People who don't like my page should unfollow me right now.

Oheň a led 73. kapitola

Pátek v 20:00 | panda |  Příběhy - fan fiction
Emily

"Počkejte!" Vykřikl někdo ze zdravotního personálu, ani jsem nezpozorovala, kdo. Za to jsem jen nad Karou nevěřícně kroutila hlavou. Nebála se ničeho a než by dovolila, abych mluvila s Clarkem o samotě, právě předvedla zástavu srdce, tím, že si vytáhla hadičku, napojenou na přístroj, který měřil její životní funkce. Jen těžko by mi to Clark uvěřil, kdybych mu to řekla.Zase bych tady byla akorát za nejhorší já. Musela jsem se projít na čerstvém vzduchu, abych tady z toho zamořeného prostředí Karou, nezblbla dočista.

Když jsem se ale vracela zpět, Karu někam odváželi a Clarka si odchytl Aiden. To, o co mě žádal, jsem udělala. Jen jsem mu pořád nevěřila, ten jeho obrat z pomsty, na pomáhat a chránit. Přiblížila jsem se k nim, co nejvíc to šlo, abych slyšela o co Aidnovi jde. "Potkali jsme se někdy v minulosti?" Nemohl si Clark Aidna nikam zařadit. Jak by taky mohl… "Ne, já jsem z Kriminálního vyšetřování. Mimochodem se budeme asi potkávat častěji i v soukromí. Chodím totiž s Joelle. " Prozradil mu Aiden a Clark přikývl. " Ale nejsem tu, abych se vám představil. Ani na rodinné návštěvě za Karou. Jsem tu služebně, kvůli vraždě Daniela Rosse." Pokračoval Aiden mě se trochu stáhlo hrdlo. Očividně už našli Paddyho auto. Jen jestli to Nolan zpackal…


"Bylo nalezeno odcizené auto, s nožem uvnitř, na kterém byla nalezena DNA Daniela Rosse." Zalistoval si Aiden v papírech před sebou. "To auto pravděpodobně srazilo Karu. Nechci ji to říkat, abych ji v jejím stavu zbytečně nerozrušil ještě víc, takže to nechám na vás. Každopádně to vypadá, že jeden a ten samý člověk, co zabil Daniela, se pokusil o to samé i s Karou." Všimla jsem si Clarka, jak se po mě dívá. Asi mu nedalo moc práce, zjistit, že ten nůž jsem tam dala já. Ačkoliv to udělal Nolan, nejspíš bych to tak taky udělala. Jednak abych ochránila Paddyho před Clarkem a taky Clarka před policii. "A co to má společného se mnou?" Zahrál to na Aidna Clark. "Mám důvodné podezření, že ten samý člověk, se vás pokusil srazit před hotelem, když vás propustili. Scénář by tomu odpovídal, kradené auto ponechané za městem, uvnitř výstřižky z novin týkající se vaší kauzy. Tak jako teď." "Stále netuším, kam míříte…" "Vím, že se vás na to už ptali, ale mám radši osobní kontakt…opravdu si nevzpomínáte, zda-li jste toho člověka v autě, který vás chtěl srazit nezahlédl?" Clark zakroutil hlavou. "Všechno se seběhlo mo rychle. Je mi líto." "Dobře, v tom případě vás chci jen upozornit na to, že máme důvodné podezření, že ten člověk přijímá rozkazy ze shora. Proto vás musím důrazně požádat, abyste pro svou vlastní ochranu šel se mnou." Podíval se na něj Aiden. Doufala jsem, že to Clark neudělá. A taky neudělal, chtěl být s Karou. A to my teď hrála do karet. "Jak jsem řekl vaším šéfům, konečně mám svůj život, a chci ho prožít bez jejich narušování." Oddychla jsem si. Aiden byl totiž nevypočitatelný a chránit Clark, byl to poslední, co chtěl. Na to mě moc nenáviděl i přesto, že to přede mnou hrál dokonale. Nebála jsem se ho, dokud do té své hry nezačal zatahovat mé blízké. "Neopustím nemocnici, dokud se Kara nezotaví. Pokud je to všechno…" "Ještě pár otázek, Clarku." Nepustil ho Aiden.

"Emily?" Zaklepal mi na rameno Joey. "Ahoj Joey! Co tady děláš?" Zarazila jsem se. "Promiň, že jsem se ti tak dlouho neozvala." "To si měla. Nevím, jestli se ti Joelle pochlubila, ale ve městě je zpátky Aidne. A co hůř oxiduje na policejní stanici. Teď mluví s Clarkem. Kromě toho jsem se od Bena dozvěděl, že si stáhla to obvinění vůči němu. Je teď v podstatě volný a může si dělat, co chce. Zbláznila jsi se? A to nemluví o té náhodě, když za městem objevili z ničeho nic ukradené Paddyho auto. A v něm nůž s Danielovou DNA?! Ems, nesnaž se mi namluvit, že v tom nemáš prsty!" " A ty si mě přes ně přišel klepnout nebo co? Mluvil si s Clarkem?" Zeptala jsem se Joeyho místo odpovědi na všechny jeho otázky. "Hele, tak trochu. Zrovna přátelské setkání to nebylo. Každopádně si mě nevychutnal, tak jako Nolana anebo to teprve přijde… Vyptával se na tebe, na Nolana a tady Paddyho…každopádně to, že jde ruku v ruce s Karou nevěstí nic dobrého." Přikývla jsem. "Souhlasím, ale myslím si, že otce zabil Clark." Prozradila jsem Joeymu a vzala jsem si ho stranou. "Jen jsme zahladili stop. Paddy s tím souhlasil." "Panebože Emily! Souhlasil by se vším, co se tě týká!" "Otec byl zrůda. Světu je úplně jedno, kdo ho zabil. Je jen šťastný, že je mrtvý. A ať se Clark teď pachtuje s mou matkou nebo ne…zrůda není. Nezaslouží si za to jít do vězení. Paddyho stopy na zbrani vůbec nejsou. Nolane se o tom ujistil. Ta krádež je oficiálně nahlášena. To auto je jen povede k tomu člověku, co se chystal srazit i Clarka. Nolan použil ty samé vzorce. Aiden nepodezřívá Clarka, ani Patricka…chce jen dostat mě, za to, co jsem mu udělala…proto si teď hraje na ochránce slabších, ale rozhodně nikoho nechrání. Maximálně sám sebe. Ale policie chce ten případ, jen co nejdřív uzavřít, nenechají ho v tom se dlouho šťourat." "Nejsem si jistý, ale doufám, že máš pravdu. Protože jestli se něco stane Paddymu, tak to nesnesu." Pohladila jsem ho po rameni. "Nic se mu nestane, slibuji." Chápala jsem jeho obavy. Myslela jsem, že už se chystá odejít, ale ještě jednou se ke mně obrátil. "Počkej, když jsi tady…ty už si taky mluvila s Clarkem? Co ti řekl? Víc než nám…" "Neustále nás někdo přerušuje." Odpověděla jsem mu popravdě. I když pořád to byla jedna a ta samá osoba - má matka. "Hodně věcem pořád nerozumím, ale je to jen začátek."

