People who don't like my page should unfollow me right now.

Oheň a led 103. kapitola

Včera v 18:54 | panda |  Příběhy - fan fiction
Kara
"Lichotím, že se mnou chcete udělat rozhovor." Procházela jsem se s moderátorkou po Primestudiu. "Váš příběh Karo, musí být pravdivě vypovězen." Odpovídala mi. "Milenka Daniela Rosse, se kterým měla dvě dcery, které si šly po krku. A zároveň milenka Clarka Thorna, manžela své nejmladší dcery, kterého vaše rodina neprávem obvinila z teroristických činů. Neříkám, že jste to byla vy. Ale jistě vám je útěchou, že teď celý svět ví, že vaše nejstarší dcera se snažila zachránit reputaci vaší rodiny a nakonec zemřela jako hrdinka, když obětovala svůj život pro ten sestřin." "To Ano." Přikývla jsem nejistě." "Hodně jste si toho zažila." "Bylo to velmi těžké." "O to větší důvod, dovolit mému publiku, aby vás podpořilo." Přemlouvala mě do rozhovoru neustále moderátorka. "Nemůžu." Odpověděla jsem ji rázně. "Nejprve budou muset úřady podniknout příslušné kroky, až se dozvědí celou pravdu."

"Nebo vám to mohu říct já, slečno." Objevila se u nás znenadání Emily. "Emily Thorne. Je mi potěšení." Obrátila se na ni moderátorka, ale byla stejně nepříjemně překvapená jako já. "Obvykle nebývám fanouškem médií." "A přesto tu jsi." Skočila jsem Emily do její další lži. "A zdá, že ty taky, mami." Odsekla mi a obrátila se na moderátorku. "Jde o tohle. Dám vám exkluzivní rozhovor, živě, dnes večer. Bez omezení. Pod jednou podmínkou. Nepozvete si mou matku, nikdy." Zdůraznila Emily. Bylo mi hned jasné, koho z nás dvou si ta moderátorka vybere.

Nolan

Seděl jsem před krbem a pálil další materiály, které by nás spojovali s minulosti. Videonahrávky, disky…každý spálený kousek ve mně vyvolával nesmírný pocit bolesti. Měl jsem pocit, že tímto ztrácím svou sestřičku navěky, že se z ní stalo, přece jen něco, co bylo dost podobné Danielovi. "Ahoj." Uslyšel jsem ve své osamělé bolesti nečekaně známý hlas. "Promiň. Bylo otevřeno." Omlouval se mi Paddy, za to že mi sem vtrhnul. "Jo. Ukázalo se, že bezpečnost není má silná stránka." Odpovídal jsem mu ironicky, ale smutně. "Nebičuj se, Nolane." Snažil se mě podpořit. "Ne." Namítl jsem. "Mám v životě lidi, co to dělají za mě." Narážel jsem tak na svou sestru Emily. Vstal jsem ze země od krbu a i s lahví bourbonu se šel posadit k Paddymu na pohovku. "Měl jsem." Plácl jsem se do hlavy, abych podpořil svá slova. Paddy jen zakroutil hlavou. "Její rozhovor brzy začne, nebudeš se dívat?" Zeptal se mě. "Myslel jsem, že už jsem ji dneska viděl dost." Pokračoval jsem v narážkách. "Byla naštvaná, tolik podobná otci najednou." Zhrozil jsem se, že to vůbec říkám nahlas, ale byla to pravda. "Byla naštvaná i já přiznám se, ale na špatnou osobu. To Kate ukradla…" Snažil se mi to Paddy vymluvit, ale skočil jsem mu do toho. "Byl jsem to já. Já jsem si ty složky nechal. Co je to se mnou? Jako bych měl slepé místo." "Emily." Přistoupil ke mně Paddy. Mlčel jsem, ale on je pokývla hlavou. "Je možné, že nejsi jediný." Narážel tak on pro změnu na sebe. Zvedl jsem k němu své uslzené oči. "Jako bych…celý život jsem si myslel, že vedle Emily jsem součástí něčeho většího, ale…kdybych znal pravdu, průběžně bych to mazal." "A jaká je pravda?" Zaskočil mě Paddy. "Že jsem jen hacker, který poskytl software, který popoháněl Emily. A teď když je konec, jsem zastaralý." Napil jsem se rovnou z lahve, ani jsem neměl sílu si to nalévat do skleničky. "Prosím, řekni, že z tebe mluví bourbon." Vzal mi Paddy tu láhev od pusy. "Hele za všech okolností jste byli dynamické duo. Jste dynamické duo." Zajačal mě ujišťovat…- Nolan: "Emily, Clark chtěl, aby si znala pravdu, ale mnohem víc chtěl, aby si zatím vším udělala tlustou čáru, jednou pro vždy." Emily: "To řekni těm, co s nimi explodoval to letadlo. Proč by mi jinak odkazoval ty své deníky. Jednou možná přijde čas na vlídnost a férovou, ale teď ještě nenastal, Nolane. Hodili to na něj a zaplatí za to. Tohle nikdy nepřijmu a neodpustím."-

-Emily: "Co to je?" Nolan: "Hodinky s medailonkem." Emily: "Je tam nějaká žena a miminko. Znáš jí?" Nolan: "Vidím ji poprvé….že by nějaká vzpomínka na dobu, kdy měl náš otec srdce v těle?" Emily: "Píše se tam rok 1976. Dokážeš zjistit, kdo by to mohl být, Nolane?" "Chvíli to potrvá, ale nejspíš jo." -

- Emily: "Tu ochranku musíme nějak vyřešit Nolane." Nolan: "Co pro otce chystáš, Ems?" Emily: "Řekněme, že si prostě jen něco potřebuju vzít sebou. A rozhodně to neprojde těmi jeho rentgenovými scannery. Potřebuji, aby ses naboural tady do toho rentgenu." Nolan: "Eeee Emily. Kyberpomsta nám přinesla jen problémy. Zatím jsem s kódováním, nahráváním, programováním a nabouráváním skončil. Jsem Nolane číslo 2. NE. Ale možná by to nějak šlo." Emily: "Jak?" Nolan: "Věř mi. Já ti taky věřím, hm?" Emily: "Svěřila bych ti život, Nolane."-


-Nolan:" Zítra ve tři, bude ten, co toho člověka doopravdy postřelil vyzvedvávat něco u Joelle, něco za otcovu protislužbu. Budeš ho moc dobře znát, Ems z dětství. Stačí, když se k němu nějak dostaneš a zavoláš policii." Emily: "Ale skutečný vrah je náš otec." Nolan: "Věří mi, že i tenhle pěšák si to zaslouží. A Ems, vím, že až toho člověka uvidíš, neodoláš…seřež ho i za mě!" Emily: "Díky Nolane, jednou se ti za to všechno odvděčím." - "Vždycky tě potřebovala a potřebovat bude. Není to přece poprvé, co jste se pohádali: - Emily: "Tohle mi nestačí, Nolane!" Nolan: "Nemám rád, když jsi panovačná, Ems!"- "Ne jednou jsem ji po takové hádce utěšoval, když si myslela, že i ty jsi ji zradil." - Emily: "Ztratil si někdy úplně všechno, Paddy?" Já: "Ne jednou…" Emily: "Ztratila jsem Nolana. Clarka, Nolane, můj otec…všichni, všichni mě jen využívali." - "Ale, vždycky, ať byly tvé chyby sebe větší, Nolane, vždycky ti odpustila." -Emily vyzvedávala Nolana před vězení: Emily: "Trvalo mi to jen půl roku, než jsem ti to mohla vrátit." Nolan: "Doufal jsem, že tohle nikdy nebudeš muset splatit, sestřičko. Ale díky, že jsi zařídila mé propuštění. Jsi statečná. Vím, co tě to stálo." Emily:" Já jsem ráda, že jsi zpět mezi živými, Nolane. Jen přede mnou už nikdy nevyslovuj slova jako Kadaver a Solidarita." Nolan: "Amen."- "Emily by tě nemohla nechat jít, ani kdyby chtěla. Tak už to pochop, Nolane!" "Paddy, vždyť ty víš, jak se chovala. Celá, úplně celičká byla nepříčetná jako její otec..." Nedal jsem si to od Paddyho vymluvit, i když vzpomínky, do kterých mě vracel, byly krásné, o to víc pro mě bolestivé tohle bylo. "Bála se. To se nestává často, ale věci se mění a brzy se jí to vymkne kontrole." Chtěl mi Paddy těmihle slovy naznačit, že mě bude brzo potřebovat a trochu mě tím potěšil. Vždyť i já potřeboval k životu ji. "Měli bychom se na to podívat." Přemlouval mě dál Paddy. "Protože víš jaká je, když něco necháváš na později." Dal jsem oči vsloup, ale měl pravdu, a tak jsme společně usedli k obrovské televizi a pustili si to její velké vystoupení.

