People who don't like my page should unfollow me right now.

GREETINGS FROM ETHIOPIA!

Středa v 7:02 | panda |  Michael Patrick 2015


Více informac zde: https://www.facebook.com/michael.patrick.kelly.official?fref=ts
 


Come (Intro)

23. února 2015 v 13:55 | panda |  Gifty

Lalaladei

20. února 2015 v 21:42 | panda |  Gifty
Moje druhá nejoblíbenější, krásně mu u ní vynikne hlas...jen ty pohyby, ty pohyby :P


Oheň a led 93. kapitola

19. února 2015 v 15:37 | panda |  Příběhy - fan fiction
Kate

Nolan mě přiváděl do obývacího pokoje za ruku. Byla mi zima a v hlavě se mi honilo tisíc černých myšlenek na mou matku. O nic lépe mi nebylo, když jsme společně do pokoje došly a na stole se přede mnou leskl velký nůž. Nahlas jsem si povzdychla. "Ne. To nic. To je v pořádku." Ujišťoval mě Nolana a já si teprve teď všimla, že nebýt toho nože na stole, vypadá všechno kolem docela hezky. V krbu hořel oheň a všude po pokoji byly zapálené svíčky, které by jinak tomuhle večeru dodávaly docela romantickou atmosféru. "Emily použije techniku, která ti pomůže odkrýt vzpomínky z noci, kdy umřel tvůj taťka." Vysvětloval mi opatrně Nolan, když viděl můj vyděšený pohled, který se nemohl odlepit od nože na stole. "A kde se tu techniku naučila?" Zeptala jsem se nejistě Nolana. "Od svojí matky." "Neříkal si, že ta se jí snaží celý život zabít?" "Ne tak úplně." Zkroutil hlavou Nolan. "Věř mi, Emily ti neublíží. Je to velmi účinná technika." Zadíval se tak zvláštně na ten nůž a mě tím moc neuklidnil.


V tu chvíli ale vešla do pokoje Emily. Nic neříkala, jen mi gestem ukázala, abych se posadila za stůl, na kterém ležel nůž. Až když jsem si sedla, začala na mě mluvit. "Mozek nám dovolí přístup k traumatům, až když čelíme stejné emoci, strachu a nebezpečí. Dej mi ruku." Vyzvala mě a já to s důvěrou udělala. Položila si sovu ruku na tu mou a do druhé ruky si vzala ten nůž. To jsem ale automaticky ucuknula. Ale ona mě chytila znovu a mou ruku si přitáhla zpět. "Soustřeď se na tu čepel." Trvala na svém Emily. Roztáhla mé prsty a nožem mi začala pomalu skákat mezi prsty ruky. Vyděšeně jsem se na ni dívala. Ucítila můj pohled. "Nedívej se na mě. Soustřeď se na tu čepel." Zopakovala mi. Udělala jsem to a začala jsem pozorovat nůž poskakující mezi mými prsty. "Soustřeď se na dýchání." Mluvila na mě dál Emily. "Soustřeď se na čepel, na strach, nebezpečí. Soustřeď se na tu noc…." Zrychovala své pohyby nožem Emily mezi mými prsty a já se najednou od toho nože nemohla odpoutat. "Co vidíš?" Zeptala se mě najednou Emily. "Co vidíš, Kate?" Zopakovala svou otázku, když jsem ji hned neodpověděla. "Mám strach." Odpověděla jsem ji popravdě. "Proč?" Zeptala se mně Em. A mně se najednou před očima vybavila noc, kdy otec zemřel jako nějaké kino. Viděla jsem taťku, jak padá ze schodů, svou matku vedle sebe a sebe, jak k němu natahuju ruce a volám "tati". Dopadl na zem a já uslyšela křupnutí. "Co jsi to provedla?" Chytila mě matka za ruku a otočila k sobě, když otec ležel bezvládně pod schody. "Co jsi to provedla?" Zopakovala matka. "Vzpomněla sis, Kate?" Probral mě znovu Emily hlas. Nožem už mi nepobíhala mezi prsty a já se držela za srdce a zrychleně dýchala. Rychle jsem stáhla svou ruku z hrudi a dotkla jsem se Nolana. "Já to nebyla." Zalhala jsem Emily i Nolanovi i přesto, co jsem teď viděla. "Já jsem to neudělala…." Ujišťovala jsem podruhé spíš sama sebe před nimi.