Když jsem domluvila s Joeym a trochu ho uklidnila ohledně bratra, vrátila jsem se zpátky ke Kařinému pokoji. Pořád byla ještě na vyšetření a Aiden už byl taky pryč. Možná konečně nastala chvíle si s Clarkem v klidu promluvit. Otevřela jsem nejistě dveře a v ruce žmoulala naší starou fotku, kterou jsem celé tři roky měla v peněžence. Chtěla jsem mu ji dát, aby věděl, jak moc mi na něm záleželo a záleží…Clark stál u okna a koukal se ven. Když jsem za sebou zavřela posuvné nemocniční dveře, obrátil se mým směrem. Trochu z něho šel strach, ale znát odpovědi na všechny mé otázky, stálo za to se mu teď postavit čelem i přesto, že jsem si byla jistá, že se na mě za ten nůž bude zlobit. Doufala jsem v šanci, mu všechno vysvětlit.


"Ty fotky…" Začala jsem na něj potichu mluvit. "Kdo je dělal? Kde si je vzal?" "Kde si je vzala ty?" Zamračil se na mě Clark. "Ukradla si je z mé bezpečnostní schránky, i ten nůž …?!" "Vyšetřování té otcovi vraždy se přiostřuje. Jen jsem je potřebovala dostat na falešnou stopu." Začala jsem se obhajovat. "Tím, že si jim dala můj nůž na stříbrném podnose? Pokud ho se mnou spojí…" Začal mi vyčítat. "Nespojí! Právě proto jsem to udělala. Aiden by časem dostal povolení prohledat tvůj dům i schránku a všechno by našel. Neznáš ho, je zákeřný. Půjde po tobě, protože ví, že mi na tobě záleží. Nechce tebe, chce mě. Ale ty jsi teď úplně čistý." "Co jsi zač?" Vyštěkl na mě nevrle Clark. "Manželka, která by udělala cokoliv, aby ochránila svého manžela. V dobré i ve zlém…nevzpomínáš si na slib?" "Ty víš, že ta svatba byla jen, proto abych tě dostal z domu tvého otce. Je mi líto, jestli si kdy myslela, že…" "Nic jsem si nemyslela a taky si nic nemyslím." Přerušila jsem ho, než bych z jeho úst slyšela něco, co jsem slyšet nechtěla. I kdyby to byla pravda, chtěla jsem si zachovat alespoň vzpomínky. "Dobře, v tom případě se vrať k Patrickovi, protože chránit mě, není tvá práce. Proto jsem ti v těch denících psal, ať odpustíš." "Ty deníky popisovaly každou osobu, která se podílela na tvém zničení. Co jsi ode mě čekal? Zabil jsi mého otce! Co je to za odpuštění?" Zase jsem nad sebou ztrácela kontrolu. "Bylo to moje rozhodnutí. Pro tebe jsem ale tohle nechtěl!" Začal po mě křičet ještě víc. " Nikdy bych neměla normální život, kdyby si mě od něj nedostal. A to nejen díky němu, ale taky díky Kaře. Ti dva mi ukradli život a ty v podstatě taky. Všichni tři jste mi lhali, abyste získali jen to svoje. Hráli si na to, že mě chráníte, ale ve skutečnosti jste mě ničili, ale každý po svém." "V Kaře se mýlíš." "Jak se opovažuješ věřit jí a ne mě?" Šťouchla jsem do něho. "Neznáš celý příběh." Odpověděl mi už klidněji, ale já klidná nebyla. "Ty taky ne. Očistila jsem tvé jméno!" Vmetla jsem mu do obličeje. "O tvou pomoc jsem se nežádal!" Vybuchl znovu Clark. Nevěřila jsem, že tak opravdu křičí na mě, ale křičel. Už jsem mu nic neřekla, nemělo to cenu. Sebrala jsem se a odešla od něj pryč. Na zem jsem hodila naší svatební fotku, kterou jsem měla v ruce, ani nevím proč. Asi abych ho vrátila do rádoby vzpomínek na minulost, která nebyla ani pravdou a byla tak zatraceně vzdálená…



Seděla jsem na houpačce na verandě a pozorovala moře. Vlastně ani moc nepozorovala, protože přes tu hromadu slz, jsem nic neviděla. Alespoň do té doby, než jsem na verandě vily objevila Joelle. "Co chceš, nemám na nikoho náladu…" Zavrčela jsem jejím směrem, hned jak jsem ji spatřila a přikryla se svetrem. "Neboj, nepřišla jsem se hádat." Opřela se o zábradlí a začala si mě zkoumavě prohlížet. "Jen jsem se cítila provinile, že jsem nenavštívila matku v nemocnici. Chtěla jsem za ní jít, ale došla jsem jen na pláž. Rozhlédla jsem se a viděla tě venku a přemohla mě zvědavost." Dala se do vyprávění své pohádky. Ani za mák jsem ji nevěřila. "Když si teď ukojila svou zvědavost… nemocnice je jen pár kilometrů tímhle směrem." Ukázala jsem ji, ať jde pryč. "Počkej, brečíš, protože to naše matka přežila?" Zeptala se mě naivně a já zvedla oči vzhůru. "Otec tě před ní vždycky chránil." "A já se k ní hloupě snažila připlazit zpět. Jdeš říct, jaký jsem idiot?" Uznala jsem svou chybu. Zakroutila hlavou. "Slyšela jsem ale, že ty jsi v nemocnici byla?" Vyzvídala nenápadně dál. Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet, kdo ji to tak asi prozradil. Určitě mě tam zahlédl Aiden. " Chtěla jsi vidět svou práci?" Podívala se na mě Joy zvědavě. "Tohle ti řekl Aiden? Že jsem to udělal já. Tak to má smůlu, protože tohle si může připisovat jenom karma." Zalhala jsem ji, protože jsem se ji rozhodně nechystala říct pravdu o Paddyho výletě v bouřce. Jeho sice měla ráda, ale ruku do ohně bych za to nedala, kdyby i jeho stejně jako Nolana, trošku popotáhla bulvární špínou. "A s Clarkem už jsi mluvila?" Pokračovala, když zjistila, že odtud kapat nebude. "Varovala si mě, já vím. Chceš poděkování?" Odsekla jsem jí. "Poslyš, vím z první ruky, že umíš předstírat slzy, ale vsadím se, že ty skutečné pro tebe nejsou snadné. Bojovala si za muže, kterého jsi vůbec neznala. Co jsi čekala?" " Ale alespoň jsem měla odvahu postavit našemu odpornému otci. Ty si z něho jen profitovala, a když si od něj získala, co si chtěla, poslala si na něj stejně mě." Plácla jsem ji po zádech a chystala se vejít dovnitř, abych se jí zbavila. "Takže tohle je konec?" Volala za mnou. "Jedna hádka s Clarkem a vzdáš to? Dobře…" Zatleskala mi. "Ráda vidím, že si mě protáhla peklem pro nic za nic." Neměla jsem sílu na ni volat, že tím peklem se protáhla sama a vlastně mi to bylo jedno, co si myslí…jen mrhala mým časem.