"Někdy se objeví působivá příležitost. Tohle je ten případ." Uváděla moderátorka v černých šatech Emily. "Dnes je nám ctí, že tu máme Emily Thorne." "Děkuji, že jste mě sem vmáčkla." Poděkovala ji Emily. "Jistě. Celý svět umírá touhou slyšet váš příběh. Řekněme vaše matka. Nebyla zrovna nadšená, když vás tu viděla." Pokračovala moderátorka. Emily se kousla do rtu. "Bez omezení, že? Vaše slova." Dodala moderátorka na stranu Emily. "To, co jsem mezi vámi v zákulisí viděla, nemělo daleko k nenávisti mezi matkou a dcerou. A to je dost neobvyklé." "Měly jsme…" Odmlčela se Emily. "Máme zneklidňující vztah, který se datuje už od mého početí." "Jak to?" Emily se zhluboka nadechla. "Začalo to jejím pitím alkoholu a touhou mého otce po ní. -Daniel: "Tvá matka chodívala pít do jednoho místního baru. Vždycky jsem si na ni rád počkal, když byla úplně na mol, a pak se mnou strávila noc, většinou nedobrovolně. Ale ty víš, si vezmu vždycky, co chci. A z jedné takové noci jsi přišla na svět, ty Emily. Kara tě za těchto okolností nikdy nechtěla. Nechtěla další mé dítě, které jsem ji udělal násilím. Nejdřív mi tvrdila, že nejsi moje, ale věděl, že jsi. Jeden večer asi měsíc před termínem kdy ses měl narodit, byla hodně opilá. Snažil jsem se jí se svým dobrým přítelem uklidnit, ale byla jako smyslu zbavená. Pak mi najednou vzala zbraň a prostě se střelila do břicha, aby ses nenarodila. Chtěla tě zabít holčičko, ještě dřív než si vykoukla na svět. Zachránil jsem tě před ní a patříš mě, navždy. Je to jasné? Nechtěj, abych si myslel jako tvá matka, že tvé narození, byla jen jedna velká chyba!"
"Po porodu ji otec nechal zavřít do psychiatrické léčebny a všem tvrdil, že je mrtvá. Odtrhl ji tak od mé sestry, kterou nade vše milovala, a kterou doposud vychovávala s jiným mužem. Tím se její nenávist ke mně ještě víc prohloubovala." "Takže tvrdíte, že za to, že vás matka nenávidí, může váš otec?" "Ano. Můj otec byl monstrum bez kouska citu a to, co ona ke mě teď cítí, je převážně jeho práce. Manipuloval s mým životem, s životem mé sestry, mé matky a nakonec i s životem mého manžela." "Musela jste k němu při nejmenším cítit zášť?" "Zášť je slabé slovo, to co jsem k otci pociťovala, se možná slovy ani nedá popsat. Zavíral mě, vymýval mi mozek a mučil mě…dokud jsem nepřestala věřit." Vypravovala Ems moderátorce se slzami v očích.


- Ruce jsem měla přivázané ke kovovému čelu postele. Do toho mi slunce pálilo přímo do obličeje a já se nemohla schovoat."Tatíí!!" Daniel: "Jsi vzhůru? Dobře." "Tatí, já to neudělala shcválně. Přisahám!" "Ale no tak Emily. Budeš mi lhát i teď? Chtěla jsi ji zabít? Ji a mé jediné vnoučce! Chtěla si mě zlomit?" "Ne, ne já nechtěla...Vnouče...ona je ...ona je?" Chytil mě za bradu a koukal se mi přímo do očí. "Já se nemůžu bránit, tati." Na to mě naštěstí začal odvazovat a já v pudu sebezáchovy utekla, hned, jak jsem byla volná k oknu. Aleon mě nenchal, prudce mě chytil za vlasy a stáhnul zpět na postel. Držel mě za krkem obličejem dolů. Myslela jsem si tehdá, že mě udusí. Daniel: "Díky tobě jsem Emily, ve vnitř mrtvý!" Rozkřičel se na mě. "To já přece taky. Způsobujeme si to navzájem!" Daniel: "To, že jsem tě nechal sterilizovat, byl můj dar světu! Nikdy bych nedovolil, aby ten tvůj bastard žil. A jestli Joelle bude potřebovat další krev, připrav se na to, že ji ji dáš ty, jako její vlastní sestra. A z toho pokoje se nehneš, dokud se z toho nedostane živá a zdravá. Jinak si mě nepřej. Jednou už musíš pochopit, že za každý tvůj čin, musíš nést i následky!"-


"Díky čemu jste zase uviděla světlo?" Zeptala se po té moderátorka Emily po těch jejích hrůzu nahánějících vzpomínkách na našeho otce.. "Díky svému manželovi. Clarku Thornovi, který mě odvedl z otcova domu. Zachránil mě a proto jsem taky já zachránila jeho, jediným způsobem, který jsem znala…tím, že usvědčím svého otce. - Daniel směrem k Emily po jejím návratu z únosu, neví že se to vysílá živě v televizi: "A ty, má drahá, jsi nevděčný bastard! Má láska k tobě byla tak hluboká, že jsem se teď chtěl ke všemu přiznat, abych ti zachránil život, poté co mě někdo tvým únosem vydíral. A víš co? Už není. Ne. Nikam nepůjdeš, Emily!" Emily: "Nemáš nade mnou žádnou moc tati." "Ne, to se zatraceně pleteš,holčičko. Mám moc sejmout tě kdykoliv budu chtít!" -


"Musela si přitom lidi kolem sebe klamat?" "Ano." Odpověděla popravdě Emily. "Co ty lži udělaly s lidmi, na kterých vám záleží? Jaká byla cena?" "Co mě to stálo?" Zopakovala po ní Emily zamyšleně. "Hodně." "Lidi, jako byla moje sestra, která zemřela při mé záchraně.- -Joelle skočí Aidnově kulce do rány, aby zachránila Emily: "Nééé!" Emily po výstřelu drží sestru v náruči. "Budeš v pořádku. Budeš v pořádku." Joelle: "Pořád mi lžeš." "Chci, aby si věděla, že to všechno lež nebyla. S tebou ne." "Já vím. Mám tě ráda Emily, i tebe Paddy. Opatrujte Aidna…" "Ne, ne, ne ne. Joelle. Panebože! Je mi to tak líto!" "Obě dvě jsem se sestrou táhly dlouho kde dnu, na popud naše otce. Joelle mě jednou načapala u nich doma pod obrazem, který jsem namalova a ve kterém byly důkazy pro Clarkovo očištění, které jsem potřebovala. Joelle: "Emily? Už tě pustili z blázince? Nebo si utekla…pochybuji, že tě ten tvůj otec nechal propustit tak brzo, když tě měl zase konečně v hrsti." "Opravdu jsi těhotná…" Joelle: "Já nelžu jako ty, kudy chodím." "No nebudu vás rušit ve vaší rodinné idylce, přišla jsem si jen proto, co je moje!" Joelle: "Emily, ale tady už nic není tvoje. Ani si sem nemůžeš chodit jako do obchoďáku!" "Nepamatuju si, že ten obraz by byl součástí vybavení domu. Nikdy bych ho tu nenechala. Je můj, malovala jsem ho já!" Joelle: "O tom si nech zdát Emily. Koupila jsem ho spolu s domem, nepamatuješ?" "Pamatuju, zůstala mi tvoje sms v mobilu." Joelle: "Paddy už ví, že jsem ten dům koupila dřív, než ho viděl a kvůli tobě, jestli si mě tím chtěla vydírat, jdeš pozdě." "Víš, jaký plus má pár týdnu strávených s mým otcem…" Joelle: "Netuším Emily." "Ale tušíš, naučila ses to od něj totiž taky perfektně….člověk se naučí z pravdy udělat lež a ze lži pravdu! Takže tě varuji Joy, vrať mi to, co mi patří nebo Paddymu zaseju do hlavy semínko toho, že to dítě, které čekáš, není jeho…"-
- Joelle, když ještě nevěděly, že jsou sestry: "Moje matka taky malovala…vypadala u toho, jako ty, tak soustředěná…To plátno pro ni bylo vším! Taky nutila malovat a mě to tak strašně nudilo." "Já zapomněla, že ty ráda adrenalin." Joelle: "Ty mi ho poskytuješ až přespříliš, Emily."-

-Nehýbala se. Ale Dýchala. Trochu jsem zazmatkovala a místo, abych hned volala záchranku, jsem vzala sestře mobil z kapsy a vytočila Paddyho číslo. Snažila jsem se mu všechno vysvětlit, ale zároveň se mu neustále omlouvala. " Nechtěla jsem, chtěla jsem ji jen postrašit." Ale nerozuměl mi. Naštěstí byl s Nolane a když jsem uslyšela bratrův hlas, věděla jsem, že bude všechno v pořádku. Udělala jsem všechno, co mi do telefonu řekl. Pak jsem ji chytila za ruku a jen se modlila: "Bože vydrž Joelle, pomoc je na cestě."-

-Nolan: "Ty jsi pojmenovala jejího syna Aiden? To je podlé Emily, tak tlačit na svědomí své sestry, která byla do dnešního dne v bezvědomí. Ty jsi nezahálela, viď?"-

-Držela jsem v ruce skleničku se šampaňským a chladila si o ni pořezanou ruku. Nůž jsem právě odhodila do moře a zkontrolovala si zbraň, která ležela na palubě. Joelle mě ale nečekaně překvapila: "Všechno jsem slyšela, Emily." Lekla jsem se a otočila na sestru. Joelle: "Jsi psychopatka. Chtěla si, abych si vzala Paddyho, jen proto, aby si obvinila otce z falešné vraždy své dcery?" "Ne větší než ty, Joelle. Vím o těch brzdách. Zabila jsi Victorii." Joelle: "Snažíš se mě vyprovokovat? Chceš mi vzít syna, jako jsi ty díky mě přišla o dceru?" "Dceru?" Joelle: "Sáhni na Aidna a já ti slibuji…" "Aiden odchází se mnou a s Paddy. A ty jsi ta poslední, kdo mi v tom zabrání." "Jsi jen smutná žena, Emily, která se mstí, za to, za co si může sama. Vzala si mi už Paddyho. Syna ti nedám, nikdy! Sbohem Emily." Řekla mi a tenkrát a sáhla po zbrani, kterou jsem měla připravenou na palubě. "Co? Zastřelíš mě?" Zeptala jsem se ji ironicky, nevěřila jsem, že by to byla schopna udělat. Udělala."-
"Promiňte, ale musím se zeptat. To, že po vás vaše vlastní sestra vystřelila, to víme, ale o těch brzdách…jednalo se o auto, ve kterém zemřela vaše nevlastní matka, Victorie Rossová, je to tak?" Emily přikývla. "To je vážné obvinění, Emily." "Nikoho neobviňuji. Už není koho a Joelle za své činy zaplatila tou největší cenou, svým životem. Obě jsme se narodily s temnou duší po naších rodičích. Jenže naši rodiče byli mnohem toxičtější než my dvě. Otec už nám neublíží, ale bojím se matky. - "Neopovažujte se!" Kara: "Pořádně se nadechni, Emily." Uslyšela jsem její slova, než mi strčila hlavu pod vodu. Nevím, jak dlouho mě tam držela. Kara: "Zbavíme tě těch tvých výpadků navždy." Emily: "To nebude fungovat." Kara: " Dobře, jsi nevděčná a už ani nevíš, kdo tě má rád a kdo ne." Emily: "Jdi do háje!"- "Stačila jsem ještě říct, než jsem se znova ocitla pod vodou a pak slyšela volat moje jméno. Celý život jsem si myslela, že mě chce zabít můj vlastní otec, až toho dne jsem zjistila, že to celou dobu chtěla má matka. Proto jsem s tímhle odhalením čekala. Moje matka neustále kuje pikle proti mně, mým přátelům a mým milovaným." "Myslíte si, že už je konec?" "Modlím se za to. Ale hluboko uvnitř vím, že není. Mami, pokud se díváš, je jen na tobě, abys to ukončila."


