Vidím vás Donalde, slezte z toho lustru! Aneb Poprask na laguně official

Tanečnice 5.Díl

Dnes v 13:09 | ZuzkaS |  Příběhy - fan fiction
Díval jsem se na ní a stál jsem jako opařený.Tohle není moje Erica.Ale vždyť přece s Timem tančila…a líbali jsme se…To není možné,přece jsem si to nemohl vymyslet…Ostatní mě pozorovali a pak se mnou Maite třepala,co se se mnou děje a abych dal Erice tu kytici.Úplně mechanicky jsem jí ji předal a ona se na mě divně dívala.Samozřejmě,že není pro tebe,myslel jsem si a pak jsem se vypotácel ven.
Opřel jsem se čelem o stěnu a přemýšlel jsem,kde jsem udělal chybu.,,Ta kytice asi nebyla pro mě, že?"uslyšel jsem za sebou.Otočil jsem se a znovu jsem se setkal s tou blondýnkou.,,Ericou"… Zmohl jsem se jen na přikývnutí hlavou.Kdybych teď promluvil,určitě by se mi třásl hlas.
Chytla mě za rukáv a táhla mě stranou od hlavních dveří.,,Už jí nesmíš hledat…Nikdy tu nebyla,není a nebude…Musíš na ní zapomenout…" nervózně se rozhlížela na všechny strany,jako by nás někdo mohl vidět.Nechápal jsem.Tak ona ví,kdo je moje tajemná kráska?,,Prosím tě,řekni mi,kdo to je,kde je…Musím jí vidět ještě jednou…"položila mi dlaň na pusu.,,Tak ještě jednou!Nikdy tu nebyla,není a nebude!Pokud bude moct,ozve se Ti sama…"a než jsem se vzpamatoval,byla pryč.
Pokud bude moct?Byl jsem z toho zmatený.Chtěl jsem s Ericou mluvit ještě jednou,třeba jí přesvědčím,aby mi řekla,kdo je moje tajemná kráska…ale když po hodině s Timem vycházeli, nevěnovala mi jediný pohled.Byl jsem v koncích.Coural jsem se pěšky přes celý Kolín a vůbec mi nevadilo,že opět prší. Úplně promočený jsem došel až domů a přemýšlel jsem,co bude dál.
Listopad…
Zabouchl jsem za sebou hlavní dveře od domu a opřel jsem se o ně.Erica s Timem dneska ze soutěže vypadli a na party nepřišel ani jeden z nich.Erica se mi vyhýbá a když už jsem jí někde potkal a zeptal se jí,znovu mi říkala,ať už jí nehledám a žiju si dál svůj život…A dneska zhasla i má poslední šance…Třeba už mě nechce vidět…ale to by mi přece neříkala,že si mě najde sama…
Třeba není odtud…může být vdaná…mohla si se mnou jen pohrát…Hodil jsem kravatu na židli a sedl jsem si na gauč.Končím…zamiloval jsem se do snu.Do přeludu z hladu.A z šest let potlačovaných emocí mi asi hráblo.Kdyby mě chtěla,už dávno by se mi ozvala. Končím…Sebral jsem ze stolu všechny časopisy a hodil jsem je do koše.Potřeboval jsem důvod,abych tu zůstal a ten se právě rozplynul…
Bylo mi do breku.Začaly se mi třást prsty…Ten stav mi byl velice známý…měl jsem chuť na panáka…Podíval jsem se ke skříni,kde jsme míval alkohol a automaticky jsem se tam vydal.I když tady holky uklízely, klíč byl pořád na stejném místě.Druhý hrnek na polici…a v něm spousta prachu…že by mé sestry v uklízení nebyly až tak pečlivé?
Zámek cvakl,bar zavrzal a přede mnou se objevila zaprášená irská whiskey,na které bylo napsané PADDY…Ta tu čeká jenom na mě…Zlatá tekutina mě příjemně pálila v krku a třes rukou ustal…

Probraly mě nějaké rány a denní světlo.Motala se mi hlava a přemýšlel jsem,proč spím oblečený na gauči…Protíral jsem si oči a snažil jsem se mžourat na budík,kolik je hodin.Půl jedenácté… A znovu bouchání…Přestaňte,nebo mi praskne hlava…Tak kterého z mých bratrů zase vyhodila žena?
Už nikdy nebudu pít…sliboval jsem si tehdy naivně…Kolikrát jsem to od té doby ještě porušil?...
Domotal jsem se ke dveřím,otevřel jsem je a tam stála Natalie…,,Ahoj…můžu dál…"…
Pobíhal jsem zmateně po kuchyni,hledal jsem čistý hrnek na čaj a díval jsem se,jak se rozhlíží po mém neuklizeném bytě.Sem tam pohladila nějakou věc,která tu po ní zůstala a pak se opřela o rám dveří. Můj pohled sklouzl na její velké břicho a hrnek mi vypadl z ruky.Je těhotná s jiným…neprohlížej si jí tak…ublíží ti to ještě víc…,,Co si zajít do kavárny za rohem…" zeptala se mě,když jsme oba začali sbírat střepy.Kývl jsem a nechal jsem střepy tak jak byly. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a zjistil jsem,že mám na sobě včerejší zmuchlanou košili i kalhoty.
,,Počkám tam na tebe…"pohladila si břicho a pak se usmála,když viděla,jak bojuju s knoflíkama. Zabouchla za sebou dveře a já jsem si musel sednout. Pořád je hezká…a těhotná…a vdaná… Co tady chce?Celou dobu jsem jí chtěl potkat ještě jednou a teď vlastně ani nevím co bych jí měl říct…
Ledová voda ochladila mou horkou hlavu a teprve pak jsem začal reálně myslet.Horší už to přece být nemůže…Rychle jsem si vzal pruhované triko,rifle,boty a klíče…a rychle za Naty.
Po mém posledním rozhovoru s Naty jsem si v sobě konečně udělal pořádek a po prvotní oboustranné nervozitě jsme si všechno vysvětlili a pak jsme dokonce probrali i naše plány do budoucna. Zjistil jsem,že už po ní vlastně netoužím a můj život přešel na jiný level,jak by řekl Joey. Popřál jsem jí hodně štěstí u porodu,ze kterého měla strach,zdravé miminko a s polibkem na tvář a slibem,že se zase někdy uvidíme jsme se rozloučili.Odcházel jsem s restaurace jako jiný člověk.
Měl jsem konečně chuť pracovat a po klášteru jsem ani nevzdychnul.Občas jsem si vzpomněl na mou tajnou lásku…a přemýšlel jsem co asi dělá,ale má rodina se rozhodla uspořádat vánoční turné a já od té chvíle měl každý den tolik práce,že jsem večer padal únavou.
Prosinec…
Stál jsem u tanečního parketu,tleskal jsem a díval jsem se jak má sestra s Chrisem tančí svůj vítězný poslední tanec a bylo mi to tak trochu líto,že to tady končí…ale život jde dál.Erica s Timem začali tančit opodál a postupně začali tančit všechny soutěžní páry…Televizní přenos skončil a následovat měla opět velkolepá party v hotelu Bliss,ale tam už jsem jít nechtěl.Chtěl jsem být sám…
A pak se přede mnou z ničeho nic objevila Erica.Zkoumavě se na mě dívala,pak nesouhlasně zavrtěla hlavou a pak mi řekla větu na kterou nikdy nezapomenu.,,Bude o půlnoci…zase na terase……"dala mi něco do ruky a odešla za Timem.Podíval jsem se do dlaně.Byla to sušená růže…