Emily

Potom včerejším večeru s Joeym jsem se druhý den ráno vydala konečně za Paddym. Měl před tím televizním vystoupením a já jsem ho chtěla za to všechno, co pro mě udělal podpořit. Taky mu pomoct. Tolik toho pro mě udělal, a nemusel…

"Ahoj." Pozdravila jsem Paddyho ve dveřích, když zrovna vycházela z domu ven. Chtěla jsem zaklepat, ale otevřel dřív, než jsem se stačila rozkoukat. Vypadal překvapeně, když mě venku uviděl. A taky vůbec ne nadšeně. "Ahoj. Co je?" Zeptal se mě hned. "Nebral jsi mi telefon. Tak jsme myslela, že se stavím a ujistím se, že jsi v pořádku." "Nic mi není." Zalhal mi. "Paddy, vím, že je těžké, nechávat si to pro sebe, obzvlášť, když celý svět trvám na tom, abys říkal příběh, který…" "Je mi jedno, co si o mě zbytek světa myslí." Skočil mi Paddy do řeči a vydal se směrem ke svému autu, aniž by na mě pohlédl. "Zabil jsem Aidna i Carlose. Ano, oba byli špatní, ale i tak. Lhali jsme o tom. Aidnovo tělo jsme skryli a teď pokaždé, když se mě na to zeptají, procházím tím znovu." "Oni přestanou. Nakonec." Snažila jsem se ho uklidnit. "Ano, a já i tak musím žít s tím, co jsem udělal. Co tady opravdu děláš?" Zeptal se mě nedůvěřivě znovu. "Říkala jsem, že mám starost." Odpověděla jsem mu znovu. "O mně? Nebo o tom, že vybouchnu a řeknu nějakému novináři, co jsem udělal?" Byl na mě naštvaný. "Paddy!" "Jdu pozdě." Nepustil mě už ke slovu. "Joey říkal, že nesmí nechat novináře čekat. Zjevně to nesnáší." Nasedl si do auta, nastartoval a odjel. Prostě si pomoct očividně nechtěl nechat a mě vidět taky nechtěl. Jeho slova mě ale nebolely, až jsem se sama divila. Najednou jsem cítila neskutečnou úlevu. Možná to ani nevěděl, ale tím, že ode mě utíkal, mi pomohl. Jen mě mrzelo, že já v tuhle chvíli, nedokázala pomoc jemu.


Nolan

"Nolane!" "Sašo!" Vítal jsem se s přáteli pozvanými na naší svatební recepci. "Chovej se slušně." Poškádlil jsem Sašu a vydal se dál. "Pane jo. Mému budoucímu bývalému zeti to ale sluší." Narazil jsem najednou na Kate matinku v obložení soudce Müllera a povedeného bratříčka Matta. Tchýně mě rádoby vítala s otevřenou náručí. Jaké krásné gesto, kdyby bylo ovšem myšleno vážně. "Kde je rdící se nevěsta?" Pokračovala ironicky dál a napila se šampusu. "Na vás ženy z jihu se nesmí spěchat. Bude tu každou chvíli." Zalhal jsem ji a snažil se zamaskovat svou nervozitu z toho, že Kate tu pořád nebyla. "Až nás poctí, chci se ujistit, že Kate pozdraví soudce Müllera. Drahého rodinného přítele. " Předvedla mi před sebe toho šedovlasého chlapa s úsměvem na tváři opírajícího se o hůlku vedle sebe, o kterém jsem už dávno věděl, kdo to je. "Soudce Müller." Konstatoval jsem suše. "Vaše pověst vás předchází." Usmál jsem se na něj taktéž ironicky. "Řekl bych, že je mi potěšení, ale matka mě naučila nelhat. Když mě omluvíte…" Opouštěl jsem tu sebranku, tentokrát s radostí a to upřímnou.