Kara

Vracela jsem se pešky domů z Primestudia a všimla si velké obrazovky na jednom z mrakodrapů, která snímala Emily ze studia. Celý rozhovor jsem sice neviděla, ale to co jsem viděla teď, mi stačilo. "Myslíte si, že už je konec?" Ptala se jí moderátorka a ona, jak to má nacvičená se slzami v očích a s třesoucím se hlasem ji dojemně odpovídala. "Modlím se za to. Ale hluboko uvnitř vím, že není. Mami…pokud se díváš, je jen na tobě, abys to ukončila."


Paddy
Potom Emily rozhovoru v televizi jsem seděl s Nolanem u jeho bazénu a oba jsme si nejspíš užívali toho ticha a klidu. "Nedokážu si představit, jak se musí cítit, když to všechno může říct nahlas." Podotkl jsem spíš sám pro sebe." " Teď je to naše Emily." Dodal Nolan. Zadíval jsem se do ohně a chystal jsem se od Nolana odejít, už jsem svou práci vykonal.

Nolan byl klidnější a hlavně už se necítil vůči Emily, tak zrazený. "Jo máš pravdu." Zvedl jsem se a šel ke dveřím. "Počkej, Paddy, ty jdeš za ní?" Snažil se mě Nolan zastavit. "Ne, ne. Chtěl jsem jít s bratrem na skleničku." "Proč za ní nejdeš?" Nechápal Nolan. "Tohle dělat nebudeme." Zakroutil jsem hlavou.
"Ale tohle je tvá chvíle. Tohle je tak holka, kterou si poprvé políbil na pláži, které se podlamovali kolena sotva ses ji dotkl. Tohle je ta holka, která tě donutila opustit matku svého dítěte…" - - Emily: "Ještě spíš? Mezi námi se nic nestalo." "To si nemyslím Ems, celou noc se mi o tobě zdálo, nemůžu tě pustit z hlavy." Emily: "Mlč! Jediné, co se včera stalo, bylo to, že si využil mé slabé chvilky." Paddy: "Využil? Kdyby si nechtěla, tak si to nedovolila…proč se teď bráníš?" Emily: "Třeba proto, že ti vedle chystá snídani tvá snoubenka." -

-Nolan a Emily poprvé o Paddym. Nolan: "Emy! Teď lžeš mě nebo sama sobě? Je to nejspíš její špicl!" Emily: "O ničem neví a má mě rád. Ani nic nevyzvídá…" Nolan: "Ale no tak maličká. Já vím, že už jsi moc dlouho sama. Ale nebyla by to nějak moc velká náhoda, kdyby se zrovna on od Joelle, z ničeho nic zakoukal do tebe..." -

-Po probouzí u Emily v posteli. Emily: "Ahoj Paddy. Neboj, neunesla jsem tě." "V to bych se ani neodvážil doufat…ale nějak si nemůžu vzpomenout, jak jsem se octil v tvé ložnici?...protože jestli to byla naše první noc, a já si to nepamatuji…tak nejenže si to neodpustím dokonce svého života, ale taky si to budeme muset zopakovat." Emily: "Byl jsi včera roztomilý, našla jsem tě na pláži, jaksi trochu společensky unaveného…" "Říkal jsem něco, co jsem neměl?" Emily: "Říkal jsi všechno, co jsi měl!"-

-Vyznáš se v umění?" Emily: "Studovala jsem ho. Jednu dobu jsem chtěla mít vlastní galerii, ale osud tomu, chtěl jinak…" "Víme o sobě tak málo viď…a já přesto vím, že s tebou chci strávit zbytek života!"-

- "Tak co ještě brácho?" Joey: "Časem pochopíš, že já jsem ten poslední, kdo jí chce ublížit." Paddy: "Abys věděl, budu chránit Emily, protože ji miluji nade vše, co v životě mám. Ale zajímalo by mě, proč se o ni zajímáš ty?" Joey: "Ona je někdo, komu jsem v minulosti hodně ublížil a teď se to snažím napravit." Paddy: "Ubliž ji znova a přisahám, že za to zaplatíš a je mi fuk, že jsi můj bratr." Joey: "Rozumím."-


-Narození Aidna. Emily: "Někdo by se s tebou rád seznámil…" Šla mi Emily s malým v náruči naproti. Vzápětí mi opatrně vložila syna do náruče. Emily: "Tohle je tvůj tatínek." Okamžitě jsem se do něj zamiloval. A možná byl i trochu sobecký, když jsem byl neskutečně šťastný, že ve chvíli, kdy svého syna poprvé objímám, mám u sebe Emily a ne Joelle. "Je tak droubounký…" Emily: "Bez obav, je tvrdíš, než se zdá." Ujistila mě Emily láskyplně.-

-Položil jsem svoji ruku, co nejemněji na tu její. Nechala se. "Věř mi, že jsem to chtěl udělat jinak, ale…" Vytáhl jsem z kapsy prstýnek a vložil jí ho do dlaně. "…třeba ti to pomůže si vzpomenout, jak strašně pro mě znamenáš, a co jsem spolu všechno prožili a co si plánovali. Ne všechny okamžiky v tvém životě byly šťastné Emily, ale právě ty zlé okamžiky z tebe udělali toho nejtvrdšího člověka na planetě, kterého miluju nade vše. Je mi to všechno líto Ems, nebýt mě, tak tady teď neležíš. Ale jsem tvrdohlavý a ty jsi můj anděl, nechci tě ztratit Emily."
- "Vy dva patříte k sobě. A ona to hluboko uvnitř ví." Přesvědčoval mě dál Nolan."Ví?" Zopakoval jsem po něm. - . "Vypustíš loď na vodu, chytíš vítr a rozvinou se plachty. A ona pod tebou přijde k životu. A přijde ti to jako víc než vítr, voda a nádoba. Jako by se dělo něco víc." Snažil jsem se Emily vysvětlit své city k ní. "Jako by tě něco táhlo dopředu, a zároveň tě to obklopovalo. Dává to smysl?" Usmál jsem se na ni, když mě jen tiše a mlčky poslouchala a nic neříkala. Emily: "Dokonalý smysl. Jen to říkáš nesprávné holce, Paddy." "Myslím, že takový pocit, se objeví jednou, když máš štěstí tak dvakrát za život. A já ho cítím podruhé a víc štěstí, už nebudu mít, Emily. Řekni mi, že v tom jsem sám. Řekni mi, že jsem v tom sám, a už tě nebudu otravovat." "Je mi to moc líto, Paddy." - "Hele díky, za to povzbuzení, Nolane. Ale dobrou noc."
Kara
Seděla jsem na zemi v hotelovém apartmá a prohlížela si Joy fotky z dětství, z doby, když jsem ji ještě mohla mít na blízku, z doby kdy ještě sám ďábel nevypravil na zem mou největší zkázu, když vešla přes výtah do pokoje Patricie. "Karo? Karo?" Nejspíš se podivila, že mě vidí sedět na zemi. "Snažila jsem se ti volat." Přisedla si ke mně. "Vypnula jsem telefony. Už jsem nemohla poslouchat, jak zvoní." Odpověděla jsem ji, aniž bych zvedla hlavu od fotek. "To, co Emily řekla…že si v těhotenství postřelila a chtěla ji zabít, vždy to nebyla pravda, byla to přece nehoda! Bylo to kruté jít do éteru a plivat takový jed na všechny, takové lži. Vím, že jsi se nepostřelila. Emily i Daniel, snižovali tvou důstojnost a štěstí. Nenech je vyhrát. Máš důkazy, a Joelle paměti to podpoří. Zavolej úřadům." "Věř mi, Trish, že jsem se mnohokrát snažila věci napravit. A teď Emily vyhrála u soudu veřejného mínění. Dnes večer mi tím vystoupením vykopala hrob." "Ale já nedovolím, aby tě do něj uložila." Ujistila mě Patricie. "Dovol mi ti pomoct." "Ne Patricie. Nemůžeš vzkřísit ženu, která je pro svět už mrtvá."

Clark
Po Emily vystoupení v televizi jsem na ni čekal u ní doma. Byl jsem k ní asi moc krutý, když jsem po ní potom přiznání vyjel. Nedokázal jsem si představit, čím vším se vlastně ve skutečnosti prošla a já myslel jen na sebe. "Ahoj." Pozdravila mě, když mě uviděla čekat v obýváku . "Ahoj." "Pozdravil jsem ji taky "Přišel si mi dát podepsat ty rozvodové papíry?" "Ne, přišel jsem za tebou, abych ti řekl, že bych na tebe nemohl být pyšnější. Dnes večer tě svět poznal takovou, jakou tě znám já." "To doufám." Otočila se ode mě a něco začala vytahovat ze šuplíku. Byly to mé deníky, které jsem ve vězení sepsal pro ni. "Tohle jsem neviděl od doby, co jsem je pro tebe napsal." Otevřel jsem jeden z nich a začal v něm číst nahlas: "Má drahá Emily, pokud tohle čteš, musely se stát dvě věci. Konečně jsem ti schopen dát život, který si zasloužíš. Ale bohužel nebudu schopen ten život s tebou sdílet." "Měl jsi poloviční pravdu." Obrátila se na mě Emily. "Víš, co mám na tobě nejraději?" "Že miluju naprosto všechny a všechno." Dodala za mě Emily. "Celý svůj život jsem se honila za štěstím. Potom, co jsem udělala dnes večer, se všechno změní." Přikývl jsem. "Pustila si k sobě celý svět." "Tohle bych nikdy neudělal, byla bych připravená na všechno. Ale netuším, co přijde dál…" Chytil jsem ji za ruku, abych ji podpořil.