Nolan

"Tak to vypadá, že dneska potřebujete povzbudit vy? Tak vám oplatím laskavost." Začal jsem mluvit na Kate, která seděla pro změnu smutně na baru, místo mě a popíjela červené víno. Nenápadně si utřela slzy, co ji tekly po tváři, když jsem si k ní sedal, ale já si toho všiml. Emily to takhle maskovala pořád. "Můj nový barman je nejlepší." Ukázal jsem směrem k baru. "Váš barman?" Pousmála se na mě Kate. "Řídil jsem se vaší radou, vzít si, co chci. Ukázalo se, že to byl tenhle klub." "Dostat to, co chcete…Někdy se to snadněji řekne, než se udělá…" Pohrávala si pořád smutně se skleničkou vína. "Proč? Patříte přece mezi horní jedno procento?" Vyvracel jsem Kate, abych ji taky povzbudil. To už se na mě usmála mnohem víc. "Obávám se, že všechno se koupit nedá. Ale jsem moc ráda, že vy jste získal tohle své štěstí." Pohladila mě upřímně po ramenech. "Já teď sloužím, takže mé štěstí závisí na vás. Co kdybychom zkusili ,kolik drinků je třeba, abych se stal ve své práci dobrým?" Navrhl jsem ji.

Nechala se přemluvit. Večer s ní byl perfektní. Už dlouho jsem se necítil tak uvolněně a dobře. Bývaly časy, kdy jsem se tak cítil s Emily, ale doba byla nenávratně pryč. Už ani nevím, po kolikátém drinku jsem ji nabídl tykání, ale nadšeně souhlasila a to bylo to hlavní. Tahal jsem z ní pár informací ohledně rodiny, ale byla dost tajemná a tak jsem to nechal být. Ale ona měla očividně to samé v plánu se mnou. "Všechno, co jsem četla, z tebe dělá mizeru…" Pošoupla přede mě Kate svůj tablet, tentokrát sebejistě, posilněná alkoholem. "Lidí uvěří všemu, co si přečtou." Konstatoval jsem smutně. Kate si vzala do ruky další skleničku a napila se. "Proto vždycky věřím svému instinktu, který je teď přesycen. Omluv mě." Mrkla mým směrem a odešla na toaletu. Vzal jsem si do ruky její tablet a začetl se do článku od Joelle, kde se už jen titulek ptal, jestli by mě měl Clark žalovat? Nechápal jsem, jak o tom pořád musí psát. To spíš já jeho…klepl jsem znechuceně prstem do tabletu, abych ho umlčel, ale na obrazovce mi začaly vyskakovat dost zajímavé fotky, místo spořiče obrazovky. Na každé fotce byla Kate v originálu, a s ní, s vystřihnutou hlavou bůh ví z jakých stránek bulváru, hlava Kary. Nechápavě jsem si prohlížel fotku za fotkou. Bohužel takových koláží tam měla víc. "Ne, ne, ne, ne." Praštil jsem hlavou do stolu. "To nemůžu mít normální kamarádku?" Zeptal jsem se sám sebe zdrceně.

 


Oheň a led 72. kapitola

Středa v 22:11 | panda |  Příběhy - fan fiction
Emily

"Karo…" Vykřikl matčino jméno vyděšeně Clark a obrátil ji obličejem k nám. "Nedýchá." Podíval se na mě. Přistoupila jsem k němu a ke své matce, kterou se snažil oživovat. "Tady." Podal mi do ruky mobil. "Zavolej 112." Ještě jednou jsem se podívala na něj a pak zpátky na mobil a znovu na něj. "Dobře, no tak." Povzbuzoval Clark matku, i když ho neslyšela. "Zavolej pomoc. Umírá." Kroutila jsem hlavou, protože jí jsem pomáhat potom všem nehodlala. Jenže ona se nadechla. Zatraceně… "Karo. Díky bohu!" Zvolal Clark s úlevou, když přišla k sobě. "Dej mi ten telefon." Vytrhl mi zpátky Clark mobil z ruky a dost vyčítavě se na mě díval, když se z druhé strany ozvalo: "112. Jaký máte problém?" "Potřebuju záchranku. Někoho tady srazilo auto. Je v bezvědomí, ale dýchá." Popisoval Clark do telefonu a já ho jen stěží mohla pochopit.



Joelle


"Joelle, počkej!" Běžel za mnou Aiden, poté co jsem mu do obličeje vychrstla martini, co mi připravil. "Vrať se nahoru. Nech mě to vysvětlit." "Není co vysvětlovat." Odsekla jsem mu. "Stala jsem se terčem žárlivé pacientky z psychiatrie, protože ho nedokážeš udržet v kalhotách." "Nic to neznamenalo jasné?" Zastavil mě Aiden a otočil čelem k sobě. "Jen protože jsem tě nachytala při zapírání." Vyvracela jsem mu tu jeho lež. "Ale nejde o ten sex, ale o ty lži. Myslela jsem, že jsi jiný než ti všichni kolem." Zadívala jsem se mu do očí. "Ale nemůžu uvěřit, že jsem si zase dovolila se do tebe zamilovat." Chystala jsem se odejít, ale chytil mě kolem pasu. "Můžu se polepšit." "Proto je to tak těžké." Sundala jsem ze sebe jeho ruce a odešla od něj pryč.

Sotva jsem však naštvaně vylezla z hotelu ven, narazila jsem na tu jeho připitomnělou Kate. "Joelle?" Otočila jsem se na ni, když vyslovila mé jméno nahlas. "Jako že žiju a dýchám, to je milé překvapení." Šveholila mým směrem. "Chceš jít do mého pokoje na martini a holčičí pokec?" Navrhla mi jako by nic. Fakt byla nejspíš padlá na hlavu. "Abys mě mohla zkusit otrávit?" Zeptala jsem se ji ironicky. "Vím, o tvé malé hře, Kate. "O čem to mluvíš?" Dělala pořád překvapenou. "Přestaň s tím." Okřikla jsem ji. "Naschvál si mě zamkla v té páře po tenise. "To je vtipné. Usmála se na mě nevinně. "Nemám žádný zmeškaný hovor od úřadů." Vytáhla přede mnou schválně provokativně svůj mobil. "To musí znamenat, že nemáš důkaz." "Kam až si zašla, abys mohla být s Aidnem…" Kroutila jsem nad ní nevěřícně hlavou. "Asi jsem uspěla, když vidím, jak rychle se řítíš z hotelu." Nepřestávala mě ta rezavá mrcha provokovat. "Má to jen malý problém. Během toho sis ze mě udělala nepřítele." Vyprskla jsem jejím směrem a nastoupila do auta. Za víc mi nestála.


Paddy

"Nolane. Konečně." Oddychl jsem si, když jsem ho konečně našel v plážovém klubu. Sháněl jsem ho i bez toho s Emily celý den…Ale poté co jsem nevědomky udělal…jsem to nejspíš mohl říct jenom jemu. "Hledám vás s Emily všude. Jí jsem našel, ale…" "Ale koukám, že se před tebou neschováme." Přerušil mě Nolan sarkasticky a dopíjel skleničku se šampaňským. "Jak si mě vůbec našel?" Ptal se mě nechápavě. "Tweetnul si fotku s výhledem z plážového klubu s #NikdyNeodejdu." Prozradil jsem mu, že zas tak těžký to nebylo. "Jo. To souhlasí. " Přiznal se. "Vím, proč se mi vyhýbáš. Nechal si mě ve svém domě před tuctem novinářů." "Nevyhýbám se ti, Patricku. Tvoje telefony jsem nedostal." Bránil se Nolan, ale já mu stejně neměl v plánu nic vyčítat. I bez toho jsem potřeboval jeho pomoc.