Nicméně jsem zůstal těm třem na blízku, abych je slyšel. "Ctihodnosti, měl byste se podívat do zahrady ledových soch. Nikdy jsem nic takového neviděl." Uslyšel jsem Matta, jak mluví na soudce, aby ho vylákal pryč. "To zní dekadentně. Myslím, že se podívám." Ujistil ho soudce a nechal tak Matta s Kate matkou o samotě. "Mami, jsme si tím jistí? Myslím, že Kate si toho zažila už dost. Nemáme záruku, že…" Promlouval pak Matt k matce, když si mysleli, že je nikdo neslyší. "Je to má dcera, Matte. Kate se nic nestane, dokud se bude chovat slušně a přepíše na mě zpět správu majetku." Odpovídala mu jejich matka. "Dobře, pokud se tahle loď potopí, řekni to nejdřív mě. Budu si muset najít alternativní financování." "Své peníze dostaneš, synu. Věř mi. Tohle bude nevěsta na útěku biblických proporcí." Po jejích slovech jsem si byl jistý, že jestli se Kate hned neobjeví, nedopadne to dobře. Musel jsem rychle najít Emily.

"Co se děje?" Zeptala se mě Emily, když jsem ji chytil za ruku a táhl opodál. "Kate udělala "pápá," ale nechala vzkaz." Začal jsem jí vysvětlovat. "Co?" Nechápala Emily a já ji podal do ruky Kate vzkaz. "Udělala jsem to. Promiň, nemůžu zničit život i tobě, Kate." Četla Emily nahlas a pak dala oči v sloup. "Musela nám v tom, co viděla, lhát." Doplnil jsem vzkaz, aby měla Emily jasno. "Nedokázala čelit mně, ani nikomu jinému." "Zrovna se přiznala, že někoho zabila. Možná se udala." Spustila na mě Emily. "Ne." Vzala jsem si do ruky mobil a ukázal Emily, Kate polohu. "Je někde v zapadákově. Nikde poblíž policejní stanice." Emily se podívala na mapu. "Vím přesně, kde je." "Dobře, jdeme." Zavelel jsem. "Ne Nolane, to tě Victorie nic nenaučila? Nemůžeš odejít, máš tu stovky hostů! A velmi podezřívavou tchýni. " Oponovala mi Ems. "Musím s Kate mluvit." Trval jsem na svém. " A já ti dám šanci, slibuji! Ale musíš se připravit na to, co by ti mohla říct." Podívala se mi do očí Emily. "Až ji najdeš, dej jí tohle." Podal jsem ji do ruky malý balíček. "Vrátí se." Ujistil jsem Ems, protože jsem věděl, že Kate nic neudělala. Ems se na mě nedůvěřivě podívala, ale balíček si přesto vzala do ruky.


Emily


Z koktejlových šatů jsem se rychle převlékla do upjatého kostýmku a vydala se do psychiatrické léčebny, kam můj otec tak rád držel pod zámkem mou matku a věděl moc dobře proč. Nicméně Kate tam byla dobrovolně a navíc bezdůvodně. Když si nechtěl nechat pomoct Paddy, mohla jsem tak alespoň zachránit Kate… "Promiňte, mohu vám pomoci?" Zeptal se mě muž na recepci, když jsem vešla do ústavu. "Anna Potter,madridský státní úřad pro duševní zdraví." Představila jsem se a v ruce držela kartičku, která byla všechno, jen ne pravá. Nicméně jsem ji měla stále v ruce, a držela ji před očima toho chlap. Tak jsem si byla jistá, že ji nebude chtít vidět znovu a detailně, když ji nemám potřebu schovávat. "Jdu zkontrolovat vaše zařízení." Pokračovala jsem dál. "Rád vám to tu ukážu." Promluvil na mě chlap od recepce. "A opustíte recepci zabezpečeného psychiatrického zařízení?" Položila jsem mu otázku a strašně se jeho reakci divila. Pak jsem se nadechla a pokračovala. "U prvního testu jste zrovna neprošel. Přečtěte si protokol a zazvoňte mi. Ne v tomhle pořadí. A potřebuji aktualizovaný seznam pacientů." Sypala jsem na něj dál. Chlap mi ho bez okolků podal a pustil mě dál. "Děkuji." Vzala jsem si ho do ruky a vydala se za Kate. Bylo to jednoduší, než jsem čekala.