 


Oheň a led 102. kapitola

Sobota v 21:17 | panda |  Příběhy - fan fiction
Kate
Ještě ten večer, když jsem slyšela Emily prohlášení, jsem volala Kaře. Najednou jsem měla pocit, že ona jediná mi kdy říkala pravdu. Řekla jsem ji všechno o tom, co jsem provedla svému bratrovi, jak jsem mu nepomohla, když padal ze skály a jak jsem ho načapal, když pro ni hledal informace v Nolanově laptopu. Společně jsme pak sešly z útesu pod naším domem a snažily se najít flashku s informacemi, které Matt ten večer získal a pak s nimi upadl dolů.

Hrabala jsem se zoufale v písku, opojená alkoholem a lítostí z toho, jak se ke mně Nolan choval. Jak mě obelhával, stejně jako to dělala moje rodina. "Nolan mi lhal. Věřila jsem mu. Mohl mi říct o Emily, o Tonym, o tom, co ke mně vážně cítí!" Hysterčila jsem. A Kara mě objala ze zadu, abych se uklidnila. "Zlatíčko." Položila jsem si na její rameno svou hlavu a ona mě utěšovala a hladila po vlasech. "Emily a Nolan neznají upřímnost. Naučil je to jejich otec, byť Nolanův nevlastní. A nevíš spoustu dalšího." Vzlykala jsem neustále, ale pak jsem v písku zahledla se něco lesknout. Sáhla jsem potom a byla to ta flashka. Vzala jsem si ji do ruky a podala ji Kaře. "Pak chci pravdu. Celou."

Emily
"Je to už dvanáct hodin, co oznámení Emily Thorn uchvátilo pozornost celé Evropy. Jak se množí otázky, její strana mluví jasně…Paní Thornová, ani její manžel nemají další komentáře. Dalším hráčem v téhle sázce je matka Emily, která tuto zprávu taky ještě nekomentovala." Vypnula jsem televizi, kde se právě mluvilo o mém včerejším vystoupení, a otočila se směrem na Paddyho a Nolana. "Zatím dobré. Ticho od mojí matky." "To neznamená, že to vydrží." Namítl Paddy. "Čím déle je potichu, tím déle bude růst tvá legenda na internetu." Posadil se Nolan za počítač a začal si číst, co se tam o mně píše. V tu samou chvíli mi přišla smska. Byla od Clarka. "To je Clark." Podívala jsem se na kluky. "Zlobí se na mě, vlastně zuří." "Musí pochopit, že si to dělala, aby si očistila jeho jméno." Namítl Paddy. Přikývla jsem. "To asi chápe. Píše, že pro mě udělal poslední věc. Uzavřel dohodu s vyšetřovateli. Výměnou za to, že nebude stát žalovat, za tři roky jeho soužení, po mně nepůjdou za podvod. Za chvíli se zastaví." "Kéž by se to dalo říct o všech našich zničených." Namítl Nolan a já moc dobře nerozuměl, co tím má namysli. "Jeden tvůj antifanoušek je dost aktivní. Sleduju ho a má obzvlášť napilno." "Kdo?" Zajímala jsem se. "Netuším, ale zjistím to." Ujistil mě Nolan. "Ať je to, kdo je to. Jestli dává dohromady nějakou koalici, musíme ho zastavit dřív, než to přeroste do kritických rozměrů." Podíval se na nás Paddy a já s ním v podstatě souhlasila, jen mi vrtalo hlavou, kdo to může být. "Paddy má pravdu. Musíme předejít jakémukoliv překvapení." V tu chvíli u dveřích zazvonil zvonek. Všichni tři jsme se podívali na kameru. Před dveřmi stál Clark. Vzdychla jsem si, ale rozhovor s ním, mě stejně nemohl minout. Šli jsme mu společně otevřít.


Kara
"Jsou to už hodiny. Máte být příští Nolan Ross!" Řvala jsem na dalšího údajného IT géniuse, kterým byl ale zatím k ničemu, když nedokázal rozklovat obyčejnou flashku. "On je spíš mé staré já." Odpověděl mi sebevědomě a ani se na mě nepodíval. "Ale pořád má schopnosti." Uznal rychle. "Jeden špatný řádek kódu a ty složky se zničí. Totéž se stane, když to zkusím stáhnout, takže tahle flashka je vaše jediná kopie. Vytvořil jsem dešifrovací program, co by měl zabrat." Začal konečně vstávat od počítače. "Ale zabere to pár hodin." Upozornil mě a měl se k odchodu. "Něco pochopte." Zastavila jsem ho. "Pokud o tom řeknete jediné slovo, sebezničení pro vás nabude nový význam." Začala jsem mu při jeho odchodu vyhrožovat, protože ta flashka pro mě byla vším. Konečně jsem mohla Emily legálně zničit za vše, co mi provedla. Nic mi na to neřekl a zmizel.

Jeho odchod, ale vystřídal příchod Kate, kterou jsem mohla konečně zmanipulovat a použít proti největšímu ďáblovi, jaký kdy chodil po téhle planetě. Žel Bohu, jsem ho na tenhle svět přivedla já. Ale jakmile Emily dostanu, všem se nám bude dýchat lépe i Kate.

"Kate. Jak to šlo s právníkem?" Zeptala jsem se. "Asi dobře. Když se dostal k základům pro rozvod, zamrzla jsem. Vím, že mi Nolan lhal, ale dělá to z něj ďábla?" "Viděla jsi včera tu tiskovku? Víš to." Odpovídala jsem ji. "Že je jeho sestra sociopatka? Sourozence si člověk nevybírá a děti taky ne. Jenom to vysvětluje, proč musel lhát. Ve zprávách ji nazývají novodobým Monte Christem." "To sedí. Oba dva jsou fiktivní." Utrousila jsem naštvaně a pak jsem pokračovala na mírnější vlně. "Byla jsi tak laskavá, když si mi dala tu flashku, tak mám pocit, že máš právo, znát celou pravdu." Podívaly jsme se obě na počítač, kde se flashka zrovna rozklovala.
Emily
Paddy otevřel venkovní dveře Clarkovi a za ním v závěsu stál hned Nolan. Ne že bych se Clarka bála, ale svým včerejším rozhodnutím, jsem ovlivňovala i jeho život. Ale nemohla jsem prostě jinak. Nevypadal překvapeně, když Paddyho a Nolana uviděl, ale spíš rozčileně. "Paddy. Proč mě to po včerejšku nepřekvapuje?" Vystartoval po něm.Clark, když ho uviděl jako prvního. Paddy na to nereagoval a obrátil se na mě. "Emily. Jsi v pořádku?" Ujišťoval se ochranitelsky, že to tu s ním sama zvládnu. "Jo." Přikývla jsem. Pousmál se na mě a následoval Nolana ven, tak jak jsem je o to požádala, abych si s Clarkem mohla promluvit o samotě.

"Vím, že se zlobíš." Začala jsem sama od sebe na Clarka mluvit. "A omluva to asi nespraví. Víš jaký je to teď zmatek? Jak teď s tebou mám žít? Veřejně vystupovat? " Začal po mě křičet. "Chtěl jsem to udělat pro tebe, protože ses snažila, očisti mé jméno, i když sis myslela, že jsem mrtvý! Chtěl jsem, aby si potom všem boji o mě a proti otci, byla konečně šťastná, chtěl jsem ti obětovat, svůj život, protože jsem věděl, že mě miluješ? A nebo si lhala i sama sobě, když jsi tam včera večer byla s ním? S ním, který s tím nemá nic společného! Místo, aby si byla se mnou!" "Myslela jsem, že je to jasné a za těch okolností…." Snažila jsem se mu skočit do jeho monologu. "Takový život je. Je to řada okolností, Emily! A fakt, že si ten můj vůbec nebrala v potaz, mluví jasně." "Máš pravdu. Omlouvám se, kdybych to mohla vrátit…" "Je pozdě. Proto se tomu říká živé vysílání. Dokonce ani ty to nemůžeš vrátit." Šel Clark zpátky naštvaně ke dveřím. "Doufám, že je ti jasné, že potomhle je mezi námi definitivní konec. Nemůžu s tebou žít veřejně, ne potom, co si předvedla a já vypadám jako ten největší idiot, že žiju dál s někým, kdo mi v podstatě zničil život! Rozvedeme se, tak jsem to po tobě žádal už několikrát. To s těmi vyšetřovateli, byla poslední věc, kterou jsem pro tebe kdy udělal. Nechám připravit rozvodové papíry." Zabouchl dveřmi a odešel.


Kate
"Takže to byl od začátku jeden velký plán?" Snažila jsem se pochopit, vše, co mi Kara vypravovala, a do ruky mi podával skleničku skotské. "Ano. Emily se neměla nikdy narodit. Emily je monstrum, které svou výchovou její otec uvedl do dokonalosti." Posadila se ke mně Kara. Systematicky společně s ním ničila nejen můj život, ale všem, kteří se jim, kdy znelíbili, včetně její starší sestry Joelle. Mučila mou dceru a mě nakonec připravila i o můj zdravý rozum. Jakmile ji vidím, vím, že je něco špatně. Už od první chvíle, kdy jsem ucítila, že ve mně ten ďábel roste." Vypravovala mi Kara.