"Postnutí tohohle výhledu byl můj poslední čin, než mobil spáchal mobilvraždu." Nalil si další sklenku šampaňského a ukázal na nádobku, kde si láhev chladil v ledu a zároveň se v té nádobě koupal i jeho telefon. Tím se to všechno vysvětlovalo. "Neptej se." Zavrtěl hlavou, když viděl můj výraz a hodil tam zpátky i láhev. "Neptám se, potřebuji pomoc. Něco jsem udělal." Nolan se zničeně posadil do pohovky a já si sedl naproti k němu. Sám sebe jsem obdivoval, že dokážu být tak klidný. "Emily našla nějaký Clarkův disk." "Jo, v jeho sejfu v bance." Odpovídal mi Nolane. "Jo, asi. Nevyptával jsem se. Společně jsme se na něj podívali…byl na něm zdokumentovaný celý váš život za poslední tři roky. Tvůj i její. Den po dni…včetně té nešťastné střelby na lodi." "Dokážu si představit reakci Emily." Zhrozil se Nolane a měl pravdu. "Šla za Clarkem a něco mu provedla viď?" "Máš pravdu jen na půl. Šla za ním. Nedokázal jsem ji v tu chvíli zastavit. Tak jsem nasedl do auta a jel pro ni. Jenže byla hrozná bouřka, přes ten déšť a blesky jsem neviděl na krok. A před domem jsem omylem srazil Karu, když nastupovala do svého auta. Neudělal jsem to schválně. Neviděl jsem ji." "A podle toho, že si tu teď se mnou…" "Jo. Zpanikařil jsem a ujel jsem. Ani nevím, jestli to přežila…" Soukal jsem ze sebe. "Zahráváš si s ohněm chlapem." Podotkl Nolan. To jsem věděl i bez něho. "Jestli jsem ji zabil tak…" "Tak nic. Je to odporný člověk. Nic jiného než smrt si nezaslouží." "Nehraju si na boha, abych rozhodoval, kdo si co zaslouží…" "Ok, musíme myslet racionálně a zahladit stopy o tom, že si to byl ty. Které auto si řídil?" "Svoje." Dal jsem oči v sloup. "Výborně. Půjdeš teĎ zpátky do vily. Nahlásíš krádež auta. Přijel si s ním, předpokládám." "Jo." Přikývl jsem. "Nejradši bych se šel udat." "To ať tě ani nenapadne. Mezitím, co nahlásíš tu krádež, odvezu auto za město a zahladím stopy. Jinak se všichni popálíme a já se ještě vzpamatovávám z popálenin prvního stupně, které mi způsobil drahý manžel mé sestry." "To co se stalo, mě mrzí, Nolane. Vážně." "Neplač pro mě, hvězdo. Najdu způsob, jak titulky změnit. Teď máme na starosti jiné problémy."


Emily


Koukala jsem spolu s Clarkem na to, jak Karu nakládají do sanity. Stála jsem vedle něj a nemohla uvěřit tomu, že ji zachránil. "Neměj špatný pocit, z toho, že si jí nepomohla. Bála ses." Obrátil se ke mně a špatně vyhodnotil situaci. Dokonce se chtěl dotknout mé ruky. Ucukla jsem. "Nebála jsem se." Odpověděla jsem mu popravdě. "Nezasloužila si tvou ani mou pomoc." "Co? Potřebovala ji." Nechápal Clark. "Já ji potřebovala taky. Byl jsi na živu, a nic neudělal, i když si mi to slíbil, zatímco já tady trpěla. Proč?" "Měla bys jet s matkou do nemocnice." Řekl mi místo odpovědi na mou otázku. "Jedete?" Zeptal se mě záchranář ze sanitky. "Nikam nejedu." Zakroutila jsem hlavou. "Pak pojedu já." "Prosím potřebuju to vědět." Snažila jsem se Clarka zastavit. Ale znovu mi neodpověděl a místo toho se posadil k matce do sanitky a chytil ji za ruku. Jen jsem se bezmocně a nechápavě dívala za odjíždějící sanitkou…jak mi to mohl udělat?


Když jsem vrátila po dalším fiasku s Clarkem do vily, měl Paddy očividně návštěvu. "Paddy jsem tam!" Poznala jsem po hlase Nolana. "Co máš?" Zeptal se ho Paddy a nervózně se naklonil nad Nolana, aby viděl na obrazovku počítače. "Dobrou a špatnou zprávou. Kara je pořád na živu." "A ta dobrá zpráva?" Vyrušila jsem je. "To je dobrá zpráva Emily." Odpověděl mi Paddy a zvedl své oči od počítače. "Na té silnici…" Nadechl se. "…jsem ji totiž srazil já." "Co?" Zamračila jsem se. "Byla to nehoda. Neviděl ji." Osvětlil mi rychle Nolan. Paddy přikývl. Šla jsem k němu a objala jsem ho, protože se celý klepal. "To je dobře, že si hned potom zmizel." Ujistila jsem ho, že v danou chvíli udělal správně. "Kde je auto?" Zeptala jsem se spíš Nolana než Paddyho. "Paddy nahlásil krádež a já ho nechal několik kilometrů za městem s malým bonusem. "S jakým bonusem?" Vyděsil se Paddy, ale mě to zajímalo. "Nechal jsem tam ten Clarkův nůž, který pobodal Daniela, aby bylo jasné, že ten kdo šel po Danielovi jde i po Kaře." "Zbláznil ses!" Vyjela jsem po něm. "Co otisky? Co když tam najedou Clarkovi?" "Nenajdou ani moje, ani tvoje ani Clarkovi. Důvěřujte mi…Budou si myslet, že to byl cílený útok, ne nehoda." "A kdy konečně přijde ta dobrá zpráva?" Začínala jsem z toho být značně nervózní. "Dobrá zpráva je, že ji drží pod sedativy a kontrolují její nepravidelný srdeční rytmus. Asi si ji trochu způsobil šok Paddy…" Usmál na něj Nolan. "A navíc se ukázalo, že má srdce. Kdo by to byl řekl..." Pokračoval Nolan ve své sérii vtípků. Ale já neměla náladu na vtipkování. "Nolane, pořád neslyším tu dobrou zprávu!" Začínala jsem zuřit. "Znamená to přece, že můžeš promluvit s Clarkem bez jejich zásahů." "Myslím, že mi dal jasně najevo, že se mnou mluvit nechce." Zakroutila jsem hlavou. "Předpokládám, že první pomoc si své matce neposkytovala?" Zeptal se mě jízlivě Nolan. "Jasně, že ne." Odsekla jsem mu. "V tom případě, tak nejspíš reagoval jen proto. Až mu vysvětlíš jaká Kara doopravdy je, bude nejspíš litovat toho, že má kurz první pomoci." Vyvracel mi to Nolane. "Donesla jsem mu tyhle fotky." Podala jsem Nolanovi do ruky fotografie z disku, protože Paddy už je se mnou viděl. "Nevysvětlil je." "Nedala jsi mu šanci, když se na něj naběhla. Proto jsem jel za tebou, abych tě zastavil." Přidal se Paddy. "Zdá se mi to nebo ho oba hájíte?" Zamračila jsem se na ně. "Nolane zrovna ty…potom co ti udělal? Nemůžu tomu uvěřit…" "Ems, nikoho nebráníme. Jen se s Paddym snažíme být rozumní. Podívej, tím co Paddy nevědomky Kaře udělal, ti dal vlastně druhou šanci na to, aby si Clarkovi všechno vysvětlila a on tobě, aniž by ho tvá matka někam manipulovala. Ale tentokrát to budeš muset udělat klidně a budeš to muset udělat brzy, než začne to její černé srdce tikat samo od sebe."