"Emily! Co tady děláš?" Spustila na mě Kate, když mě uviděla vcházet do svého nemocničního pokoje. "Odvezu tě zpátky." Sundala jsem si to příšerné sako. "Ne. Nezničím Nolanovi život." Odpověděla mi Kate. "Zasloužím si tady být" "Na psychiatrii?" Nechápala jsem a rozhlédla jsem kolem dokola. Všechno bylo tak depresivní! "Je jen málo lidí, kteří si zaslouží tu být! A ty se jim ani neblížíš!" Vymlouvala jsem jí. "Lhala jsem ti Emily. Lhala jsem i Nolanovi. Zabila jsem svého otce." "Dvě ze tří věcí jsou pravda." Oponovala jsem Kate, když se mi přiznávala. "Kdybys nám řekla, na co sis vzpomněla, pomohli bychom ti." "Jak? Dalšími kouzelnými triky, které ses naučila od svých rodičů?" Vpálila mi Kate. Nevyčítala jsem jí to. "Ne. Pomocí Nolanova svatebního daru." Začala jsem vytahovat z kabelky balíček, který mi na svatební recepci předal Nolan. Podala jsem ho Kate, která ho hned začala rozbalovat. "To je skutečná policejní zpráva z noci, kdy zemřel tvůj otec." Vysvětlovala jsem jí. "To, co ti ukázal tvůj bratr, byla padělaná zpráva. Ty jsi ho nestrčila." "Jsi si jistá?" Začetla se do ní Kate. "Jak víš, že tahle není padělaná?" Usmála jsem se. "Protože Nolan pohnul nebem a zemí, aby našel pochůzkáře, který byl na místě té noci, kde zemřel tvůj otec." "Nerozumím tomu. Pamatuji si, že jsem ho viděla padat." "To neznamená, že jsi ho strčila." Kate na chvíli zavřela oči a pak po chvíli, když je znovu otevřela, se na mě podívala. "Snažila jsem se ho chytit. Odemkla jsi tu vzpomínku, já s to jen nedovolila vidět." Přikývla jsem. "A matka znala celou dobu pravdu?" "Nechala soudcem pohřbít tu původní zprávu. A vytvořila falešnou, aby ji mohla použít proti tobě." Vysvětlovala jsem Kate. "Jak mi mohl Nolan tak moc věřit, když já sama jsem si nevěřila?" Nedokázala to Kate pořád pochopit, ale bylo to jen proto, že málo znala mého bratra. "Protože takový Nolan je." Usmála jsem se na Kate. "Tak a teď tě odvezeme zpátky k tvému úzkostlivému manželovi." "To co se říká, je asi pravda. Když si vezmeš muže, bereš si i jeho rodinu. Emily…" Podala mi Kate svou ruku a já ji přijala. "Děkuju." Poděkovala mi Kate a já byla ráda, že jsem zachránila alespoň jednu duši z našeho začarovaného kruhu.

Paddy
Paddy

"Vidíš? Bylo to tak těžké?" Zeptal se mě Joey, když jsme skončili tiskovku, jak dva největší hrdinové pod sluncem. "To těžké teprve přijde." Odpověděl jsem Joeymu a převlékal si rychle do saka na Nolanovu svatební recepci. "Později si promluvíme." Odbyl jsem bratra a raději zmizel. Joey dostal své. A tím to pro mě skončilo. Naštěstí jen souhlasně přikývl a nechal mě jít.