Kara
Vypravovala jsem Kate, vše o Emily a vzpomněla si na to, jak mě její otec neustále pronásledoval a zavíral do léčeben. "Nebojuj s tím, Karo. Jen to všechno zhoršíš." Uviděla jsem před sebou najednou Danielovou tvář, jak se naklání nad mou nemocniční postele, ke které jsem byla přikurtovaná z jeho vůle. "Co to děláš?" Zeptala jsem se ho. Bylo to poprvé, co mě sem hned po porodu té ďáblice nechal zavřít. "Potřebuješ pomoc, Karo. Musel jsem tě sem dát." "Pomoc!" Začala jsem křičet. "Pomozte mi prosím, někdo! Neopovažuj se!" Křičela jsem po něm, když se mě chtěl dotknout." "Sbohem Karo. Své dcery už nikdy neuvidíš, o to se postarám a Emily vychovám podle svého. Už ji nikdy neublížíš Budou tvou zkázou." Rychle jsem se napila skotské, abych se vrátila do reality. "Panebože Karo, netušila jsem, čemu vás Daniel vystavil. Ale Nolan…jseš si jistá, že v tom je zapletený s Emily? Je to přece jenom…" Chytila jsem Kate za ruku. "Kate, vím, že se ti tomu těžko věří. A rozumím tomu. Bolí to, když sejmeme klapky z očí. Ale všichni musíme prohlédnout. V tu chvíli na nás zablikal počítač, že je flashka už rozkodovaná. Před námi vyskočilo několik složek. Kate jejich názvy hned začala číst nahlas. "Předsvatební večírek. Huntingtonova choroba. Vnitřní bezpečnost. Co to všechno je?" "Důkaz, že tvůj manžel dal Emily vše, co potřebovala, aby poslala svou nevlastní matku, svou sestru, jejího přítele a svého otce do hrobu." "Ten prolhaný hajzl." Ulevila si Kate. "Pověsím ho za kalhoty do průvanu." Napila se skotské, kterou jsem ji podala. "Ne, Katie, pokračuj ve vašem civilním rozvodu." "Proč?" "Protože nejdřív musím pohádku o největší hrdince, co kdy žila donést do konce." Napila jsem se společně s ní.


Nolan
Seděl jsem před svým černým laptopem, ze kterého před nedávnem Matt tahal důkazy o všem, co jsem za ty tři a půl roky napáchali. Naštěstí už nebyl mezi živým a potom Emily přiznání, bylo lepší se toho jednou pro vždy zbavit, ačkoliv jsem byl za to, co Emily dokázala, náležitě pyšný. Jedním kliknutím to bylo ale fuč. "Sbohem moje Emily." Utrousil jsem sám pro sebe- I když s těžkým srdcem. Tolik jsem do toho vložil!

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila Katie v krásných šatech, ale poněkud pobledlá. Rychle jsem počítač zavřel, protože se ještě chvíli mazat bude. Šel jsem ji přivítat. "Včera jsi nepřišla domů. To, že jdeme od sebe, neznamená, že musíš pryč." Snažil jsem se na ni být pořád milý. "Jo, víš, zůstala jsem ve městě, abych podala rozvodové papíry." Podala mi velkou obálku do ruky. "Už?" Mrkl jsem na ni. "Neboj se, žádná překvapení tam nebudou. Žádné takové překvapení jako že zapneš televizi a zjistíš, že ti tvůj manžel tajil globální tajemství o své sestře." Rychle jsem ji do toho skočil, abych se omluvil. "Já…Já…Taky to mnou otřáslo." "Vážně?" Podívala se na mě nechápavě Kate. "Takže si nevěděl, co udělala?" "Ne, ne věděl. Jenom…" Zaskočila mě, i když jsem to mohl vlastně čekat. Začala ode mě beze slova odcházet. Přeskočil jsem kuchyňský pultík a běžel jsem za ní. "Nevěděl jsem, že to chce oznámit. Kate! Mrzí mě to, že jsem to musel tajit." Otočila se na mě. "To je hodně slabik, když stačilo říct, že jsi mi lhal. Ale víš co. Chápu to. Nikdo ti nikdy nebude tak blízký jako Emily." "Ale to s námi přece nemá nic společného. Je to moje sestra, ne milenka!" "Nemá? Ať je to, kdo je to. Jsi muž mnoha tajemství, Nolane. Tajní přátelé, tajné párty u táboráku…tajné laptopy, které zavřeš pokaždé, když projdu těmi zatracenými dveřmi!" "Dobře. Chápu to, že jsi naštvaná." Chtěl jsem se ji dotknout, ale odstrčila mě. "Kate, můžeme se posadit a promluvit si?" "Už není o čem mluvit. Tohle je na mně. Byla jsem ti tak vděčná, když si mě zachránil z máminých pařátů, ale…Nikdy jsi nebyl mé skutečné Wonder Twin. Sbohem Nolane." Rozloučila se se mnou Kate a odešla.

Byla mi to líto, ale naštěstí mi lítost nezastřela reálné myšlení. Podíval jsem se zpátky na svůj černý laptop, který jsem před jejím příchodem zavřel. Stačilo mi provést diagnostiku, aby mi došlo, která bije.

Patricie
"Patricie?" "Karo." Vyrušila mě Emily matka, zrovna když jsem si pročítala v novinách, že Joelle jméno bylo konečně očištěno. "Jméno tvé nejstarší dcery bylo očištěno. Četla jsi?" Podala jsem ji noviny do ruky. "Já vím, ale to na mém vztahu k Emily nic nemění. Celé ráno jsem se ujišťovala, že nikdo nenaruší případ, který proti ni stavím. Mám důkazy o jejich zločinech a nechala za sebou celkem dost těl. "Emily není vrah." Nesouhlasila jsem s Karou. "Vážně? Vybrala si, že svou sestru obětuje, daleko dřív, než se obětovala sama. Vyprávěla mi, jak kupovali její dům, kde bydlela s Clarkem…" "Bereme to!" Vykřikla Joy, když si prohlížela dům. "Vážně? Žádné pro a proti?" Zeptal se jí Paddy. "To žádné pro a proti nepotřebuje. Cítím, že tady spolu budeme šťastni!" Zalhala mu a přitom věděla, že se jedná o dům té, které ve vězení slíbila, že vykoupí svým článkem Clarka. Jenže nevěděla, že ke koupi si ji vybrala samotná Emily, aby ji měla blízko sebe, a mohla se jí za to pomstí, za tu lež, kterou jí tvrdila ve vězení: - Joelle u Emily ve vězení: "Víš, proč tu jsem Emily? Jsem tu, protože tvůj manžel tvrdí, že je nevinný. Že neudělal to, co říkají! Zajímalo by mě, co si myslíš ty Emily?" Emily: "Nolan říkal, že musím říkat, že je vinen, nebo mě odsoudí, stejně jako jeho až porodím." "To nedovolím, Emily, veř mi." - Joelle míří na Emily na lodi: "Proč jsi to chtěla Emily? Proč si chtěla, abych si ho vzala? Proč si mi lhala?" Emily: "Je mi to líto, Joelle." Dva výstřely, po kterých Emily spadla z lodi do vody. - Když jsem si vzpomněla na slova, která mi převyprávěla Joelle, vybavila jsem si i chvíli, kdy jsem ji našla mrtvou. Držela jsem mrtvou Joy ve své náruči a křičela na Emily: " Nééééé! Proč si to udělala?" Všechno jsem to řekla Patricii. "A nezapomínejme na to, co udělala svému otci. Až vláda dostane tyhle důkazy, skončí na věky za mřížemi." "Prosím, Karo, nech ji být." "Způsobila, že jsem přišla o jediné své milované dítě. Jak mě to nemůže nezajímat?" "Tenhle nekonečný spor tě už úplně pohltil." "Ona si začala. Měla jít jen po mně a šla po své sestře." "Kterou na ni poslal jejich otec!" Nesouhlasila jsem s Karou, protože jsem Joy knihu o Emily četla, ale o tom ale Kara nevěděla. Ty důkazy jsem měla taky, jenže pokud s nimi Kara chystala vyjít na světlo, potopila by tím nejen Emily, ale i mého bratra. "Ty mě neslyšíš, Karo!" "Ale já tě slyším, Patricie. Emily způsobuje chaos, už od svého početí. Přivedla jsem ji na svět a nemůžu dovolit, aby to pokračovalo." "Karo, to nic nenapraví." Podívala jsem se na ni zoufale. "Jen ji." "Pak ti asi nemůžu stát v cestě, ale ani ti nepomůžu." Nic mi na to neřekla. Sklopila oči a prostě ode mě odešla.


Emily
"Co tvá matka? Pořád je ticho." Zeptal se mě Paddy. "Těžko říct, zrovna odchází od tvé sestry. Nejspíš chystají nějaký nový útok. Obě Joelle milovaly!" Ukázala jsem Paddymu na počítač, který sledoval matčin pohyb. "Můžou na tebe tak maximálně kydat bláto." Vymlouval mi Paddy. "Co by tak tvá matka mohla mít, aby to potvrdilo její tvrzení o tobě?" Snažil se mě se smíchem uklidnit. "Ukázalo se, že možná dost." Přerušil nás Nolan, který k nám očividně spěchal, protože byl celý udýchaný. Nechápala jsem. "Když jsem včera přišel domů, po mém celonočním bdění tady, začal jsem z laptopu mazat složky o nás." "Ty sis je nechal?" Zeptala jsem se ho udiveně. "Je to horší. Přišla Kate, a začala mě obviňovat z toho, že mám tajemství, a když jsem se podíval na můj laptop…Věděl jsem to. Provedl jsem diagnózu. Ty složky byly zkopírovány." "Jak se k nim Kara dostala?" Nechápal to ani Paddy. "GPS na mobilu umisťuje včera Karu a Kate na jedno místo a dnes ráno znovu." "Co má?" Zeptala jsem se zatím klidně bratra.. "Emily, je mi to líto." Neodpověděl mi a místo toho se mi začal omlouvat. "Emily díky těm složkám zničíš!" Vystartoval po něm Paddy. "Zničím ji, tebe, sebe…" přiznával se Nolan. "Kolik těch složek je?" Vmísila jsem si jim vztekle do toho. "Šest. Ta noc, kdy tě Joelle postřelila, vše, co jsme tou svatbou zamýšleli, to co, jsi prováděla otci s těmi prášky, jak si ho donutila odstoupit, vše o Kavaderu a o tom, jak jsme ho připravili o peníze, vnitřní bezpečnost…." "Tušíš, čemu si nás tím vystavil?" Začala jsem po něm tentokrát už křičet i já. "Chceš, aby nás chytili?" "Jistě že ne." Bránil se Nolan. "Tak proč sis to nechal?" Byla jsem skoro až nepříčetná. "Emily, klid." Zastavil mě Paddy v mém vzteku. "Protože to pro mě něco znamenalo. Chtěl jsem si pamatovat, čeho jsme dosáhli. Nerozumíš tomu?" Otočila jsem se na bratra. "Pochop tohle. Tohle je poslední, čeho si dosáhl. Tímhle zřejmě úplně všechno zničíš." Počítač nám začal znovu blikat. "To je studio Primetime. Tvá matka jde do tisku." Podíval se na mě Paddy. Chytila jsem ho za ruku. "Ne, pokud tomu můžu zabránit." "Prosím, nech mě to napravit." Podíval se na mě Nolan. "Už jsi udělal dost. Ať je třeba udělat cokoliv, udělám to sama."