Poslechla jsem nakonec Nolanovi i Paddyho rady a chtěla si s Clarkem promluvit klidněji a bez emocí. Druhý den ráno jsem vešla do nemocnice, kde matka ležela a nejdřív se chtěla nenápadně podívat, kde leží a připravit se na situaci. Ale překvapil mě hlídač, když jsem u sesterského pultíku koukala do papírů. "Slečno, mohu vám s něčím pomoci?" Zaklepal mi na rameno. Překvapeně jsem se na něj otočila. "Přišla za svou matkou." "To by mohl říct, vaše jméno. Podíváme se do seznamu." Začal po mě ječet. "Ona je z rodiny." Přišel mě vysvobodit Clark. "Musíme si promluvit…" Chytil mě za ruku a vedl k matčinu pokoji...Přikývla jsem na souhlas. I když radši bych na to byla připravenější.

"Doktorka říkala, že příštích pár hodin bude kritických." Zavedl mě Clark k matce před pokoj. Dovnitř se mi za ní nechtělo jít. "Ale myslí si, že se z toho zotaví." Jak jinak. Problesklo mi hlavou. I kdyby ji Paddy přejel cíleně tam a zpátky, nejspíš by to přežila. "Ale ty jsi chtěla opak viď?" Podíval se na mě vyčítavě. "Nerozumíš tomu." Zakroutila jsem hlavou. "Myslím, že rozumím." Nesouhlasil se mnou. "Když si řekla, že si Kaře nepomohla schválně, byl jsem v šoku. Emily, kterou si pamatuji, záleželo na každém živém stvoření. Ale já nejsem mužem, kterým jsem býval, a čekám, že ty tři roky tě taky zatvrdili, když jsem ti sliboval něco jiného." "Zatvrdili mně?" Opakovala jsem po něm. "Ani netušíš, čím jsem si prošla. Co jsem se dozvěděla. To ona mě zatvrdila! Všechno mi vzala, ne otec. To ona! A lže i tobě! Jak to, že to nevidíš?" "Ty taky lžeš, podle toho, co mi kdo vyprávěl." "Ano, ale dělala jsem to kvůli tobě. Abych tě očistila." Zase jsem se neudržela. "Ne, abych šla po vlastním dítěti, jako ona! Udělala bych pro tebe cokoliv! Ale máš pravdu. Ty nejsi ten muž. Celou dobu jsi byl na živu. Ty fotky dokazují, že jsi tam byl." "Kdybych byl…" Chytil mě tentokrát jemně za ramena. "Nic by mi nezabránilo v tom, abych se k tobě dostal. Já to nefotil." Díval se mi přímo do očí, když mi to říkal. "Tak kdo? Nechápala jsem. Ale sotva jsem ti dořekla, začaly přístroje v Kařiném pokoji pípat. A všichni se tam seběhli, včetně Clark, který mě už zase pustil. "Přivezte oživovací vozík. Nemá puls. Nabijte!" Slyšela jsem na sebe volat zdravotníky. "Máte nabito?" Zeptala se doktorka." "Nabito." Odpověděli ji a v tu samou chvíli se přístroje zase vrátily do normálu. Přišlo mi to hodně divné a pak jsem se podívala na Kařiné ruce, a hned mi bylo jasné, co se právě stalo.




















Nolan

Po všech těch komplikacích s Clarkem, Emily, Karou i Paddym, jsem se odhodlal navštívit svůj nově získaný plážový klub. Ale hned když jsem do něj vešel, mě čekalo nemilé překvapení. "Ale, ale ale…Nolan Ross." Vyvolával mé jméno za barem nějaký chlap. "To je důvod, proč se dnes nebude pít." Ukazoval na mě stále prstem. "Snažíš se mě zabít? Jsou moc bohatí na to, aby byli střízliví." Zalezl se hned k němu za bar, když se na mě všichni lidi začali nevraživě dívat. "Jen vám jdu osobně říct, že končím." Podíval se na mě barman. "Hele hele chápu, změna majitele znamená, že musíte vyjednávat." Zastavil jsem ho. "To respektuji. Řekněte si částku." "Nechci vaše peníze. Ostatně co jsem slyšel v televizi, ani nejsou vaše." Vmetl mi do ksichtu a odešel. Perfektní začátek dalšího perfektního dne. A to mělo nejspíš ještě mít pokračování…když jsem před sebou uviděl Joelle, jak se náramně baví. A hned mi bylo jasné, čí to byla práce.

"Asi si o téhle vzpouře zítra přečtu ve tvém bulváru." Podotkl jsem jejím směrem. "Vlastně jsem ti přišla poblahopřát k této překvapivé akvizici." Rozhazovala Joelle rukama a dívala se kolem dokola. "Poté, co si Clarka nechala, aby mě mučil v živém přenosu, musel jsem si najít úkryt před davy." Osvětloval jsem ji. "O totéž jsem se snažila teď už ve tvé páře." Podívala se na mě důležitě a mě se znovu vybavila ta její scéna s bývalým majitelem klubu. "Netušila jsem, že tak vystavuju svůj život nebezpečí. To se mi bude z mého bulváru vynechávat těžko. Nesouhlasíš?" Zeptala se mě. A bylo to tady. "Ale…" Začal jsem. "To všechno můžu nechat nějak zmizet, že?" "Kate Ellis." Odpověděla mi nejdřív dvojslovně a pak se dala do vysvětlování. "Je tady členkou a já nedávno zjistila, že má zapečetěný záznam v rejstříku, do kterého se můžeš hacknout jenom ty." "Teprve jsem Kate poznal, ale už se mi líbí. Je to zlatíčko." Usmál jsem se na Joelle. "Je to psychopat, který musí pod zámek." Vyvracela mi to Joelle. Strašně mě tím rozesmála. Kdyby jen tušila, že vím, že ji Kate leze za Aidnem a že proto tady na ni teď líčí. "Joelle, buďme upřímní. Už jsem poznal dost psychopatů a malá Ellis z jihu to není. Navíc…tvůj nepřítel je můj přítel. Žádná dohoda nebude." Zamával jsem ji od baru a odešel. Ať se třeba přetrhne.