Za chvíli bude půlnoc…Chodil jsem mezi lidmi po terase tam a zpátky,jako lev v kleci a po chvíli jsem kytici rudých růží musel položit na zábradlí,aby z ní nezůstalo jen koště…Byl jsem šíleně nervózní…Jaká asi bude…jaký má hlas…Hodiny na věži odbíjely půlnoc,terasa byla narvaná k prasknutí a opět byl ohňostroj. Jen na chviličku jsem se na něj zadíval a když jsem se podíval zpátky na zábradlí,kytice byla pryč…Sakra…nic pro ní nemám…
A než jsem stihl panikařit, přišla ona…Elegantně se proplétala mezi lidmi v dlouhých černých šatech a nesla dvě skleničky s šampusem.Došla až ke mně a jednu mi podala.Nepil jsem od svého úletu s irskou whiskey…ale pro ní cokoli…Usmívala se a já byl opět ztracený…

Přiťukli jsme si a napili se.Spíše já se napil…ona jen smočila rty…a pořád se na mě dívala. ,,Hledal jsem Tě…" vykoktal jsem ze sebe a ona položila sklenku na zábradlí.Zavřela oči a já si všiml jak se chvěje.Sundal jsem rychle sako a položil jsem jí ho na ramena.Krásně voněla a já neodolal,abych se k ní nepřitiskl.Zachvěla se a přitáhla si sako blíž k tělu.,,Jak se jmenuješ…"Otočila se a pak ke mně zvedla tvář.,,Anna…"zašeptala tiše u mých rtů a pak je přitiskla na mé…Znovu jsem měl v hlavě ohňostroj…a venku začalo sněžit…



O rok později…
Otevřel jsem oči a díval jsem se jak venku hustě sněží…Nemám zimní gumy…nikam nejedu…Vymluvím se třeba na to,že jsem nemocný…Kašlu na koncerty…Objednáme si třeba čínu,nebo pizzu,to je jedno…chci s ní zůstat navždy v posteli.…Miluju slunce,pláž,déšť,miluju sníh…Miluju,když nemusím celý den vylézt z teplé postele…zvlášť pokud je v ní někdo se mnou… Miluju Annu…Otočil jsem se vedle sebe a pohladil jsem pramen jejích tmavých vlasů. Odhrnul jsem peřinu,pod kterou byla celá schovaná a lehl jsem si k ní co nejblíže.Byla to nádherná noc…Naše první společná noc v našem novém bytě…
Pohladil jsem jí po tváři a ona se zavrtěla na polštáři.,,Ještě deset minut…"zamumlala a já nemohl být šťastnější.Dnes se jí zeptám…odhodlávám se k tomu už týden a pořád nemám odvahu…Prsten čeká v šuplíku a při tom by jí tak moc slušel…Udělám to dnes…rozhodl jsem se…Kdybych jen věděl,co bude následovat,až se vyslovím…počkal bych s tím…
Anna…nikdy jsem nepoznal nikoho takového,jako byla ona.Po přípitku na terase jsme se přesunuli do sálu a tam jsme si povídali až do rána. Studovala dálkově vysokou školu a při tom tančila ve třech muzikálech...K tomu všemu učila dětskou baletní přípravku a dávala soukromé hodiny těm,kteří se chtěli naučit tančit…Její život mě fascinoval,ona mě fascinovala…Rozloučili jsme se dlouhým polibkem u taxíku a já po ní vyžebral telefonní číslo.

Druhý den jsme se procházeli zasněženým parkem a já jí chtěl ukázat kde bydlím.A pak jsem se jí zeptal odkud umí Flamenco,které tančila…,,Umím ho od babičky.Než poznala dědu,byla to ta nejlepší tanečnice v Madridu.Jako malá jsem žila s otcem v Madridu,ale pak si našel novou ženu…a neměl na mě čas…tak jsem skončila u babičky a ta mě učila flamenco…Pak umřela a já skončila na internátě…"chytl jsem jí za ruku a řekl,že mě to mrzí.
,,Bylo mi čtrnáct…a pak…našel si mě můj bratr…Moje máma…Napsala pro mě dopis než umřela…proto mě Chris našel…Byla jsem mladá,hloupá a drzá…ublížila jsem jí…Nevěděla jsem celou pravdu…Nechci na to vzpomínat…"a pak jí najednou tekly slzy.Tohle jsem nechtěl…Držel jsem jí u sebe a ona se mi omlouvala za své chování…Nebylo to poprvé co se mnou plakala…Do svých dvaceti prožila tolik bolesti,co jiní lidé neprožijí celý život…
Byl jsem se podívat na muzikál Hair,ve kterém hrála a pak jsem jí pozval ke mně domů… Nalil jsem jí sklenku vína,ukázal byt a pak jsme se posadili na gauč.Ale hned při prvním náznaku něčeho víc,než líbání,utekla pryč…
Nechápal jsem to…Bylo jí dvacet…přece nemohla být…Její telefonní číslo bylo nedostupné a byt byl prázdný…Byl jsem zoufalý.A pak jsem jí uviděl v naší kavárně s Christianem.Přisihl jsem se,že něj žárlím… A pak k nim přišla Erica s Timem…Drželi se za ruku a pak se všichni smáli a objímali…Dopsal jsem Joeymu sms,že budu potřebovat zprovoznit auto na zimu (nikdy jsem ji neodeslal a tak doteď nemám zimní gumy) a přede mnou seděla Anna. Řekla mi,že se omlouvá za své unáhlené chování a pokud jí dám čas,všechno mi vysvětlí.
,,Mám tě ráda,Paddy…prosím,dej mi trochu času…"a znovu jsem měl pocit,že se rozpláče. Kývl jsem hlavou a ona mě objala.Políbili jsme se a pak mě pozvala k jejich stolu…
Tak Christian je Annin bratr?No to je teda gól…Po druhém pivu si na mě vymysleli,že bych se taky měl naučit tančit…Že mě budou učit oni všichni…A pak mě Anna chytla pod stolem za ruku…a smála se na mě.Vypadala šťastná.Slíbil bych jí cokoliv…A pak mi vysvětlili,jak to vlastně bylo s Anniným tancem v soutěži…a já jim řekl,že jsem od té doby hledal Annu,ale myslel jsem si,že se jmenuje Erica.Tim mi hrozil se smíchem prstem,že je Erica jenom jeho a pak uviděli naše spojené ruce. A ptali se nás,jestli spolu chodíme.A Anna řekla,že ano.Prý se do mě ve dvanácti zamilovala na jednom mém koncertě a pak že jsem jí frnknul do kláštera…
A pak mě před všemi políbila.,,Byl jsi moje platonická láska.A kdyby mi tehdy někdo řekl,že tu budu jednou s tebou takhle sedět,nevěřila bych mu…Každý den s tebou poznávám,co je to opravdové štěstí…"usmála se na mě a mě bylo,jako kdyby do celého světa vykřičela,že mě miluje.Musel jsem jí políbit.
A pak mi na záchodě řekl Chris,že mě bude sledovat a pokud jeho sestře někdy ublížím,zmlátí mě… Najednou se choval jako velký bratr…Proč nezasáhl už tehdy?