Beautiful soul

Pátek v 19:22 | panda |  Michael Patrick 2015
Více info:

https://www.facebook.com/michael.patrick.kelly.official?fref=nf

Oheň a led 101. kapitola

Čtvrtek v 20:46 | panda |  Příběhy - fan fiction
Nolan

Seděl jsem s Tonym na pláži u obrovského ohně, na párty, kterou pořádali jeho přátele. A docela jsem si to po dlouhé době užíval. "Víš, že porušení zákona o otevřeném ohni…je zločin." Dělal jsem si z Tonyho lehce srandu. "Říkal jsem ti, že mám i temnou stránku." Nedal se Tony a odpověděl mi na stejné vlně. "A prázdnou sklenici." Dodal rychle a ukázal na svou sklenici."Hned se vrátím." Postavil se a pak se na mě podíval. "Jsem moc rád, že jsi přišel." Obdaroval jsem ho jedním svým okouzlujícím úsměvem a nechal ho odejít pro další skleničku vína. Jenže sotva odešel, zazvonil mi v kapse telefon. Když jsem se podíval na displej, blikalo na mě Kate číslo. Neměl jsem náladu to zvedat, a ač mi to zrovna třikrát nedělalo dobře, pomyšlení na dítě mi dělalo mnohem hůř, takže jsem to zase položil. Jenže mi to nedalo a zanechal jsem ji alespoň zprávu: "Ahoj, tady Kate." Ozval se hlas z jejího záznamníku. "Zanechte zprávu, prosím." "Ahoj Kate. Zmeškal jsem tvůj telefon." Zalhal jsem ji. "Zřejmě mi necháváš zprávu. Jsem zavalený v klubu, takže tady zřejmě budu hodně dlouho. Nemusíš čekat, uvidíme se ráno." Položil jsem telefon s těžkým srdcem, jenže Kate mě tlačila někam, kde jsem nechtěl být. A to jsem ještě netušil, že za mnou stojí celou tu dobu Tony a poslouchá mě. "Než budu dělat ukvapené závěry, znamená to, že jsi zavalen v klubu, něco jiného než je to zřejmé?" Zeptal se mě na rovinu Tony. "Tony, my s Kate, nemáme tradiční manželství." Odpověděl jsem mu popravdě. "Tak proč ji lžeš?" Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. "Takhle já nefunguju, Nolane. Nebudu druhým chlapem v něčím manželství." "Dobře, jenom…" Pokrčil jsem rameny. "Potřebuji nějaký čas, abych to vyřešil." "A to je dobré na upřímnosti, Nolane. Tohle neřešíš. Jestli si to někdy vyřešíš, zavolej mi." Přikývl jsem, ale chtělo se mi brečet. Tony hned na to ode mě odešel. Další můj zkažený vztah, který de facto pro jistotu ani nezačal.


Emily
"Jasně, skoro to je." Otevíral Clark gril. "Ne, ne, vařit budu já, bráško." Přistoupil k němu jeho bratr Kevin a od grilu ho vyhnal. Že má Clark bratra jsem věděla, ale ne vždy spolu vycházeli dobře a moc se spolu nevídali. Naposledy jsem ho viděla na naší svatbě a tam byl spíš společensky unavený než zábavný. Navíc poté, co Clark odsoudili, se naší rodině vyhýbal, jako čert kříží. Nebo jsem si to alespoň naivně myslela. V podstatě bych se mu ani nedivila, potom, co jsme Clarkovi provedli. Do doby než otec umřel a já zjistila, že z jeho účtu chodily pravidelné měsíční platby na Kevinův účet a nebyly to zrovna malé sumy. Otec si nejspíš kupoval jeho mlčení a to, aby do Clarkova případu nešťoural. Kevin nejspíš neměl ani důvod, protože si stejně jako já myslel, že je Clark po smrti. Takže jsem mu v podstatě ani neměla, co vyčítat, že nebojoval a nechal se uplácet. O těch penězích jsem Clarkovi neřekla. Nebylo potřeba dělat další zlou krev. Místo toho jsem byla ráda, že ti dva spolu dobře vycházejí a já se snažila s Kevinem vycházet taky a nemyslet, na všechny ty částky, které můj otec poslal.

"Když ses před čtyřmi lety naposledy staral o gril... museli jsme objednat čínu. Já vím, je to dávno, ale na takové pohromy se nezapomíná." Dělal si Kevin z Clarka legraci. "Nenecháš mě na to zapomenout." Obrátil se na něj Clark. "Řadí se to hned k tomu, kdy ses učil umění líbání." Poplácal ho Kevin po rameni a já ji obě podala do ruky vychlazená piva, aby si šli sednout. "Páni." Okomentovala jsem to z legrace. A musela se tomu smát. "Vážně Keve? Před Emily?" Zeptal se ho taky z legrace Clark, jestli to tu bude vytahovat. "Nech toho." "Ne ne ne." Zastavila jsem Clarka. "Potřebuju na tebe nějakou špínu. Kevine ,vyklop to." Pokračovala jsem stejně dobře naladěná. "Ne. Myslím, že to nejlepší si nechám na zítřejší Clarkovu velkou párty." Mrkl na mě Kevin. "Jo, nemůžu se dočkat." Přiznal se Clark. "A co ty Emily. Kde máš svého otravného bratra, jako jsem já?" Zeptal se mě Kevin. "Jo Nolan je…" Zamyslela jsem se. "Mám moc práce." "Aha, to je blbé. Rád bych ho zas někdy viděl…byl takový…jestli si dobře pamatuju." "To stačí, Kevine." Zamračil se na něj Clark, protože tušil, kam míří. "Máš pravdu Clarku, pevně věřím, že už to spolu máte vyřešené." Pokazil nám Kevin trochu náladu a chystal se v tom pokračovat. "Vlastně jsem ti ještě ani nepopřál upřímnou soustrast, Emily. Je mi líto, co se stalo tvému otci a tvé sestře." V hlavě se mi mihlo, že jediné, co mu je líto, je možná to, že mu došel přísun šekový knížek, ale kvůli Clark jsem mlčela. "Pamatuji si, že si ho měla obtočeného kolem prstu viď…nebo on tebe?" Clark mě stiskl za ruku, abych se nedala a já přikývla. "Jo byli jsme si blízcí." Polkla jsem ty slova rychle, protože to byla jedna velká lež. "Víš co, co kdybys to mluvení nechal na mně." Ukončil tu trapnou chvíli Clark, aniž by tušil, jak trapná pro mě byla. "Ty se drž toho, co znáš a jdi zkontrolovat gril." Poslal raději Kevina ode mě pryč. Kevin neurčitě přikývl a odešel. Poděkovala jsem Clarkovi pohledem, ale v tu chvíli se u dveří zazvonil zvonek. Nikoho dalšího jsme nečekali.

"Dojdu tam." Řekla jsem směrem ke Clarkovi a šla otevřít. Když jsem otevřela dveře, stál v nich Paddy. "Paddy." "Ahoj." Pozdravil mě. "Máš společnost?" Zeptal se mě, když už slyšel hlasy, které vycházely z verandy. "Jo, to nevadí. Pojď dál." Pozvala jsem ho dovnitř, ale gestem ruky hned odmítl. Šla jsem tedy za ním ven. "Mluvil si s bratrem?" Zeptala jsem se ho na rovinu, když mi došlo, proč tu je. Zase nic neříkal, jen přikývl. Tušila jsem, která bije. "A nepomůžeš mi." Dodala jsem za něj. "Nepomůžu. Promiň. Je to moc riskantní. Poldové budou tvou historku dokonale zkoumat a hledat skuliny." "A já pro ně budu mít odpovědi." Snažila jsem se mu to vyvrátit. "Prošly mi větší věci." Stála jsem si za svým. "Nikdo to neví líp než já." Podíval se na mě Paddy. Vzdychla jsem si nahlas. "Pokud mou historku nepodpoříš, ten plán nevyjde." "Tak nevyjde. Musím myslet na Aidna, a na tebe. Neudělám nic, co by vystavilo lidi, které miluju nebezpečí." "Jsme připraveni dát tam burgery." Ozval se za námi Kevin. "Ou.." Zaskočil nás a my jeho. "Ahoj." Pozdravil ho Paddy, aniž by věděl kdo to je. "Čau." Odpověděl mu Kevin a nedůvěřivě si ho prohlížel. Musela jsem se toho chopit. "Paddy, tohle je Clarkův bratr Kevin." "Paddy. Jo hodně jsem o tobě slyšel." Dodal Kevin, když mu došlo, kdo to je, a Paddy přikývl s nejistým úsměvem. Kevin to nejspíš ani nemyslel v dobrém. "Nechci víá rušit, jen chci vědět, jak si dává Emily burgery." Pokračoval Kev. "Krvavé. Čím víc, tím líp." Odpověděl za mě Paddy schválně. Přikývla jsem, aby Kevin konečně odešel. A on odešel. "Už to nech být Emily." Podíval se pak na mě Paddy a taky odešel. Kéž by to bylo tak snadné. Ale já neviděla jinou cestu, jak z toho ven.