Oheň a led 71. kapitola

14. prosince 2014 v 14:29 | panda |  Příběhy - fan fiction
Emily

"Nevěděl jsem, že máš klaustrofobii." Konstatoval Aiden, když ho nejspíš znervóznilo moje pochodování tam i zpět. "Nemám." Odsekla jsem mu a v tu chvíli mě to napadlo. Začala jsem se šplhat po stěně výtahu nahoru. "Chceš pomoct?" Zeptal se mě Aiden. "Ne." Byla jsem stručná. Jedna jeho pomoc mi bohatě stačila na celý život. "Dobře, posluž si." Zakroutil mnou hlavou a posadil se pode mě na podlahu výtahu. Nohy jsem měla zapřené o tyč pod zrcadlem a snažila se rukou bouchat do stropu výtahu, abych uvolnila alespoň jednu část a dostala odtud ven. "Kdybych věděl, že si tak pružná, možná bych ti dal před Joelle přednost." Konstatoval, když si mě ze spodu prohlížel. "Mohl by si přestat mluvit!" Okřikla jsem ho, protože se mi nedařilo. A tohle poloha pro mě nebyla zrovna nejpříjemnější. A jeho sexistické narážky mi v tom moc nepomáhaly. "Když nad tím tak přemýšlím, měla si tisíc způsobů, jak zničit Joelle, proč sis k tomu vybrala zrovna mě?" Pokračoval Aiden. "Nikdy jsem ji nechtěla zničit, chtěla jsem zničit otce a dostat ji na svou stranu, tím že zjistí, že jsi na živu. Bylo to výhodné. Ublížila bych ji tím, ale ty bys ji utěšil." "Aaaa je v tom víc. Ty celou dobu víš, kdo je můj skutečný otec viď?" "Netuším." Bušila jsem dál do stropu. "Dost všem lžeš, aby si nás všechny udržela v nevědomosti. Mě to pochopím, Joelle taky, ale Paddymu a Nolanovi…" "Jak lžu?" Vzdala jsem to. Slezla dolů a začala nahoru skákat a znovu bouchat do stropu s přískoky. "Vtipné, že se ptáš." Zasmála se Aiden a pořád seděl na podlaze a pozoroval mě. "Neptám." Odpověděla jsem mu, protože se mi konečně podařilo jednu kachli ze stropu vybouchat. "Dobře, tak se zeptám já. Je něco ve vztahu k těm lidem, co kolem sebe máš a co ti pomáhají skutečné?" "Nic mě nenapadá." Odsekla jsem mu. Nemínila jsem se mu zpovídat, jen protože jsem s ním byla zavřená ve výtahu. Teď už stačilo se jen nějak vyšplhat zpátky nahoru, ale Aiden měl pořád připitomělé otázky. "A co když tě Patrick žádal o ruku? Byla si v tu chvíli vůbec s ním nebo pořád s Clarkem?" Sklouzla jsem dolů po stěně a vyčerpaně se na něho podívala. Z mého pohledu asi vyčetl vše, co potřeboval. "Jo to jsem si myslel a tak si nám všem rozebrala životy na kousíčky, jen aby si očistila Clarka, který tě teď nechce." "Ne, to jsem neudělala. To jste si udělali sami." Podívala jsem se na hodinky. Docházel mi čas. "Mé city k Joelle, Paddymu i Nolanovi byly vždycky skutečné. K Joelle se to změnilo, když se postavila na stranu mého otce." "Hmm." Přikývl Aiden. "Něco skutečného? To hledáš?" Podívala jsem se nejdřív na něj, než jsem mu podpatkem stoupla na rameno a vyhoupla se do otvoru nahoře, který jsem si tak pracně před chvíli vybušila rukou do výtahové šachty." "Tak. To bylo skutečné." Naklonila jsem se k Aidnovi z vrchu, abych si užila ten jeho nechápavý pohled. Zíral na mě jako vyoraná myš. Ale já neměla čas s ním vést další konverzaci.

Z výtahové šachty jsem se pak už rovnou dostala do čtvrtého patra. Kamery byly vypnuté, tak jak Nolan slíbil. Rozsvítila jsem baterku a šla hledat Clarkovu bezpečnostní schránku. Našla jsem ji poměrně rychle. Když jsem ji vytáhla ven, zbývalo mi něco málo kolem třiceti sekund. Nevím, co jsem tam vlastně čekala, ale kromě jedné zbraně a trochy peněz jsem tam nic významného nenašla. Podívala jsem se ještě jednou pod peníze a pak uviděla přenosné usbéčko. Vzala jsem si alespoň to. Kdyby na něm nic významného nebylo, určitě by ho neukrýval v bezpečnostní schránce. Víc jsem prohledat nestihla. Musela pryč. Vrátila jsem schránku na své místo. Zrovna jsem vycházela ze dveří na chodbu mimo dosah kamer, když se systém znovu nahodil. Tentokrát to bylo dva nula pro mě.


Aiden

Co to právě udělala? Nechápal jsem a koukal na Emily, jak mi prchá, bez toho, abych něco udělal já. Nebo spíš, abych se na něco zmohl… A s tímhle mám bojovat? Nakukoval jsem pořád do už prázdné výtahové šachty i přesto, že už jsem měl u ucha mobil, protože mi právě volala Joelle. "Joelle, ahoj." Pozdravil jsem ji. "Ne, ne zrovna tu něco dokončuju na stanici. O co jde?" Nemohl jsem své oči odpoutat od prázdné výtahové šachty. "Co Kate zkusila?" Upoutala Joelle konečně mou pozornost. "Neříkala si, že jdeš na tenis s Kate? Nechápu proč? Říkal jsem ti, že se ta holka na mě jen pověsila. Nic jsem s ní neměl! Dobře, dobře uklidníme se oba dva. S Kate to vyřeším, ano neboj se…" Položil jsem Joelle telefon. Bože, proč já nemůžu prostě mít normální milenky…Postěžoval jsem si v duchu a vytočil číslo Kate, která mi tak trochu dělala společnost v době mého nedobrovolného vyhnanství, než zasáhl můj otec a ten pitomý Clark.

Kate byla naivní prominetka z jihu s ďábelsky bohatým bratrem. A co sem tak asi mohl dělat, když mě otec potom debaklu s Emily, odřízl od všeho, co jsem měl. Nikdo nemohl tušit, že ta hloupá husička nebude zas tak hloupá. "Halo?" Ozvala se Kate z druhé strany, když jsem vytočil její číslo. Alespoň, že mi to vzala. "Zrovna jsem mluvil s Joelle. Říkala, že jsi zavřela v páře!" "Ano. Slyšela jsem, že došlo k incidentu. Je v pořádku?" Hrála si Kate dál na nevinnou a já už začínal tušit, proč byla zavřené v blázinci stejně jako Kara. "Nic jí není. Tušíš, jak k tomu mohlo dojít?" "Nevím. Nemyslíš si, že s tím mám něco společného, Aidne? Jak si můžeš myslet, že bych byla schopná takové krutosti?" "Byla jsi tam jako poslední." "A proč bych chtěla ublížit tvé přítelkyni?" "Pár nápadů mám." Odpověděl jsem. "Nemyslíš si, že žárlím viď? Že bych kvůli tobě udělala něco takového?" "Spali jsme spolu." "Ano. Když mi to připomínáš tak spali…" Hrála na mě udivenou. "Skoro jsem zapomněla. Bez urážky. Byl jsi lepší, než jsem si myslela. Hezounci se obecně moc nesnaží." "Poslyš Kate, aby bylo jasno, jsem s Joelle. Tak pokud ses ji snažila dostat z cesty…" Nenechala mě dopovědět. "Dobře, kdo je tu teď iracionální? Aidne, nebyl si s Joelle, když jsme spolu spali." "Ano, jde o to že…Poslyš prostě je to pryč a zůstane to jen mezi námi?" Začínala mě vytáčet. "Jistě hlupáčku. Sama všem říkám, že jsem nejdiskrétnější člověk, co znám." Hájila se Kate. "Musím běžet. Páčko." Zavěsila mi to bez varování.