Jenže když jsem tam konečně dorazil a mezi lidi jsem vypadnout potřeboval, neměl jsem najednou potřebu mluvit ani s Nolanem, ani s Emily. Za to jsem měl potřebu se opít. Sedl jsem si k baru a čekal na barmana, ale ten tak nějak nepřicházel. Za to přišla Emily matka, Kara. Pokýval jsem ji na pozdrav. "Barman říkal,že bude hned zpátky, ale naposled jsem ho viděl balit hlídače pávů." Snažil jsem se jí pobavit, protože taky nevypadala moc vesele. Upjatě se na mě snažila usmát. "Joy umřela jako hrdinka." Vypadlo ze mě najednou, ani nevím proč. Zvedla ke mně svůj pohled. "Jen jsem chtěl, abyste to věděla." Vysvětloval jsem rychle svá slova. "Mrzí mě, že zbytek světa to nesmí vědět." "Děkuji, Paddy. Ty jsi jediný člověk, který mi to řekl." Promluvila ke mně Kara. "Viděla jsem tě dneska v televizi…" Pokračovala. "Jo, to je dost možné. Ale bylo to mé poslední vystoupení v televizi. Rozhodně to bylo poslední vystoupení po boku mé rodiny. Nechám toho." Osvětloval jsem jí, bůh ví proč, jsem měl najednou pocit se jí svěřovat. "Co? Chystáš se skončit? Proč?" Zamračila se na mě. "Už jednou se ukázalo, že sláva pro mě není to pravé. A teď se to jen potvrdilo. Příliš mnoho střetů zájmů. No nic." Pokračoval jsem rychle k jinému tématu. "Vypadá to, že barman se dneska už neobjeví…" Stoupl jsem si a postavil se za bar. Nalil jsem Kaře whiskey a na sobě jsem taky nešetřil. "Na méně komplikovaný svět?" Zeptala se mě Kara a chtěla si přiťuknout. "Na méně komplikovaný svět." Přiťukl jsem s i s ní.

Netrvalo to dlouho a docela jsem se za barem bavil. Bylo mi jedno, že si mě lidi pletli s barmanem a já jim nalíval, co si řekli. Užíval jsem si to. Alespoň na chvíli jsem zapomněl na to, co jsem udělal. Až do chvíle než se objevil Clark. Nevšiml si mě, za to si všiml Kary, ke které hned přistoupil. "Pokud tě to zajímá, jsem tu kvůli nevěstě." Všimla si ho i Kara a promluvila na něj jako první. "Určitě?" Namítal Clark. "Naši dohodu ctím, Clarku." Ujišťovala ho znovu Kara. "Je to velká párty. Jistě mezi nás dostaneme pár stovek lidí." Utrousil Clark její směrem a já ho viděl, jak už se usmívá na Emily, které jsem se sice nevyhýbal, ale zatím ji ani nevyhledával. Nanejvýš od Clarka, který ji hned vzal na parket.


Nolan

"Když je Madrid takovou osou dění, může už být kdekoliv." Přitočila se ke mně opět Kate matka. "Příště buďte opatrnější, pokud jde o pletení do rodinných věcí, pane Rossi." Pokračovala ve svých jedovatých poznámkách. Sotva to ale dořekla, sešla dolů v nádherně bílých šatech moje Kate. Užíval jsem si ten její pohled na ni. Vlastně i já si užíval pohled na Kate. "Katie! Díky nebesům, drahoušku!" Spustila na ni její matka a šla ji vstříct. "Všichni jsme měli strach. "Nech těch keců, matko!" Okřikla ji hned Kate až sem se lekl i já. "Já taťku nezabila, to ty. To ty jsi ho zavraždila. A snažila ses, abych si myslela, že je to má chyba." Otočili se na něj najednou Matt i se soudcem Müllerem směrem ke Kate. "Drahoušku to je barvitá historka. Přesně takové povídačky jsi ráda vyprávěla v ústavu, než ti napravili hlavu." Kate, ale zakroutila hlavou. "Není to povídačka. Přesně vím, co se tu noc, kdy taťka zemřel, stalo. Byla jsem v pokoji a slyšela jsem hádku. Tvůj soudce si u nás zapomněl hůlku. Taťka zjistil, že ho podvádíš se soudcem Müllerem. Držel tu hůlku v ruce u schodiště. Křičel na tebe, nevěrná nevěstko. Chtěl ti dát facku. Bránila jsi se a strčila ho ze schodiště.