Kate
Druhý den ráno jsem čekala na Nolana dole, abychom si promluvili. Zrovna scházel dolů a zapínal si sako. Nejspíš chtěl zase nenápadně odejít. "Nechceš mi říct o včerejším večeru?" Zastavila jsem ho. "Co se dělo v plážovém klubu?" "Ukázalo se, že o nic nejde…" Odpověděl mi rychle Nolan a otočil se na mě. "Dobře, protože neexistuje důvod, proč bys měl chodit do práce, než bude slunce na obloze. Zůstaň." Chytila jsem ho za ruku a táhla ven k bazénu. "Budeme se dívat na bulvární televizi, opijeme se…"Snažila jsem se ho nalákat a lehla si na lehátko k bazénu. "A dokončíme náš rozhovor." Dodala jsem potichu. "To zní shovívavě, ale povinnost volá, takže…"Snažil se Nolan zase vykroutit. "Tak budu asi celý den číst bulvární plátky sama." Ukázala jsem mu znuděně na tablet. "Nemůžu uvěřit, kolik článků ještě haní vaši sestru Joy. Je pro mě těžké představit si, že by Emily takhle napadla." "Neznala jsi ji." Dal si Nolan ruce v bok a promluvil na mě se zvýšeným hlasem. "Asi máš pravdu. Ale tebe jsem taky poznala teprve nedávno a znám tě." Napila jsem se z hrnečku, ve kterém jsem místo čaje měla skotskou. Což jsem přesně řekla Kaře, když se tu včera stavila." Najednou při vyslovení jejího jména o mě Nolan začal jevit zájem. "Byla tady?" Přisedl si najednou ke mně. "Přišla mi vyjádřit soustrast. Ale za pět minut se vrátila ke svému já a já ji vyhodila." Odpověděla jsem mu pohotově, aby se taky uklidnil. Nolan ses na mě malinko usmál a hlavně se mu ulevilo. Toho jsem hodlala využít. "Až si pořídíme to dítě, měli bychom instalovat bránu, která zabrání hyenám, aby sem chodily s koláčem z obchodu." Načala jsem nenápadně téma, které mě zajímalo. Ale v tu samou chvíli se Nolan ode mě zase rychle vstal. Jeho strach v očích byl snad i cítit, jakmile jsem nakousla téma "dítě." "Vím, že o tom dítěti pořád přemýšlíš." "Přemýšlím. Přijdu pozdě tak…" Začal se znovu vymlouvat. "Zavoláš mi potom?" Zastavila jsem ho ještě, než mi zmizel. "Jo jistě." Odpověděl mi a zase chvátal ode mě pryč. Byla jsem z něj značně rozčarovaná.

Nezbývalo mi nic jiného než si nahlas povzdychnout a přemýšlet jak to s ním napravit. Jenže teď se mi nechtělo, nejdřív jsem si musela sama pročistit hlavu. Vzala jsem do ruky tablet a chystala se rozveselit nad skandály ostatních, abych zapomněla na své trápení. Jenže sotva jsem rozklikla první fotku, byla jsem opět u Nolana. Protože na jedno z bulvárních serverů byla právě jeho fotka, jak sedí na pláži a popíjí s nějakými lidmi, se včerejším datem a nadpisem "Ross je jako my."


Emily
"Jsi tu brzy." Překvapila jsem ráno Nolana v jeho klubu, protože jsem pro ho zase pro jednou potřebovala. "Mé plážové tělo by nepřežilo další Kate smaženou snídani." Začal mi odpovídat, ale pak se vlastně zarazil, že mě tu vidí. Moc jsme se poslední dobou nevídali, pokud se nic nedělo. "Počkej, co se děje?" Zarazil se. "Vím, že si nejdeš rezervovat ohrádku…" Přikývla jsem nad jeho důvtipem. "Požádala jsem Paddyho, aby mi pomohl očistit Joy jméno. Odmítl." "Zpomal Ems.!" Zamračil se na mě hned Nolan. "Proč bys chtěla tu plechovku s červy, kteří nesou jméno naší rodiny otvírat? Kvůli Joelle? Nebo kvůli matky? Protože Joelle už to nepomůže. Ems, vím, že se cítíš zle, ale Paddy má pravdu. Víš, co se může stát?" Chytil mě Nolan za ruku a podíval se mi do očí. "Myslela bych, že za celý můj život, budeš věřit tomu, že vím." Odstrčila jsem ho. "Podívej, jen musím z toho příběhu vymazat Paddyho. Pomůžeš mi?" "Dokážu hodně věcí, ale nedokážu ovlivnit to, co lidi slyšeli. Zatím." "Já vím. Jen jsem myslela, že tě to inspiruje." Nesnažila jsem maskovat své zklamání. "Jo, k upuštění od téhle šílené myšlenky." "Nolane, musím udělat něco dobrého. Jinak to s mou matkou nikdy neskončí." Snažila jsem se mu to vysvětlit. Nolan se jen pousmál. "Tohle myslím jen v tom nejlepším. Ale náš otec tě nevychoval k tomu, aby si konala dobro." Sklopila jsem od něj rychle zrak. "Vychoval tě, abyses ubránila své matce a všem, a ne ji podlehla. Aby se tě každý bál, jako se lidi báli jeho. A ty to celou dobu deláš, a geniálně." Nesouhlasila jsem s ním, ale nechtěla jsem se s ním hádat. "Takže nemůžeš nic dělat?" Zeptala jsem se ho naposledy. "Jo, můžu ti říct, ať si užíváš výhody milované prominentky, co sis vysloužila."


Nolan
Jakmile Ems odešla, běžel jsem hned za Paddym. "Emily, chtěla vykoupit Joy jméno?" Spustil jsem na něho zhurta bez pozdravu, protože jsem se mu poslední dobou dost svěřoval a nestal jsem mu za to, aby se on svěřil mně. Nenápadně přikývl na souhlas. "Tohle musí být vážně konec světa." Utrousil jsem, když mi to potvrdil. "Ale díky, že jsi řekl ne, protože by to mohlo mít dopady na vás oba." Pokračoval jsem ve svém monologu. "Já vím." Řekl mi konečně. "Chceš znát pravdu?" Zeptal se mě pak nečekaně. "Když se mě zeptala, skoro jsem řekl ano." Poplácal jsem ho po rameni. "Je mi to jasný Paddy. Udělal by si pro ní všechno." "A navíc Joy zachránila Emily život a my zničili její reputaci. A nevím, co je pro Aidna nejlepší, protože mě to může dostat do vězení. Zástěrka kvůli Joelle skoro udělala totéž." "Dobře, Paddy, uklidni se." Zastavil jsem ho rychle a šel mu nalít skleničku skotské. "Nedovol, aby tě pronásledovaly spící lži…Zvonění některých zvonů se nedá vrátit, jako toho, co mě dostal včas do kostela." "Pořád si s Kate nemluvil?" Došlo to Paddymu. Pokrčil jsem rameny. "Ne. Jaký to má smysl? S Tonym to skončilo, dřív než to začalo. A Kate je teď příliš zlomená." "Tak zůstaneš nešťastně ženatý? Jak dlouho? Proč nad tebou má takovou moc?" Obrátil jsem do sebe skotskou a jemu podal druhou. "Pamatuješ, jak jsem říkal, že je emocionálně křehká?" Začala jsem pozvolna vypravovat. "Jo." Přikývl Paddy. "Smrt jejího bratra Matta nebyla úplně nehoda. Chytila ho, jak mi čmuchá v laptopu. Hádali se a on uklouzl. Nechala ho spadnout, aby mě ochránila. Co mi to řekla, mám sevřený žaludek. A teď chce dítě." Vyklopil jsem to na Paddyho. "Jednoho dne chci rodinu a manželství, ale s někým stabilním. Ne s někým koho…" "Ne s někým koho lituješ." Dopověděl za mě naštěstí Paddy. Přikývl jsem. "Zní to hrozně. Ale je to tak." Musel jsem souhlasit.



Kate
Přišla jsem za Nolanem do klubu, protože jsem chtěla vědět, proč mi včera lhal o tom kde, byl a já si to musela přečíst až dnes v bulvárních plátcích. Jenže to, co jsem slyšela, když spolu mluvili s Paddym, vysvětlovalo úplně všechno. Nezmohla jsem se na nic jiného než na pláč, schovaná za sloupem baru. A raději jsem rychle zmizela, než mě tady někdo takhle uvidí a najde.

Přes den jsem se dala dohromady, a večer jsem byla připravená uskutečnit jeden ze svých největších životních kroků. Kara měla nejspíš pravdu, když mi tvrdila, že mi Nolan neříká všechno. Dnes v plážovém klubu se to jen potvrdilo. A muselo to mít přece jenom důsledky.


Nolan

Večer jsem se vrátil z práce domů a neměl na nic moc náladu. Myšlenkami jsem byl mimo, ale Kate, která plavala tak divně v bazénu, mě rychle přivedla zpět. Chvíli jsem si myslel, že se snad utopila. "Kate!" Zavolal jsem její jméno, ale pořád ležela na vodě, jako utopenec. "Kate!" Rozběhl jsem se rychle k bazénu. Ale jakmile jsem tam doběhl, vykoukla na mě z vody ven. Neskutečně se mi ulevilo. "Bože. Jsi v pořádku? Vyděsila si mě." "Jsem velká holka, Nolane. Můžu plavat v hloubce sama." Dělala si ze mě Kate legraci, i když to nebylo vůči mně fér. "Asi si dnes nemusel pracovat dlouho." Konstatovala ironicky. "Ne. Myslel jsem, že si promluvíme." Kate připlavala k okraji bazénu. "Jde o mou náhlou dětskou horečku?" Zeptala se mě bez okolků. Sedl jsem si na okraj bazénu, abych jí byl blíž. "Jde o nás. Myslím, že je načase, abychom tohle manželství ukončili." Vybalil jsem to na ni taky na rovinu. A trochu se bál její reakce. "Šli jsme do toho, abychom tě osvobodili od tvé rodiny, což jsme udělali. Ale teď…Bojím se, že čím déle v tom setrváme, tím rozmazanější budou hranice." Snažil jsem se to Kate vysvětlit, jak to vidím, ale ta na mě jen tiše koukala svýma velkýma očima z bazénu. "Katie, tak řekni něco." Zaprosil jsem ji potichu. "Oba jsme se shodli, že to budou dočasné. Zábavné léto hýření." Snažila se na mě smát, ale moc jí to nešlo. "Asi jsem se nechala unést tou hrou na domácnost." Chytil jsem ji pevně za její mokrou a trochu studenou ruku. "Ráno zavolám právníkům." Mrkla na mě Kate. "A jakmile to půjde, vypadnu odsud." "Nemusíš spěchat. Vždycky budeme přátelé. Navěky." Ujistil jsem Kate. "Jak bychom mohli nebýt?" Zeptala se mě tak zvláštně. "Jsi můj rytíř v brnění od Versaceho, že?" Udělila mi pak rychle poklonu. "A děkuji, že jsi ke mně byl naprosto upřímný." Dodala sebejistě. Tohle mi nedělalo dobře.