,,Omlouvám se…Říkal jsem Ti,že jsem úplné dřevo…"šeptal jsem jí u rtů,než jsem jí políbil. Už potřetí jsme dneska skončili na zemi a já na ní…Moje krásná učitelka tance…hlava se mi motala a všechny naučené kroky se mi vykouřily z hlavy…
Smála se a říkala,že to se mnou nevzdá.dokud se to nenaučím.Při tanci jsem se jí mohl dotýkat,kdekoli jsem chtěl,ale mimo parket,byla roztřesená jako lístek ve větru.
Došlo mi,že jí nějaký hajzl ublížil a nechtěl spěchat,ale její polibky byly tak sladké a vášnivé…a moje tělo reagovalo úplně samo.Určitě musela cítit jak jsem vzrušený…Styděl jsem se za to…ale nešlo to zastavit.Studená sprcha byla mým druhým domovem…
A pak se stal asi zázrak.Bylo to v létě…Pozvala mě k sobě,uvařila večeři a pak chtěla abych jí vyzval k tanci…a pak jsme tančili…Svlékla mi sako…i kravatu…a šeptala mi,že mě miluje,že jsem celý její život a abych jí neublížil…A pak mi rozepla knoflíky na košili a já zůstal jen v kalhotách…A pak si jednou rukou u dveří rozepínala korzet,podívala se na mě a vešla do ložnice…
S dřevěnýma nohama jsem šel za ní…stála u postele,zakrývala si prsa rukou a třásla se.,,Já Ti neublížím…nikdy Ti neublížím…"políbil jsem jí na šíji.Otřásla se a pak se otočila ke mně.,,Prosím,buď nežný…"pohladila mě po tváři a já jí políbil.Pořád se třásla.,,Neudělám nic,co nebudeš chtít…miluji Tě…nechci Ti ublížit…"mé vzrušení bylo pryč.Připadal jsem si,jako bych jí chtěl spíš znásilnit…Byla tak vyděšená.,,Anno,nemusíme to dělat…nevadí mi to…"dostal jsem ze sebe těžce.,,Rozsvítím a vrátíme se do obýváku…" ,,Né… prosím… omlouvám se… tohle jsem nechtěla…zhasni,prosím…"dívala se na mě a v očích měla šílený strach.Přešel jsem k lampě a zhasnul jsem.Najednou byla tma.Jen podle jejího dechu jsem poznal,že se ani nepohla.A pak jsem ucítil její ruka na svých zádech.A pak její rty…Nesmím jí vyděsit…Musím být něžný…A pak její rty v té tmě našly ty moje.,,Zatančíš si se mnou?" zašeptala a já si všiml,jak se snaží ode mě neutéct.
Pomalu jsme tančili a já jí k tomu tiše zpíval.A pak se ke mně tiskla víc a víc a začala mě líbat na krku.na své hrudi jsem cítil její bradavky a pak mě kousla do ucha.Po hmatu a velice pomalu jsme svlékali jeden druhého a pak jsem jí položil na postel.,,Miluji Tě,Paddy…" zašeptala a pak jsem tu větu slyšel mezi jejím sténáním ještě několikrát…
A teď jsme si koupili byt…Dál od centra.Dál od mých otravných sourozenců…Chtěli jsme mít soukromí a chtěli jsme být sami.Počáteční tabu v sexu se rozplynulo a Anna zářila jako diamant.Doufám,že i můj diamant bude na jejím prstě tolik zářit…
Vlastně bych jí ho mohl dát už dnes ráno…,,Paddy…nad čím přemýšlíš…"ozval se pode mnou ten nejsladší hlas.Jistě,roli Christine ve Fantomovi a hlavní roli v Carmen nedostane někdo jen tak.Jen ten nejsladší hlásek…,,Přemýšlím,že mám pro tebe překvapení…"a jejda…úsměv zmizel…Vím,že nesnáší překvapení,ale každá holka,se chce vdávat…
Zvedla tázavě obočí…,,Udělám snídani…"a políbil jsem jí na nos.,,To deset minut počká…" chytla mě okolo krku a dráždivě se o mě otřela tělem…Tomu se nedalo odolat…
Díval jsem se,jak si kousla do loupáku a pak jsem si před ní klekl.Znovu ten děs v očích.Tři,dva jedna…,,Anno,změnila si mi celý můj život…Vezmeš si mě?"ani se nepodívala na krabičku a už stála na druhém konci pokoje u okna.
Vrtěla záporně hlavou a já měl najednou ztěžklé nohy a nemohl vstát. ,,Já si Tě nemůžu vzít…Proč ses mě na to ptal…bylo nám spolu tak dobře…Asi je načase,abych ti už konečně řekla o sobě celou pravdu…Jsi na to připravený?" a i když mě bolelo,že mě odmítla,chtěl jsem znát důvod,proč to udělala.Vstal jsem ze země a posadili jsme se na gauč.
,,Když máma umřela,Chris si mě vzal k sobě.Vykašlala jsem se na školu…Začala jsem se věnovat tančení a pak si mě otec našel a vzal zpátky do Španělska.Usmířili jsme se a on mi dovolil studovat tanec na jedné z nejprestižnějších škol v Madridu.A tam jsem poznala Fernanda…"otřásla se při té vzpomínce a odsunula se dál ode mě.
,,Byl starší…Chodili jsme spolu a patřil nám celý svět…Pak jsem s ním otěhotněla…v šestnácti…Táta o Fernandovi nechtěl ani slyšet,ale my se vzali…Dítě jsem nedonosila…a pak začalo peklo…Nechápala jsem,jak se mohl změnit v takovou bestii…Nebylo to milování,ani sex…bylo to ponížení…a bolest…facky byly na denním pořádku…Taky jeho děvky, kamarádíčkové a chlast…A kdykoli jsem mluvila o rozvodu,zmlátil mě.Za chvíli jsme byli finančně na nule a já měla jít žebrat k otci…"to už plakala a já neuděla nic,abych jí nevyděsil.
,,Týden mě držel ve sklepě a nemlátil mě,abych prý vypadala jako šťastná manželka…a pak jsem musela klečet před tátou a žebrat…Byl neoblomný.Prý po mých všech úletech už nemá dceru…Věděla jsem,že mu tohle Fernando jen tak neodpustí.Za dva dny do tátova auta narazil v plné rychlosti kamion…Byl na místě mrtvý…Na pohřbu jsme vypadali asi jako milující pár…brečel se mnou a držel mě,abych mu s Chrisem neutekla…Otcův obrovský majetek se dělil na třetiny.Jednu zdědila jeho žena Charlotte a jejich malá Evangeline…jednu třetinu Christian a poslední já…Je to dvacet milionů….Je načase,abych Ti řekla i své pravé jméno… Nejsem Anna Polanc…ale narodila jsem jako Anna Christina Rivera De La Cruz a provdaná jsem byla Christina Verdasco…Utíkám před svým manželem…který mě chce zabít…nemám nikoho kromě svého bratra a tebe,který s mi ukázal,co je to ráj…"sedla si ke mně a mě vypadla krabička s prstenem z rukou.


 



Oheň a led 46. kapitola

Středa v 20:55 | panda |  Příběhy - fan fiction
Joelle

Měla jsem v plánu vytáhnout Emily na zkoušku šatů i s fotodokumentací, jak si přála Lizzy. Kupodivu, s tím Ems neměla žádný problém, a já ji měla počkat v té její zatuchlé galerii. Stála jsem před jedním jejím obrazem, který kdysi namaloval a přemýšlel, který psychopat tohle ze sebe může dostat ven. Naštěstí na přemýšlení nebyl moc čas, protože jsem uslyšela ten její písklavý hlásek přímo za sebou. Otočila jsem se směrem, odkud přicházela a málem se ve mně v tu chvíli krve nedořezali. Chtěla jsem ji původně vynadat, že jde pozdě a že zas tolik času nemám, ale nenacházela jsem slovo. Ne kvůli ní, ale kvůli toho, kdo byl s ní!