Přiběhla jsem a chtěla ho chytit. Natáhla jsem se pro jeho ruku. A pak si mě chytila ty a křičela si na mě, co jsem to udělala? A od té doby mi lžeš. Nadrogovala jsi mě a nutila jsi mě si myslet, že jsem cvok, jen aby si dostala kontrolu nad mými penězi." "Jo a komu podle tebe bude soud věřit, až bude odhalena ta policejní zpráva? Pilíři komunity nebo tobě věčně pod práškama?" Bránila se její matka. "Přijde na to. Podle toho, na kterou zprávu narazíš?" Nedala se Kate. "Na tu tvoji padělanou, nebo originál, který našel můj manžel?" Podala ji Kate mou zprávu do ruky. Matka si ji od Kate vzala a mě dala do ruky své šampaňské, abych ji ho podržel, než si to dočte. Nechápal jsem. "Lži." Vykřikla. Vrátil jsem si šampaňské zpátky do ruky. "Ukázalo se, že strážník, co byl na místě první, šel už dávno do důchodu, ale na tu noc nezapomněl. A vedl si skvělé záznamy." Přidal jsem se. "Tohle jsou jen žvásty a hovadiny." Vrátila matka Kate zprávu. "Soudce Müllere, krásná hůlka. Starobylá?" Podíval jsem se na soudce. "Můžu se podívat zblízka?" "Vidím, že tu nejsme vítáni. Budu v autě, miláčku." Promluvil znenadáni soudce k matce Kate a odešel. "A co teď Kate?" Obrátila se na ni její matka, když zmizel. "Jeď domů, matko." Zavrčela na ni Kate. "A pokud se pokusíš jednou vystoupit z řady, budete na tebe čekat postel v psychiatrické léčebně." "Díky, že jsi přišla, mami. Předem se omlouváme, ale myslím, že na Vánoce nepřijedeme." Nemohl jsem si odpustit tuhle poznámku. Znovu mi podala sklenku šampaňského do ruky, ale tentokrát odkráčela a já doufal, že na dobro. Po jejím odchodu jsme si s Kate neskutečně ulevili. Oba si s úsměvem padli do náruče. Byla statečná a zasloužila si polibek.

Emily

Tancovala jsem s Clarkem, náramně si to užívala a moc nevnímala okolí. Byla jsem šťastná, jak nejvíc jsem mohla být. "Pamatuješ, že jsme tohle dělali v obýváku…už ani nevím, co nám k tomu hrálo?" Zeptal se mě Clark, když se mnou udělal otočku po hale, která se pro dnešní večer proměnila v taneční sál. "Co hrálo, si už taky nepamatuji, ale pamatuji si, že jsem ti říkala, ať nezpíváš, že ti to nejde. Bylo to hrozně falešné." "A ty si zas nestíhala tancovat." Vrátil mi to Clark. "Byla jsi tenkrát tak veselá, Emily." "Byla." Přikývla jsem. "Skončilo to tím obviněním." "Jo. Proto je načase začít znovu." Začal Clak s tím rozvodem. Zakroutila jsem hlavou. "Já nemůžu. Promiň. Nemůžu to jen tak podepsat. Nezlob se." "Chtěl jsem to jen proto, abys byla šťastná, abys mohla být s Patrickem." "Rozhlédni se." Usmála jsem se na Clarka. "Mám přátele, mám tebe, jsem šťastná. Ale jsem ráda, že si mě o to požádal, protože jsem si do té doby neuvědomila, že jsem šťastná. Teď se ale musíme držet mimo bulváry." Narážela jsem na tu naši fotku v novinách s úsměvem. "Ano. Ano. Víš, to může změnit jeden jediný muž." Usmál se na mě Clark a udělal se mnou znovu otočku.


Nolan

Když jsem byl s Kate na odchodu z naší svatební recepce, zastavil nás ve dveřích její brat Matt. "Matte…Co tady ještě děláš?" "Cítím se hrozně, Kate." Začal Matt. "Chci, abys věděla, že jsem rozsahu matčina klamu, nevěděl. Musíš mi věřit." "Musí?" zeptal jsem se ho. "Myslíš, že nevím, po čem jdeš? Vždycky jsi byl mamánek, tak to pro tebe možná bude dobré. Odstříhávám tebe a tvou kampaň a od mých peněz. Party skončila, Matte." Otočila se Kate směrem ke dveřím a dala se na odchod. "Myslím, že tohle myslela doslova ale i metaforicky." Dodal jsem ještě Mattovým směrem. A pak jsem se vydal za svou krásnou a svobodnou novomanželkou.