S Kate se nedalo mluvit, musel jsem si jít promluvit alespoň s Joelle a doufal, že i přesto, co jí udělala, to snad nějak hodí za hlavu. Neměl jsem čas řešit tyhle problémy. "Tady." Podával jsem Joy v hotelovém pokoji do ruky martini, abychom si v klidu promluvili. Joelle jsem nemohl ztratit za žádnou cenu. Silou jsem nemohl dosáhnout svého cíle a potřeboval jsem ji na své straně. "Mluvil si s ní?" Zeptala se mě hned Joy. "Popřela to. Naprosto." Odpověděl jsem ji popravdě. A šel si jednu skleničku nalít taky. "A jak zareagovala, když jsi skončil?" Vyptávala se Joy mě jako při výslechu. "Myslím, že teď bude lepší ji nedráždit." Podíval jsem se z okna na bouřku, která venku řádila. "Ta ženská, kterou si sebou ze svého vyhnanství přitáhl, se mě snažila zabít?" "To nevíme." Kroutil jsem hlavou. I když Kate na to šílená byla dost. "Jsem si jistá, že…" "Řekněme, že je to pravda. Ale nebyla by první. Co tvá drahá sestřička?" Přerušil jsem Joelle další její myšlenkové pochody. "Emily do toho nepleť. Jí jsem ublížila. Teď řešíme tebe a tu zrzku." "Hele když necháme Kate vyprovokovat, mohlo by tě to vystavit riziku. A to přece nechceš. Nech to prostě být." Řekl jsem Joelle důrazně. Nedůvěřivě si mě prohlížela a chvíli mlčela. Nejspíš přemýšlela. "Co to je?" Zeptala se mě po chvíli. "Co je co?" Nechápal jsem zas já, na co se mě ptá. "Ta páka, kterou na tebe Kate má. Musí něco mít." Trvala si na svém Joelle a já do sebe vyklopil skleničku martini. "O čem to mluvíš?" Otočil jsem se zpátky Joelle, která ke mně popošla blíž. "Lžeš mi. Když si se mnou nebyl…spal si s ní viď? Jen mě využíváš, aby ses dostal k Emily? Proto ses vrátil, aby ses ji pomstil, viď? Ale Emily není náš otec!" "Nebuď směšná, proč bych to dělal?" Sotva jsem to dořekl, vychrstla na mě skleničku, kterou jsem ji před chvíli podal do ruky. "Incroyable." Podívala se mi do očí a odešla. Přesně tím slovem vystihla celý dnešní den, kdy se jako domeček z karet zhroutil můj jinak perfektní plán.

Nolan

"Ti muži. Vždycky myslím, že jde o ně…" Povzdechla si docela přitažlivá rezka na baru s tabletem v ruce, do kterého něco nadšeně neustále ťukala. Popíjel jsem svou už několikátou skleničku martini a nemohl neslyšet rozhovor, který vedla po telefonu. Při jménech Joelle a Aiden, jsem prostě musel zbystřit i když jsem pomáhal Emily. "Pane Rossi, dáte si ještě něco?" Vytrhl mě z mého poslouchání cizích hovorů majitel klubu. Nejraději bych tu vypil celý bar. "Gin martini s ozdobou, jako vždycky." Hlesl jsem. "Tady v ulici je místo, kde dělají martini, které vám zamotá hlavu." Začala na mě mluvit ta zrzka, aniž bych se na ni jenom podíval. Není nad to, když se kontakty navazují sami a já se alespoň se na chvíli rozptýlím. "Tady je mi fajn, díky." Odpověděl jsem ji, i když plážový klub jsem ze srdce nenáviděl. Nebyli tu novináři, což by se jistě o baru naproti říct nedalo. "Kate Ellis." Začala mi podávat ruku. Chtěl jsem toho využít, kdokoliv kdo mi pomůže setřást Aidna, je totiž můj přítel. "Já jsem…" "Nolan Ross." Dopověděla za mě. Viděla jsem vás v televizi." "Jistě." Povzdechl jsem si znechuceně a vzal si od své martini. "Trochu vás protáhli bahnem, co? Ta Joelle vám zrovna nepomohla, co? Pět set čtyři nových zmínek na twitteru..." Vzala mi bez zeptání můj mobil z ruky. "Všichni ti lidé o vás twitují?" Zaječela nadšeně. "Jo. Když jsem býval v módě, míval jsem radost Ale teď…" "Můj bratr dělá do politiky, takže často jedná s tiskem. Jeden den je na přední straně a druhý den už je večerní zprávou. Tak si tu svou hezkou melírovanou hlavičku netrapte. Protože než se nadějete, budete lidem úplně ukradený." Mrkla na mě koketně. "Díky?" Odpověděl jsem ji nejistě s otazníkem. Jelikož mě podpořila, ale stihla u toho urazit, ale i pobavit. Chtěl jsem se napít drinku, ale chytila mě za ruku. "Nechcete na jachtu? Po sto yardech na ni není signál." "S tou blížící se bouřkou?" Ukázala jsem ven na mraky. "Zbláznila jste se?" "Nebo můžeme letět na Bahamy." Navrhla mi další bláznivost. "Mám připravený soukromý tryskáč." "To já taky." Usadil jsem ji. "Tak se připoutejte." Sáhla mi na špičku nosu. "Protože můžete mít něco, co ti lidi ne." "A co to je?" "Cokoliv chcete?" Pošeptala mi a odešla. Výjimečně jsem musela uznat, že měl Aiden tentokrát dobrý vkus.