"Výborně, takže jsme více méně domluveni. Vím, že je to strašně na rychlo, ale nedá se nic dělat. Ukážu ti, co bude v mých silách. Pro dnešek se musíme rozloučit…" Všimla si mě Emily a šla mi naproti. "Jdu si se svou sestrou zkoušet šaty na její svatbu…" Ukázala na mě a já tam stála naprosto ohromena, jen jsem zírala na muže vedle ní. Jestli mě mínila týrat tím, že objevila Aidnova dvojníka a nestačilo jí, že po něm pojmenovala mé dítě, tak to se pletla. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, abych na sobě nedala nic znát. Proto ji ta zkouška šatů se mnou a před fotografem nevadila. Nejspíš mě chtěla jen rozhodit, ale to se jí nepodaří.

"Tohle je moje starší sestra Joelle. A tohle je Nick Porter. Převezme vedení galerie místo mě." Vysvětlovala jako by nic Emily. "Joelle?" Zopakovala ta napodobenina Aidna mé jméno. Za ten vyděšený výraz by přinejmenším zasloužil Oscara. "Vy se znáte?" Zatvářila se Ems, tak zmateně, že bych jí ten údiv snad i uvěřila, kdybych ji neznala. "Ne, určitě ne." Odpověděla jsem rychle. "Tak se seznamte, teď se budete vídat asi často, když Nicky bude zaměstnávat tvůj budoucí manžel." Chytila mě u toho letmo za ruku. A já tam jen stála ohromena nad její vypočítavostí a neustálou potřebou mi ubližovat. Ano, tak jsem ji ublížila, ale jak dlouho za to ještě budu pykat?"Převleču se a můžeme vyrazit na ty nákupy." Usmála se ještě na nás a odkráčela si kamsi pryč. Nebyla jsem schopna ji ani zastavit, jak jsem z toho byla v šoku.


"Vy jste sestry? Neříkala si, že máš sestru…" "Aidne?" Vyslovila jsem jeho jméno nahlas, i když jsem nevěřila tomu, že je to on. "Nezapomněla si." "Jak by mohla. Máš být mrtvý! Rozhodně jsem nečekala, že tě ještě někdy uvidím…" "Chodit." Dopověděl za mě. "No při tvé náhodné návštěvě nemocnice, kdy jsem byl opravdu na pokraji smrti, mi to moc nešlo." Pokračoval a z jeho hlasu byla cítit zloba. "Řekli mi, že si nepřežil operaci." Vysvětlovala jsem mu. "Jo. Za mými rodiči tenkrát přišel nějaký muž. Slíbil, že zaplatí všechny moje léčebné výlohy, nejlepší doktory a rehabilitace, když to budeme tvrdit. Rodiče si v naší situaci nemohli tohle všechno dovolit, takže s tím bez mého svolení souhlasili. Ale nakonec z toho nic nebylo, krom mého změněného jména. Ten chlap s námi pěkně vyjebal v právnických poznámkách. Dal mi novou identitu, teď se jmenuju Nick, což si myslí i tvá sestra, která mě očividně s tvým budoucím manželem najala. Náhoda?" "Kdybych věděla, že jsi na živu…byla bych tam pro tebe, ale já to nevěděla, věř mi! To že tu jsi, určitě není náhoda. Má sestra je trochu pomatená na mysli a lehce zvrácená…" Sevřela jsem ruku v pěst. "Ale za to bohatá. Nepotřebuji tvoji morální podporu. Potřebuju peníze, proto tu jsem. Stále docházím na rehabilitace, díky tvým řidičské schopnostem. Takže teď dřu, kde se dá, minimálně šedesát hodin týdně, abych si tu mizernou rehabilitaci mohl dovolit!" "Vážně jsem to nevěděla." "Jo, měla si napilno s ututláváním nehody." Nic mi nedaroval a já si to zasloužila. To si říkám novinářka, když jsem tenkrát nezjistila, co se skutečně stalo. Ale když já z toho byla tak zničená, na dně, že jsem nedokázala ani dýchat pomalu, jak jsem si to všechno vyčítala. Sice jsem taky nechápala, jak to že mě jeho rodina za to nežalovala a neposlala na věky za mříže, ale popravdě jsem byla ráda, že to tak dopadlo. Trvalo to několik let, ale přenesla jsem se přes to. Pomohla mi škola, a pomohl mi i Paddy, i když jsem mu to neřekla…Vzpomněla jsem si na včerejší Danielův a Lizzy hovor u oběda. Vlastně co jsem mu chtěla vyčítat? Sňatek o kterém mi neřekl, když já mu neřekla, že jsem zabila člověka…?


Ve tvém časopise jsem četl tvůj profil." Pokračoval Aiden. "Líbí se mi, že jsem problém, který jsi musela na cestě ke své velkoleposti překonat." Emily hra neznala začátku ani konec. To ona zapříčinila to, že tenhle profil vyšel. To ona ke mně znovu přivedla Aidna. Proč aby mi dokázala, že můj život byla ve skutečnosti jen jedna velká hra, kterou řídila ona a Daniel? "Joelle. Půjdeme?" Objevila e za námi. "Jo Em. Těšilo mě Ai..Nicku." Podala jsem mu ruku, ale on ji nepřijal. Nedivila jsem se mu. Jeho nenávist ke mně musela být velká. A já ji právě teď cítila taky, ale k Emily.

"Potřebuju litry šampaňského." Zavelela jsem řidiči, ke kterému jsme si přisedly do limuzíny. "Něco se stalo?" Zeptala se mě naivně Ems. Počkala jsem, až se do mé ruky dostaví sklenička s alkoholem, řidič zase nasedne a rozjede se a pak se na ni v klidu a bez zvědavých očí mohla vrhnout. "Co sis sakra myslela, když si ho sem přivedla?" Vystartovala jsem po ní a přiložila ji svou ruku na její krk. Bylo mi jasné, že kdyby chtěla, zlomí mi páteř nadvakrát, jako to já udělala Aidnovi, ale nemohla jsem si pomoct. Jedním hmatem sundala mou ruku ze svého krku a probodla mě pohledem. "Co se děje Joelle? Týká se to Nicka? Poznala jsem, že se znáte…tak kdo to je?" "Ty se mě ptáš kdo to je? Nebo mě zkoušíš, jestli jsem ho poznala?" Držela mě za zápěstí a mě už to dost bolelo. "Au." "Promiň." Pustila mě. "Nick Porter, tvůj nový galerista je Aiden Murphy, kterého jsem údajně zabila a nedělej, že to nevíš." "Nevím." Vypadlo z Emily potichu. Celá zbledla a podívala se z okna. "Mě to bylo divný, když mi ho Paddy tak rychle dohodil." "Paddy? To je jeho práce?" "Nebo Nolanova…co já vím. Zatraceně!" Promnula si oči. "Copak? Nemáš ráda, když to nemáš pod kontrolou?" Zeptala jsem se jízlivě. Vážně vypadal, že tentokrát ani netuší, která bije. Neodpověděla mi a nalila si taky sklenku šampaňského. "Tak si zvykej, protože šaty ti dneska vybírám já." Dorazila jsem ji s radostí. Pokud ji Aidnova přítomnost totiž vadí, možná nebude od věci, že se tady ukázal.