Paddy

Párty pomalu končila a já jsem se tak nějak z baru už nedostal. Nevadilo mi to. Bylo to super na vše zapoměnout a navíc mi společnost dělala krásná blondýnka Mary, která měla celou tuhle okázalou párty na svědomí. "Děkuju." Poděkovala mi, když jsem ji podal s úsměvem koktejl. "Nevěřím, že se ten váš barman už nevrátil." Promluvil jsem na ni. "Do háje s ním. Od vás je to mnohem lepší. Máte talent a nejen na to." Lichotila mi. "Nechci být drzá, vím, kdo jste, a potřebovala bych vás a váš hlas a možná i vaše barmanské schopnosti na příští víkend. Jste volný?" Sotva to dořekla, přišla mi na mobil zpráva. Rychle jsem vytáhl telefon z kapsy, a než jsem Mary odpověděl, tak jsem si zprávu přečetl. Byla to zpráva od Clarka. "Potřebuju s tebou mluvit. Clark." Nejspíš z toho, jak se mi z tváře vytratil úsměv, Marry poznala, že jsem nečetl nic dobrého. "Musíte jít?" Zeptala se mě. "Musím. Promiňte." Zamával jsem ji na omluvu a vydal se do Clarkovo domu po pláži.

Emily

Po recepci jsme se s Clarkem rozešli. On odešel domů, ale já na něho nemohla zapomenout. Sice jsem mu při tanci řekla vše, tak jak to vidím, přesto mi to nedalo. Oblékla jsem si džiny a triko a vydala se znovu ke Clarkovi. Už jsem nechtěla další noc trávit sama. Byla jsem rozhodnutá. Ani ne za deset minut na to jsem stála před jeho domem. Ještě svítil. Zaklepala jsem na sklo vchodových dveří a on se v nich za chvíli objevil. Z jeho tváře bylo vidět, že mě tam nečekal. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem viděla jeho překvapený výraz. Otevřel mi. "Emily. To je nečekané…viděli jsme se před chvílí…" "Jo, viděli. I pro mě je to nečekané." Přikývla jsem. "Oni tě u brány nezastavili?" Nakoukl Clark ven a dělal si ze mě legraci. Žádnou bránu samozřejmě neměl. Na pláži to ani nešlo. "Vážně si musím pořídit bránu." Pokračoval dál. "Jdu nevhod?" Zeptala jsem se nesměle. "Ne." Zakroutil Clark hlavou. "Bezva." Přikývla jsem. "Takže…" "Takže…" Zopakoval po mě Clark. "Chceš slyšet, jak…" Začal Clark znovu. "Mlč." Usmála jsem se. Chytila ho kolem krku a začala ho líbat. Možná jsem trochu čekala, že mě od sebe odstrčí. Ale neudělal to.


Paddy

Ke Clarkovu domu jsem přicházel docela v dobré náladě. Potěšila mě nabídka Mary, i když jsem na ni nekývl. Prostě tenhle večer mi pročistil hlavu a bylo to tím, že jsem pracoval a práce a ti lidi kolem mi dovolili zapomenout na zážitky z minulých dní. Nevěděl jsem, co mi Clark chtěl, ale nechtěl jsem to odkládat. Ale možná jsem měl. Když jsem se totiž blížil k jeho domu a byl ještě dost daleko, ale zároveň dost blízko, abych najednou uviděl Emily v jeho náručí. Líbali se a ani jeden nevypadal, že by to tomu druhému nějak vadilo. S Emily nám to v poslední době nešlo, moc se toho stalo a každý jsme s tím bojovali po svém, hlavně já. Vždyť jen kvůli ní, jsem připravil dva lidi o život. Přišla za mnou a já jí odehnal, protože Patricie ve mně nahlodala myšlenku o ní a Clarkovi, která se najednou stala skutečností. A pokud jsem doufal, že se to mezi námi snad časem spraví…měl jsem před sebou odpověď. Odpověď, kterou jsem nečekal, ale vlastně si za ni mohl sám.


AČIŪ LITHUANIA!

17. února 2015 v 21:16 | panda |  Michael Patrick 2015


zdroj:
https://www.facebook.com/michael.patrick.kelly.official/photos/a.247816058570062.79560.170475446304124/941704382514556/?type=1&theater

Další články



Kam dál