"Zavíráme, pane Rossi." Ozval se majitel klubu a šel zavřít verandu. Zrovna jsem přemýšlel o Kate a koukal se ven na to, co se tam děje. V klubu už nebyla ani noha a venku zuřila bouřka, kterou jsem očekával. "Myslel jsem, že máte otevřeno do jedenácti." "Normálně ano, ale to počasí je ošklivé. Spadlo elektrické vedení, takže musíme zavřít. Nesnáším to tu." Odpověděl mi majitel. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že to byl vlastně ten samý chlap, po kterém ječela Joelle, když ji někdo zabouchl v páře. A spojil si to s hovorem, který vedla odpoledne na baru Kate s Aidnem…myslím, že jsem našel viníka a něco mě napadlo. "Zdá se, že jste měl těžký den…" Obrátil jsem se znovu na majitele klubu. "Kolik za to, že vás tohohle klubu zbavím?" Navrhl jsem mu. Nejdřív se jen ironicky pousmál, ale nakonec se mě zeptal, jestli to myslím vážně. "Mých posledních dvacetčtyři hodin bylo taky podivuhodně hrozných." Začal jsem mu vysvětlovat. "A tady jsem poprvé za hodně dlouhou dobu cítil mír. Vím, že jste se to tu loni snažil prodat. Co kdybych vám nabídl o milion víc, než chcete?" Dal jsem mu nabídku. "V čem je háček?" Nevěřil mi pořád. "Musíte mě nechat dál pít." Usmál jsem se na něj a on na mě taky. "Můžete zůstat, jak dlouho chcete, pane Rossi." A začala mi podávat ruku, aby naši dohodu ztvrdil. "Jen za sebou pak zamkněte dveře. Nebo ne. Teď je to vaše." Rozhodil rukama a odešel a já se začal porozhlížet po svém novém majetku. Kate měla pravdu. Co je mi do lidí. Můžu mít všechno, co si budu přát…Posadil jsem se naproti krbu a otevřel si další láhev šampaňského. Do nádoby s kousky ledu jsem pak hodil svůj mobil. Dneska jsem tu už pro nikoho nechtěl být, ani pro Emily.


Emily


Byla jsem sama ve vile. Venku řádila příšerná bouřka. Držela jsem v ruce usb, které jsem našla v Clarkově sejfu a pořád nenašla odvahu ho vložit do počítače. Ne, že bych to neuměla. K tomu jsem Nolana nepotřebovala. Ale bála jsem se toho, co tam najdu. A chtěla mít Nolana u sebe. Ale byl nedostupný. Nejspíš za to mohla ta bouřka venku. "Ems…" Ucítila jsem Paddyho dotek na svém rameni. "Jsem ráda, že jsi tady…"Zašeptala jsem, když jsem ho uviděla. "Nemohl jsem tě sehnat celý den, ani Nolana." Ukázala jsem na disk v ruce. "Sháněli jsme tohle. Je to Clarka." "Chceš se na to podívat?" Zeptal se mě. Přikývla jsem. "Můžeš?" Podala jsem mu disk do ruky, protože sama jsem nemohla do toho počítače vložit. Paddy se na mě malinko usmál a pak mi vzal disk z ruky a vložil do počítače. Na ploše se hned objevila složka. Otevřela jsem ji. Do poslední chvíle jsem doufala, že bude prázdná. Ale nebyla. Proč by ji taky jinak ukrýval v bezpečnostní schránce banky.Byl na ni zdokumentovaný snad každý můj a Nolanův krok za poslední tři roky. Nemusela jsem si fotky prohlížet podrobně. Svůj život jsem znala dokonale. Clark věděl o všem, co jsem udělal i o Paddym. Byly tam i fotky z toho, jak mě Joelle postřelila. Ani tenkrát mi nepomohl, když mi šlo o život. Nahrnuly se mi do očí slzy. "Jestli nechceš tak se na to nemusíme dívat…" Navrhl mi Paddy, když viděl moji reakce. Zakroutila jsem hlavou a dál překlekávala jednotlivé fotografie, přesto, že jsem je znala. Dneska jsem ho potkal u Nolana doma…" Koukal Paddy na jednu mou a svou f otku ještě ze starého domu, když o nás nikdo nevěděl. Nebo jsme si to alespoň mysleli… "Lhal mi do očí a vyptával se mě na to, co k tobě cítím…" "Doufám, že si v tom udělal jasno!" Zvedla jsem se od počítače a měla ho právě dost. Clark mi měl co vysvětlovat. Skončila doba skrývání se před ním. "Emily, Ems…kam jdeš?" Běžel za mnou Paddy, když mu nejspíš došlo, kam se chystám. "Venku je hrozná bouřka!" "A bude ještě větší!" Nezastavila jsem se a utekla mu ven do deště.

Vtrhla jsem bez zaklepání do domu ke Clarkovi a matce. Seděli spolu na sedačce, popíjeli víno a nejspíš si něco sladkého špitali. "Karo, koukej vypadnout!" Vyjela jsem nejdřív po matce, protože jsem ji tady u toho nepotřebovala a rozhodně jsem se jí nebála, jestli si to myslela. "Co to děláš Emily?" Zvedl se Clark. Jo, přesně takhle jsem si to naše shledání taky nepředstavovala. Bylo to nejhorší ze všech možný střetnutí, jaké jsem si jen dokázala představit. Anebo taky nebylo? Protože Clark tu někde celou tu dobu byl a nechal mě v tom pěkně vydusit. "Nikam nejdu." Postavila se Kara vedle něj. Položila jsem před něj klíč od jeho sejfu, aby věděl, že vím všechno. "Karo, prosím. To nic." Otočil se Clark směrem na matku. Kara si sice povzdechla, ale nakonec se otočila a vyšla z domu ven. Na to jsem čekala, abych si to s ním mohla vyřídit. "Byl jsi tam!" Rozkřičela jsem se na něj. "O čem to mluvíš?" Zprvu nechápal. "Nepřišel si pro mě, když mě Joelle postřelila. Kdyby si pro mě přišel, věděla bych to. Věděla bych to!" Mávala jsem mu fotkami před obličejem. Na několika z nich jsem byla já, jak se marně snažím udržet bójky z posledních sil, abych se tu noc neutopila. "Nechal bys mě utopit jako kočku v té své pitomé válce s mým otcem! Nikdy ti na mně nezáleželo! Šel si po něm kvůli Kaře! Protože jí ublížil?! Ne mě! Protože já jsem ji ublížila?! Protože jsem se narodila?" Vytrhl mi fotky z ruky a začal si je prohlížet. "Mohl si pro mě přijít, ale nepřišel si…" Zopakovala jsem mu znovu, ale tentokrát trochu zoufale a s pláčem. "Učil si mě, že mám být silná a statečná, ale sám jsi zbabělec! Mohl jsi pro mě přijít! Mohl si to zastavit!" Zase mně ovládly emoce, když Clark pořád mlčel a jen mě pozoroval při mém hysterickém výstupu. Potřebovala jsem, aby něco řekl nebo udělal a tak jsem do něj začala bušit já. Ale byl silnější a chytil mě pevně za ruku, aby mě zastavil. "Pusť mě!" Vykřikla jsem na něj. Plakala jsem a nemohla jsem se mu podívat do očí. Jenže on pořád mlčel. Místo toho jsme oba zaslechli z venku skřípění brzd venku a pak jak někdo prudce šlape na plyn. Přestala jsem se na chvíli bránit. Clark mě pustil a vyběhl ven. Šla jsem za ním. Na silnici před domem ležela nehybná Kara. Rozběhl se k ní a já na něj jen koukala, jak ji zvedá ze země a snaží se ji nahmatat tep. Má nenávist k ní, ale byla, ale tak velká, že jsme mu nedokázala a ani nechtěla mu jít pomoct ji zachránit.




See Thru This - plakát

14. prosince 2014 v 14:04 | panda |  Paddy 2014

Další články



Kam dál