Emily

"Otče, dovol, abych ti někoho představila." Vedla jsem k Danielovi Aidna, kterého jsem pozvala na dnešní večírek Paddyho a Joelle. "Nick Porter, převezeme vedení galerie místo mě na konci prázdnin." Na otci bylo hned vidět, že ho poznal, jak zbledl a nedostávalo se mu dechu, když mě s ním ruku v ruce uviděl. Možná by pro mě bylo zadostiučiněním, kdyby ho přivedl ke skutečnému infarktu, ale to se nestalo. "Nechci být netaktní." Popadl otec nakonec dech. "Ale podle vašeho saka, pane…" "Porter." Doplnila jsem otce. "Portere…nebylo by vám příjemnější sledovat ohňostroj někde na poli?" "Emily byla tak hodná a pozvala mě, abych ho mohl sledovat na úrovni a předstírat, že jsem tím jedním procentem." Odpověděl mu Aiden bystře. V tu chvíli jsem ani já nepochybovala, že on Daniela taky poznal. "Nick byl tak laskavý, že mi dnes bude dělat doprovod. Je moc milý a nadaný, tati! A navíc je to závan čerstvého vzduchu… " Začala jsem ho vychvalovat. Ale nebylo co. Prakticky jsem ho k pozvání, ani nemusela přemlouvat. Očividně se chtěl rád seznámit s naší rodinou. "Těší mě." Podal mu otec nejistě ruku. "Mám pocit, že se známe." "To určitě ne tati. Nick není odtud, ale byl tou Paddyho pracovní nabídkou tak nadšený, že nemohl odmítnout, viď Nicku?" Usmála jsem se na něj. "A já jsem zase nadšená z něj." "Nedala by sis drink, Emily? Protože mně by se docela hodil. Nicku donesete nám nějaký?" "Co pijete, pane Rossi?" Vyštěkl Aiden na otce jeho jméno a já si tím potvrdila i to, že Aiden zná jeho. Protože jsem Daniela představila jen jako svého otce, nikoliv jeho jménem." "Překvap mě." Usmál se na něj ledově Daniel a Nick odkráčel pryč.


Otec si mě hned vzal v podpaží za ruku a vedl do ústraní. "Proč si ho přivedla do našeho domu?" "Takže nepopíráš, že je to chodící mrtvola? Ale jak mu to jde viď?" "Emily! Poznal jsem ho, neboj se. Tak co to má být? Další z tvých her." "Z mých rozhodně ne. Nanejvýš od tebe a od Joy jsme ho nepoznala, když mi ho Paddy s Nolanem nastrčili do galerie." "Paddy s Nolanem?" Zeptal se mě nejistě. "Ty nechápeš, o co jim jde? Prober se! Snaží se nenápadně zrušit svatbu. Doufají, že Joelle a Aiden se poznají a překonají to, že si jim nedovolil být spolu. Konec pohádky." "Takže myslíš, že ten chlapec by mohl zrušit tu svatbu?" " Jsi tak zaslepený tou svoji Lizzy, že to ani nevidíš! Nevím, jak to uděláš, zbav se ho. Hned!" "Emily, uklidni se." "Nechci, aby ohrozil tu jejich svatbu. Koukala jsem se na smlouvy o vyrovnání s ním. Pěkně si s ním vytřel podlahu! Dej mu nějaký peníze nebo to udělám já." "Prozraď mi, zlatíčko, proč ti tolik jde o tu jejich svatbu? Myslel jsem, že Paddyho miluješ a bojuješ za něj ne proti němu. Ale poslední dobou tě nepoznávám, holčičko." "To ta Victoriina smrt, život je moc krátký na to, abych ho ztrácela s…" Málem jsem řekla, že s "ním," ale zavčas jsem si to uvědomila. "Prostě se ho zbav! Je z konfekce a nepatří sem!" "A ty si to dnes snaž užít ano, zlatíčko?"

Jak bych jen mohla! Sotva jsem od otce odešla, už jsem viděla Aidna a Jolle, jak spolu mluví. Nedalo mi to si je jít neposlechnout. "Mažeš mi jen med kolem pusy." Uslyšela jsem prvního Aidna. "Chci ti pomoct." "O charitu nestojím." Trval na svém Aiden. Bože, alespoň že on byl naladěný na mé vlně. "Žádnou nenabízím. Jen ti chci dát šanci, prosím. Pár obrazů do kanceláře…" "Proč neřekneš tvé sestře. Očividně je mnohem nadanější." "Už jsem ti říkala, že spolu nevycházíme. Přemýšlej o tom!"

"Emily…Tady jsi. Vypadáš úchvatně." Přitočil se ke mně Paddy. "Nemám ti co říct, Patricku." Chtěla jsem se odtáhnout, ale zrovna kolem nás prošel fotograf. "Rychlá fotka." Usmál se na nás a Paddy si mě k sobě přitiskl. Vykouzlila jsem úsměv a pak od něj chtěla pryč, ale nedal mi pokoj. "Lizzy z toho tady dělá pamětihodnou akci…Dokumentuje každý okamžik. " Utrousila jsem alespoň, když mě chytil stejně jako otec za ruku. "Potřebujeme s Nolanem tvou pomoc." "O tom si nech zdát, potom co jste mě podrazili s Aidnem Murphy. Na tebe se nezlobím, těžko si to mohl vymyslet, ale můj bratr…" "…se učil od té nejlepší." Dodala rychle Paddy. "Je to pro tvoje dobro." Zakroutila jsem hlavou. "Komplikujete mi dostat Daniela jednou pro vždy! Mysleli jste, že na to nepřijdu?" "Samozřejmě, že ne. Emily nechci nic víc než být s tebou! Ale to se svatbou s Joelle, moc neslučuje. Chci, jen aby pochopil, že ona patří k němu jinému a já k tobě." "A já ho chci vidět za mřížemi!" "Víc než být se mnou…" Chytil mě za bradu a já se mu vyškubla. "Když vám teď pomůžu…dáš mi pokoj?" "Pro dnešní večer…" Chytil mě kolem pasu. "Nezvykej si na to. Tak o co jde?" "O Lizzy. Zítra máte s Joy benefici v muzeu. Jen dělej, že si zapomněla v kolik hodin. Potřebujeme, aby vytáhl svůj mobil." "Ok." Souhlasila jsem a měla pocit, že všechno a všichni jdou kolem mě.



"Myslím to vážně, ten oranžový oblek mě ztrapnil." Táhl mě Paddy k Lizzy a Nolanovi a já už bratra z dálky slyšela. "Tak jsem říkal, že dám přednost černému s bílými pruhy." "Neustoupili?" Ptala se ho Lizzy. "Zdá se, že se dobře bavíte." Vyrušili jsme je s Paddym. "Emily máš takové štěstí, že Nols je tvůj bratr. Bože, ty problémy do kterých se musíte dostávat…" Plácla Nolana po rameni. Očividně si nějak podezřele rozuměli, ale podle všeho s ní ty dva měly nějaké jiné úmysly. "Nic co by stálo za zveřejnění." Roztáhla jsem na oko ruce, jako že vzdávám a podívala jsem se u toho na Paddyho. "Chtěla jsem se zeptat v kolik je zítra ta benefice v muzeu? Joelle by mě zabila, kdybych přišla pozdě." Začala jsem ji pohledem hledat, jestli si zas někde nešvitoří zašitá s Aidnem, který statečně doposud odolával jejím vlnám přívětivosti "Já taky." Ujistila mě Lizzy a pak pokračovala. "Počkej, podívám se, kde jsou mé brýle?" Začala se hrabat v kabelce a Nolan s Paddym se v tu chvíli na sebe mrkli. "Tady jsou moje." Vytáhl Nolna ze saka takové skleněné prapodivné brýle. V životě jsem ho v brýlích, když nepočítám, sluneční neviděla. "Děkuji Nolsi. Můj malý zachránce." Zpívala Lizzy na Nolana opěvné ódy, až se mi zvedal žaludek. Byli lepší než já, to se jim muselo nechat. "V deset. A je opravdu důležité, abyste vy dvě předvedly dobrou show, drahá." Upozorňovala mě Lizzy. "Budu se chovat slušně, slibuji." "Užijete si párty. Děkuji." Rozloučila jsem se s nimi a šla najít svou sestru.


