhodíš na mráz" políbí mě na spánek. "Neboj se, nikam tě nevyhodím, nechám si tě" zašeptám k němu a políbím ho.

Sáhne pro mou žínku, vymáčkne sprchový gel s vůní jahod a naznačí mi, abych se otočila. "Umyju ti záda" a já poslouchám. Mokré vlasy shrnu na bok a vnímám dotek žínky a jeho ruky. "Tam, ale nemám záda" vydechnu, když svou ruku přesune na můj zadek. "Ne?" "Ne!" směju se jeho údivu. Otočím se k němu čelem a políbím ho. "Teď ti já umyju záda" naznačím rukou otočku a už mu z krku odhrnuju vlasy. "Tohle bych si nechal líbit denně" pronáší zastřeně se zavřenýma očima.

"To věřím" obejmu ho zezadu a rukama ho obejmu na hrudi. "Miluju tě lásko" zašeptá a otočí se ke mě. "I já tebe" stihnu říct, než mě umlčí polibkem. "Myslím, že čistí už jsme pro dnešek dost" zastavuje proud vody a popohání mě ze sprchy. "Co ty mokré vlasy?" "Ty uschnou" odmávne mě, ale já se nedávám. "To určitě a zítra budu vypadat jako čarodějnice" vysmeknu se mu a jdu pro fén. Málo, co mám po ránu na hlavě cirkus, tak ještě slet čarodějnic.

"Ty mě trápíš" povzdechne si tak, že by se nad ním kámen ustrnul. "Ale prosím tě" líbnu ho na špičku nosu a podávám fén. "Trápíš" znovu prohodí, ale bere mi fén z ruky a pouští se do vysoušení těch nádherných vlasů. Obléknu si na sebe své oblíbené flanelové pyžamo, do kterého bych se s přehledem vešla dvakrát, ne-li třikrát a sleduju, jak si Patrick suší vlasy. "Máš v tom praxi" setkám se v zrcadle s jeho pohledem. "Taky to dělám často" mrkne na mě.

"Hotovoooo" vypíná fén a blíží se ke mě. "Teďka už mi nikam neutečeš" "nemám v úmyslu utíkat" ujistím ho a objímám. Ruce zabořím do jeho vlasů "tys podváděl, ještě jsou vlhké" neujde mi. "Víš jak dlouho je běžně fénuju? To bych nevydržel, tolik po tobě toužím" a já se rozhodnu být velkorysá a nehnat ho zpět k fénu. Místo toho mu věnuji jemné polibky na hranu čelisti a opatrně sklouznu na krk. I Patrick svými rty zkoumá citlivost mého krku, jen vydechnu.

"Tohle mi nemůžeš dělat" vydechnu zastřeně a on na mě pohlédne "takhle mě brzo zrušíš" vysvětlím a v jeho očích zajiskří. "To mám přesně v úmyslu" vrátí se zpátky k mému krku a já pod jeho polibky šílím vzrušením. "Patricku..." stihnu vydechnout, než mě vezme do náruče, rychle svlékne pyžamo a políbí mě. "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo" vyzná mi lásku "miluju tě Patricku" ujistím ho i já o své lásce a v objetí, s vášnivými polibky a dvěma těly, které jsou spojené v jedno vystoupáme až na vrchol....

Další články


Kam dál