Jenže ať jsem hledala, kde jsem chtěla, nikde nebyla k nalezení. Začal ohňostroj a všichni se rozutekli ven. Nezbývalo mi nic jiného než se vydat za nimi na pláž. Tam jsem taky objevila to, co jsem hledala. "Doufám, že se tady neschováváš před mým otcem?" Seděla Joelle vedle Aidna na písku. "Ten mě neděsí, ale tvá sestra…" "Říkala jsem ti to. Dává do toho všechno." Snažila se Joelle o vtip. "Evidentně." Odpovídal ji Aiden už v mnohem mírnější tónině než uvnitř a mě se to přestávalo líbit. "Celý večer ji pozoruju a víš, že si docela rozumí s tvým snoubencem." "Jo jo." Přikyvovala Joelle smutně. "Kdybys mi někdy řekla, že se tu vrátím a budu vedle tebe..." Zadíval se Aiden k nebi na ohňostroj. "Věci se mění." Odpověděla mu Joy. "Jo. Asi má špravdu." Odvětil ji Aiden a dlouze se na sebe podívali. Málem jsem zpanikařila a vlítla tam mezi ně, ale nakonec jsem to neudělala. Měli k sobě blízko, aby se políbili, ale Aiden to naštěstí zastavil. Očividně se uměl ovládat lépe než já v těchto situacích. Oddychla jsem si, ale od této chvíle, musím mít ty dva pořád pod dohledem, dokud nevymyslím, jak se Aidna zbavit jednou pro vždy.


Paddy
"Nabouráváš se do Lyzzina telefonu tady? Co kdyby tě někdo viděl?" Překvapil jsem Nolana uvnitř, když si myslel, že jsou nejspíš všichni venku a koukají na ty barevné světýlka, co lítají po nebi. "Co? Byl jsem vzrušený. Počkal jsem, až odešla." Bránil jsem Nolan. "Dostal jsi, co jsi potřeboval?" "A mnohem víc." Vyťukával Nolan cosi na tabletu. "Koukni se na tohle vlákno sprostých zpráv od paní Swiftové." Podal mi tablet do ruky. "Píše to Danielovi. Wow!" Četl jsem to zaujatě. "Radši to dej pryč nebo mě zkazíš." "Zdá se, že naše milá Lizzy bude mít problémy se zakrývání svých historek…" "Chceš to prásknout jejímu manželovi, že má intimní vztah s Danielem?" "Mám víc než důkaz." "Ohrozíme tím nějak Daniela?" "Pochybuju, ale zbavíme se Lizzvředu." "Už můžeme. Slyšel jsem Daniela, jak telefonuje Brendě. Nepochybuj o tom, že má bývalá žena se zúčastní naší rozlučky…" "V tom případě dovol, abych pokračoval v dobrých zprávách." Nasadil mi ty svoje přihlouplé brýle na nos a já si kromě toho, že jsem viděl Lizzy zrakem Emily v červených šatech, které ji neskutečně slušely a její mobil, uviděl v dálce na pláži i Aidna, jak se snaží políbit Joelle. "Tomu se říká přímý zásah." Neubránil jsem se úsměvu. "Nežárlíš?" Zeptal se mě Nolan. "Ani omylem." "A jak to snáší naše kůzlátko?" "Emily? Dost špatně. Dokonce byla za Danielem, aby ji pomohl se zbavit Aidna. Ale ten udělal pravý opak. Zavolal Brendě a mám pocit, že si Aidnem nad sklenkou burbonu snad i potykali, když mu Ems ještě za tepla vyštěbetala, že on může možná zrušit svatbu." "Snaží se, aby jejich minulost nepřerostla v budoucnost. Ems nás rozseká, jestli tohle všechno jednou zjistí. Nebude to pravidlem že…" "… že se budu cítit provinile, protože otevřeně nekomunikuji se svou přítelkyní? " "Ne, jen…" "Nezjistí nic a nechci slyšet nic o podkopané důvěře ve vztahu apod. Není potřeba Emily zatěžovat detaily. Dělám to jen, protože mi nedává na výběr. Neztratím ji navždy po těch letech hledání, jen kvůli tomu hadovi. A když jsme u těch tajností Nolane, něco po tobě potřebuji, ale nesmíš to nikomu říct!"


Krásné středeční ráno!

Středa v 8:03 | panda |  Paddy 2014

Máme tady další pokec v němčině...já ten jazyk, tak "miluji" :D Kdo komu dával ty "cenné" pěvecké rady? :-)
Takže, kdo si chce po číst tak tady:
http://www.voiceation.com/news.html

Nejdůležitější odstavec bude asi tenhle ;-)


P.S. Že se mi ta jeho košilé líbí, to už jsem se svěřila...ale podobnou bundu nosil tak v roce 2003 ne? Že bychom se vraceli v šatníku do let dávno minulých? Jeho módní kreakce miluju stejně, jako ten jazyk výše :D

xoxo

Oheň a led 45. kapitola

Pondělí v 22:26 | panda |  Příběhy - fan fiction
Paddy

Dával jsem si svou ranní sprchu a vzpomínal při tom na to, jak jsme se Emily milovali ještě ve starém domě vedle toho našeho. Teplá voda po mě stékala a mě se ani za nic nechtělo z té sprchy ven. Jednak proto, že tam na mě čekala studená Joelle a dopoledne jsem měl schůzku s ještě studenější Lizzy v její kanceláři. Rukou jsem si setřela stékající vodu na můj obličej a vlasy si dal dozadu. Poslední nádech v náruči Emily, i když jen v mé hlavě…Zavřel jsem kohoutek, vylezl ven ze sprchového koutu a kolem pasu si uvázal ručník. Postavil se před zrcadlo a rukou z něj stíral páru, která ho orosila. Sotva jsem to udělal, uviděl jsem kromě svého obličeje v něm i ten Joelle. Stála za mnou a chystala se po mě sápat.



"Myslela jsem, že za tebou skočím…" Políbila mě na rameno. "Nemůžu, jdu pozdě." Vykašlal jsem se na holení, které jsem měl v plánu, abych se vyhnul jejím dotekům. " Pozdě kam? Neříkej, že teď pracuješ na plný úvazek v galerii?" "Ne. Pořád se o ni stará Ems. Je v tom docela dobrá. Nedávno prodala obraz…" "Zadrž. Nechci to slyšet." Znechuceně se na mě podíval. "Mám schůzku s Lizzy. Nutně se mnou potřebuje soukromě mluvit." Pokrčil jsem omluvně rameny. "A to nemohla udělat tady? Očividně se z ní stala Danielova nová milenka…ráno jsme ji viděla, jak se vykrádala z jeho apartmá…" "Jeho PR je zároveň jeho milenka, hm. Není to tak trochu střet zájmů?" Řekl jsem spíš sám pro sebe. "No alespoň, že já se stále držím novinářské etiky." "Myslíš tím, jak ve svém plátku propaguješ naši svatbu?" Zeptal jsem se jízlivě. Neodpověděla mi. "A co oběd. Stihneš? Najdeme si nějaké osamocené místo v docích, uděláme si piknik…" Snažila se mě navnadit. Marně "Bohužel, dnes už si mě zarezervoval Nolan na oběd. Ale slibuji, že zítra ti to vynahradím, jo." Dal jsem ji rychlou pusu na tvář a klidil se z jejího dosahu. Ale zase mě musela zastavit. "To doufám, zítra máme ten předsvatební večírek." "Jo." Přikývl jsem a dál to nerozváděl. Plánoval jsem totiž večírek plný překvapení.


"Jak jsem říkala, hodilo by se to do tvého profilového článku. Přemýšlej o tom." Vešel jsem na terasu Lizzy kanceláře a překvapil ji v těch svých příšerných brýlích s mobilem u ucha. Ta ženská s ním musí snad i spát. "Promiň, bije to častěji než mé srdce." Omlouvala se mi hned ze startu, když si mě konečně všimla. Obzvlášť teď, když pro Daniela zase pracuji. Ale neřekl mi, jak moc ho táhle rodina i ta budoucí táhne ke dnu." Přidržel jsem ji židli, aby se posadila ke stolu a pak se posadil naproti ní. "To nechápu. Proto tu jsem?" Dělal jsem překvapeného. "Volal mi jedna bloggerka o článku, který jsem uveřejnila o tobě a Joelle, jak celebrita Paddy Kelly, čekal, než našel svoji princeznu Jasněnku." Nalila mi čaj. "Je to dobré, ale…ta podrazačka tvrdí, že má důkaz, že už jsi jednou ženatý byl." "Cože?" Napil jsem se rychle čaje. A pak se dal do rádoby vysvětlování. "Byl jsem opravdu mladý. A slavný, všechno mi leželo u nohou. Myslel jsem, že mě miluje. Byla to chyba. Určitě to pochopíte. "Víš, já jsem jedna z těch šťastných, která si vzala lásku ze střední školy. Bob a já jsme spolu už dvacet dva let." Ukázali mi jeho a její fotku na svém Iphonu, který měla chráněný heslem. A proto dnes ráno odcházela nenápadně z ložnice Daniela Rosse. "A pořád jsme stejně zamilovaní, jako určitě ty a Joelle." Dala tomu poslední korunu. "Tohle nesmí ven." Snažil jsem se být, co nejpřesvědčivější. "Kopu hroby, drahý." Nasadila si své brýle a zadívala se do nebe. "Každodenně pohřbívám i horší věci." Ujišťovala mě. "To je dobře, protože to nikdo nesmí vědět, hlavně ne Daniel." Řekl jsem důležitě a bylo mi jasné, že pokud s ním v noci spala, bude první, za kým s tou zprávu poběží a to přesně byl můj cíl. "Nejsem s Danielem nejlepší kámoš. Nějak k sobě nemůžeme najít cestu. Pokud to zjistí, nikdy mi to neodpustí." Udělala na mě významný obličej, když jsem se před ní tak dokonale plazil. "Tentokrát jsem kulku chytila, Patricku. Ale tajemství mají ve zvyku se dostávat na povrch, takže k věci. Co dalšího skrýváš?" Podívala se na mě podezřele a vůbec ne mile, jako doposud. "Nic, přísahám." Zakroutil jsem nevinně hlavou.


Po šarádě s Lizzy jsem opravdu vypravil za Nolanem, jen ten oběd, nebyl v plánu. "Ty jsi možná v první stovce nejvíc sexy žijících lidí…" Vlezl jsem k Nolanovi do domu přes zahradu s bazénem a hned jsem na něj spustil "….ale já mám ty nejbáječnější a dost přesvědčivé fanynky, které o mě umí výborně blogovat. Snad to Lizzy brzy rozšíří, jak doufám." "Pokud by náhodou ctila svoji PR etiku… což pochybuju." Dodal rychle. "Mám něco v záloze." Mrkl na mě Nolan přes své šílené brýle, které měl na očích. Asi nějaká nová móda nebo co. Lizzy, teď on…Asi bych měl jít v jeho šlépějích, pokud chci prorazit, alespoň do první pětistovky jevíc sexy žijících lidí! "Je fajn, mít záložní plán. Ale jsem si jistý, že tahle informace ji udrží v posteli i na výplatní listině Daniela Rosse dostatečně dlouho." "A jakmile se ji to podaří, tak ji se škodolibou radostí od Lizbrojíme." "Určitě do toho chceš jít, dědo?" Zeptala jsem se ho s úsměvem, ale už se ten pohled na něj v těch brýlích nedal vydržet, jak mi cukaly koutky. "Aha." Pochopil Nolan mou narážku. "Já nestárnu, jen moudřím." Podával mi svůj počítač. "Ale odhalit tajemství jejich klientů, je těžší než jsem čekal. Dostat se přes ten její super bezpečný firewall chce čas, který nemáme." "A nebude stačit, když ji do obličeje chrstneme martini a necháme to být?" Zeptal jsem se ho. Zamračil se. "Bojuju tentokrát i za sebe." Ujistil mě Nolan. "Pokud máme vyhrát, potřebujeme její heslo…" Pokračoval hned. "Svůj mobil nedá z ruky." Zakroutil jsem hlavou. "Má ho k té ruce určitě přišitý." "To možná ani nemusí…" Zatvářil se tentokrát Nolane tajemně.


"Přesto, kdyby to s ní a s tvou bývalou ženou neklaplo. Je fajn mít u záložní plán, zvláště pokud Emily stále chystá, to co nám řekla." Musel jsem souhlasit. "Tak povídej." Pobídl jsem Nolana a začal pozorně poslouchat. "Když jsem tak šťoural o naší Lizzy…na něco zajímavého jsem narazil." Rozklikl na notebook fotku nějakého chlapa. "Kdo to má být?" Zeptal jsem se nechápavě, protože jeho obličej mi nic neříkal. "Teď se něčeho podrž, Paddy. Protože tohle je Aiden Murhpy…živý z masa a kostí. Fotka stará ani ne týden." Začal jsem si fotografii pozorně prohlížet a zadíval se tomu chlápkovi do očí. "Je to ten Aiden, kterého měla Joy zabít při té autonehodě?" Nolan přikývl. "Na zmrtvýchvstání sice věřím, ale…" "Musím odpovídat." "Daniel." Odpověděl jsem si vlastně už dávno sám. "Potřeboval něco, aby mě svou prvorozenou taky pod kontrolou. Joelle je čistá jako lilie a tohle mu nahrálo. Podle právnických dokumentů, které jsem vyšťoural, se s ním a s jeho rodinou vyrovnal obnosem pěti milionů eur. Pro boháče nic moc. Pro chudáka z rodiny, který studoval jen díky stipendia, to byl zlatý důl. Takže rodina sbalila pět milionů, Daniel zaplatit všechny léčebné výlohy za rehabilitaci a pobyt v nemocnici a pomohl mu zajistit si novou identitu. Samozřejmě s podmínkou, že Joelle se nikdy nedozví, že je na živu. A ono světe div se, chodí po dvou. Kdybych uměl pro peníze břečet, předvedl bych stejný výkon, minimálně." "A tvůj plán?" "Vím, že se ti to asi nebude líbit…ale Joelle by měla znát pravdu. Přece ji nechceš nechat žít celý život ve lži…?" Šel na mě psychologicky. "Jsem přesvědčený, že kdyby ho Joelle viděla, je možné že se v ní objeví city, které k němu před lety cítila…Jsem si jistý, že on k ní podobné city bude cítit taky…když ta jejich láska skončila tak tragicky. Jen potřebují pomoct, aby si na to vzpomněli." "Takže si myslíš, že on by mohl být tím, kdo svatbu zastaví?" Nolan pokrčil neurčitě rameny. "A kdybych s tím souhlasil…jak ho sem chceš dostat?" "Máš galerii?" Zeptal se mě. Přikývl jsem. "V tom případě máš štěstí…Nick, jak si teď říká, je totiž umělec na volné noze, který stačil všechny Danielovi peníze už dávno utratit a shání práci. Nechceš mu ji nabídnout?" "To Joelle prokoukne." "Na charitě a dobrých skutcích není přece nic špatného?" Nalomoval mě Nolan. "A i kdyby, bude si myslet, že za tím stojí Emily, ne ty." Přesvědčoval mě. "Rozmysli si to. Tohle je větší pecka, než tvá první manželka, které si svatbou s ní zajistil jen občanství."



"Za čím stojím a jaká manželka?" Překvapila nás najednou Emily. Oba jsme se lekli, že by se v nás krve nedořezal. "Emily, kůzlátko." Spustil Nolan a šel políbit sestru na tváře. "Co tady děláš? Viděl jsem, že si něco pěkného maluješ na pláži." Mluvil na ni mile, ale přitom to rozhodně mile nemyslel. "To není odpověď na mé otázky." "Mluvili jsme o Joelle, to je snad má budoucí manželka ne? Když si to tak moc přeješ." Usadil jsem Emily. Mlčela. "Předpokládám, že tvé současné pobyty na pláži a v moři, nemají nic společného s námi dvěma, ale s tím, že se před nedávnem Joey sháněl po ponorné bedně a naváděcím majáku…" Nemohl jsem si svůj poznatek odpustit. "V Town and Country psali, že to letos nesmí chybět v žádné domácnosti na pláži v Torrox." Odpověděla mi jízlivě. Nechápal jsem jí, jak může to své zmizení myslet vážně a kam se poděla ta holka, která plakala při každé možné chvilce při vzpomínce na svého manžela, když byla sama…ale asi nemělo cenu, potom pátrat. Něco se v ní zlomilo a já nevěděl kdy a co.

"Počkej tady. Něco jsme ti s Nolanem koupili." Zvedl jsem obočí a odešel na chvíli pryč. "Dostanu taky zásnubní dar?" Mračila se pořád ještě naštvaně Em. Podal jsem ji do ruky bílou krabičku. "Co to je?" "Logan Seafarer." Odpověděl místo mě Nolan a Emily vytáhla z krabičky hodinky. "Bílé zlato, samo natahovací…k čemu to? Nenosím hodinky." "Zmáčkni čudlík a zahájí to nouzové vysílání." Připojil jsem se k Nolanovi, abychom Emily osvětlili náš dárek. "Mohla by ses ztratit v Bermudském trojúhelníku a za třicet minut tě najdeme." "To se zdá být trochu přehnané." Prohlížela si Emily hodinky. "Vzhledem k tomu, co se chystáš na té svatbě udělat, plán B neuškodí ne?" Podíval se na mě Nolan. Dneska to tady byl samý plán B. "Proč ne…" Vzala Emily hodinky z krabičky a začala si je dávat na ruku. Pomohl jsem ji. "A když jsme u toho…" Navázal jsem na Nolanova slova. "Chtěl bych ti představit nového galeristu. Zaučíš ho, aby to po tobě převzal, až odtud budeš muset…" Polkl jsem a nedořekl to. "Okay." Přikývl Emily. "Tak ho přiveď. Uvidíme, co umí. A díky kluci." Zamávala nám hodinkami a usmála se na nás a už zase někam odcházela.



"Rozhodl ses správně." Otočil se kolem mě Nolan a já se podíval na odcházející Emily. "Zaměstnat Aidna, bude to nejmenší, co pro něj můžu udělat…" Díval jsem se na odcházející Ems. Bože, tak ráda bych ji líbal a hladil, nasával vůni její kůže, držel ji v náruči a nechal se šimrat jejími vlasy…místo toho s ní pořád vedu boj a zbytečně ji přesvědčuji, že to co chystá, je chyba a strachuju se předem.


Joelle

Když mi dal Paddy košem s obědem, rozhodla jsem se svůj čas věnovat, alespoň usmiřování s Danielem, abych si ho naladila zpátky na svou vlnu. Bylo to totiž těžší, než jsem si myslela. Ale očividně Paddy nebyl jediný, kdo měl dnes dost nabytý itinerář. S Danielem totiž přede mnou obědvala Lizzy. Přišla jsem, dřív a měla ještě čas, takže jsem se posadilo dost blízko k nim, abych je slyšela, ale zároveň dost daleko na to, aby si mě nevšimli. "Patrick se zdá jako milý chlapec." Smála se Lizzy na Daniela. "A očividně touží po tvém souhlasu." "Předpokládal jsem, že při placení ne zrovna malé sumy na tvůj bankovní účet, o něm zjistíš něco víc než, že je milý." "Ano, na druhou stranu…" Odložila si Lizzy sklenici šampaňského. " Nemám chuť, aby si vzal ani jednu z mých dcer. S Joelle má syna a k Emily má nevyřešené pocity." Začal ji rychle objasňovat náš vztah Danny. "Emily je taky jeho bývalá? Nutí mě si ty peníze zasloužit že?" "Taky?" Zeptal se Daniel. A mě to taky zajímalo! Jaká taky? "Neměla bych ti to říkat, ale…" "…když spolu sdílíme kromě peněz i postele, drahá…" Skočil ji do toho Daniel. "Mladý Patrick, už jednou ženatý byl." "Co prosím?" Vzal mi otec slova z úst. "Neboj, byla to chyba. Jistě v tom víc nebylo." "Nikdy si nemůžeme být jistí." "Byl mladý, zamilovaný a slavný." Smála se Lizzy, jako by o nic nešlo. Já taky randila, když jsme s Paddym byli od sebe, ale nikoho jsem si nevzala, a kdyby jo, tak bych mu to přece řekla!! "Nezmínil náhodou její jméno?" "Nevzpomínám si Britany, Brenda nebo tak nějak. V kanceláři to jistě mám." "Možná by si pro mě mohla ještě zapátrat Lizzy…" Naklonil se k ní Daniela a políbil ji. Bylo na čase, dělat, že jsem přišla.

"A Lizz, jaká náhoda. Vlastně jsem ráda, že jsi tu…tati." Políbil jsem otce na tváře a posadila se k nim. "Ten rozvrh na zítra je moc agresivní, když budu hostit dvě stě lidí…" "Pro ženu tvého postavení by to měla být zajímavá výzva, Joelle." Podívala se na mě Lizzy. "Mám toho dost v práci a s tvou knihou tati, svatba, večírky, rozlučka…" "Dobře Joelle, podívám se na to znovu a zavolám ti, jak to vypadá. Danieli děkuji za vynikající oběd. Taky si zavoláme." Rozloučila se s námi Lizzy a mě ta její informace na chuti k jídlu moc nepřidala.


Další články



Kam dál