Clark

Vstoupil jsem do pokoje, kde se Ems měla připravovat na mou párty, ale místo toho jsem ji našel, jak zuřivě buší do boxovacího pytle. "Myslel jsem, že budeš oblečená. Před tou párty, se s bratrem stavíme na jídlo." Vyrušil jsem ji. "Myslím, že bych měla zůstat doma." Odpověděla mi Emily a nepřestávala bušit do pytle. "Můžeme to spolu oslavit později." Dodala. "Dobře, dobře, co se děje?" Chytl jsem ji za ramena, objal ji, aby se zastavila. Dýchala zhluboka a jako mrštná rybka se vymkla z náruče. "Co se ukázal Paddy jsi jiná….brácha říkal, že jste vedli dost napjatý rozhovor. Nechtěl jsem se ptát…" "Požádala jsem Paddyho, aby mi pomohl očistit sestry jméno." Začala Emily a dřív než jsem se stačil nadechnout, pokračovala. "Ne! Už jsem slyšela všechny důvody, proč je to špatný nápad." "Ode mě ne, když tě ani nenapadlo to se mnou probrat!" Snažil jsem se jí zastavit. Byl jsem dost naštvaný. "Podívej, řekla bych ti to!" Obrátila se na mě Ems a pak hned šla do koupelny se opláchnout. "Kdy? Až to vyřešíš s Paddym?" "Nedělej z toho něco, co to není!" "Tak nepředstírej, že o nic nejde. Vím, že nejde o něj, vím, že jde o tvou matku." "Jde tu o všechno." Vystartovala po mě nečekaně Ems. "Lidi přišli k úrazu a umírali kvůli tomu. Staly se věci, co se nedají odčinit. Tuhle jednu věc jsem odčinit chtěla." "Další lží? Bude to, jako kdyby si had honil vlastní ocas." " Jo já vím, Clarku." "Tohle nedělej Emily, neodstříhávej mě." Sklopila hlavu. "Měl bys jít na svou párty." "A ty bys měla jít se mnou…Možná pro tebe bude lepší být kolem lidí, kteří od tebe čekají jen to, že se budeš bavit. Se mnou v přední linii." Snažil jsem se jí k sobě přitisknout, ale ona nechtěla. Bylo to snad poprvé, co jí znám, takhle odtažitou. "Clarku…" Zkusil jsem to znovu, když mě odstrčila. "Podívej, já vím, kdo jsi Emily, To není lež." Políbil jsem ji, ale jen na tvář, už dávno to mezi námi nebylo jako dřív, když mi padala do náruče. "Doufám, že změníš názor." Dodal jsem a nakonec odešel přece jen bez ní.


Emily
Ačkoliv mě nikdo nechtěl v mém rozhodnutí očistit sestry jméno nikdo podpořit, rozhodla jsem se to udělat nakonec sama. Nakonec to byla hlavně moje sestra, které jsem to dlužila. A taky jsem to dlužila matce a vlastně i sobě. Jen jsem doufala, že mě Nolan, Paddy nebo Clark podpoří….Byla jsem oblečená ve večerních šatech a šla na ceremoniál dát svou hlavu na špalek sama, když se za mnou ozval překrásný hlas, který jsem slyšela asi ze všech tří nejraději. "Moc ti to sluší." Zastavila jsem se a otočila. Byl to Paddy. Byl v obleku a slušelo mu to taky. Kráčel ke mně s rukama v kapsách. "Přišel jsi." Usmála jsem se na něj. "Měla jsi pravdu. Tvůj plán je jediný způsob, jak policii zabránit v pátrání. A přes všechno, čím jsme si poslední dobou prošli, tě v tom nenechám samotnou." Když dopověděl svá slova, spadl mi ze srdce obrovský kámen. "Navíc mám novináře a ceremoniály moc rád." Snažil se to Paddy rychle odlehčit, protože jsem neměla daleko, abych se nerozplakala. Rozesmál mě. "Jsem připravený. A ty?" Podal mi svou ruku. Beze slova jsem ji přijala a pevně jsem ho stiskla. S ním jsem byla připravená na cokoliv, bohužel jsem to věděla až teď. V ruku v ruce jsem se pak oba vydali před novináře.


Clark
Byl jsem se svými novými kolegy a bratrem v baru a zapíjeli naší novou firmu. "A i když mi to není moc příjemné, dělat to s bandou ekonomů, je mi ctí pozvednout sklenici na bratrovy přátelé, kteří jak se modlím, mu pomůžou uzavírat obchody, protože svýma vlastníma rukama nenajde ani svůj zadek." Vedl Kevin rádoby vtipný proslov v baru na mou počest. "Na Clarka!" Pozvedli jsme všichni sklenici piva. Skotské jsem měl tak akorát. "Na zdraví!" Napili jsme se všichni. "Jsem na tebe pyšný, brácho." Objal mě na to Kevin. "Díky chlape." Hned na to jsem se podíval na mobil, jestli nevolala Emily, ale nevolala. Kevin to hned poznal. "Jestli hledáš svou ženu, možná by si jí měl hledat u toho…zpěváka." Zaskočil mě na jednou. "Říkal jsem ti, že jsou jen přátelé." Vymlouval jsem mu jeho myšlenku. "Jak myslíš, ale měl by ses podívat na televizi." Ukázal na obrazovku, která visela nad barem. Nevěřil jsem svým očím, protože jsem uviděl Emily, jak se Paddyho pevně drží za ruce a vypadají snad jako pár na tom pitomém ceremoniálu, na počest někoho, díky komu jsem skončil v té díře a pak u Carlose.


Emily
"Díky štědrosti mnoha dárců, můžeme položit základy nového výzkumného křídla nemocnice v Torrox. Bez dalších průtahů…" Mluvil ředitel za pultíkem do mikrofonu a všichni novináři byli obrácení jeho směrem. Vzal velkou pozlacenou lopatu a kopl s ní do půdy jako gesto otevření. Všichni tleskali, novináři fotili o sto šest. Mrkla jsem na Paddyho, že jdu na to a vydala jsem se za ředitelem. "Mohu?" Zeptala se ho. "Paní Thornerová, už jsem jménem rady mluvil." Snažil se mě zarazit. "Za ta léta jsem byla k nemocnici velmi štědrá, tak samo i můj otec, zvláště, když jste mi zachránili život…Mohla bych dostat pět minut na pódiu, nemyslíte?" "Jistě." Souhlasil nakonec.

Stoupla jsem si hned na to za řečnický pultík a promluvila bez váhání do mikrofonu. "Dobrý večer." Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Jenže v tu chvíli se mi najednou sevřelo hrdlo a já se nemohla pomalu ani nadechnout, natož mluvit. Naštěstí ke mně přistoupil Paddy, aby mě podpořil. Pohladil mě po ruce a já se znovu nadechla, abych mohla mluvit dál. "Všichni víme o skandálu, který vrhá na dnešní oznámení stín. Rada si zvolila, že výzkumné křídlo nepojmenuje po mé starší sestře, protože lidé věří, že se mi vloupala do domu, a pokusila se mě napadnout. To je příběh, který jsem ten večer řekla." Sklopila jsem oči. "Ale nic z toho není pravda." Podívala jsem se na všechny okolo. "Pravda je, že mě napadl Carlos Black. A pokusil se mě zabít." Odmlčela jsem se na chvíli.

Patricie
Stála jsem před televizí a nevěřila jsem vlastním uším. Opravdu to byla Emily a u ní zase můj bratr. Ona pro něj byla jako kryptonit. "Joey, Joey…to musíš vidět." Volala jsem rychle na bratra a skoro nemohla dýchat. Joey hned přiběhl a já mu jen tiše ukázala na obrazovku. "A Joelle schystala kulku, která byla určena mně." Vypravovala Emily do mikrofonu. "Tohle musím zavolat Kaře, ať dívá." Brala jsem bezmyšlenkovitě do ruky telefon. "Tu noc mi má sestra zachránila život." Mluvila dál Emily před všemi těmi novináři a televizními stanicemi. Tohle už nepůjde vzít nikdy zpátky.


Emily
"Řekla jsem tu historku, abych ochránila sebe a ty, které miluji, ale jen se to zhoršilo." Vypravovala jsem všem dál. "A dnes večer to skončí." Fotili nás s Paddym ze všech úhlů. Znovu jsem se ho musela pevně stisknout za ruku, abych mohla pokračovat dál. Usmál se na mě.

Kate
"Vím, že nic z toho nedává smysl." Popíjela jsem sama ve své ložnici a najednou se v televizi z ničeho nic objevila Emily s Paddym a začala tam vypravovat to, co Kara tvrdila už dávno. "A že je tu mnoho nezodpovězených otázek." To teda bylo. Nechápala jsem. Na to jsem se musela napít. "Třeba proč mě tu noc vůbec napadl?"


Kara
"Má to jedno vysvětlení." Koukala jsem nevěřícně na Emily v televizi, jak konečně očišťuje Joy jméno. Pravdu sice neříkala, ale i tak to bylo víc, než bych od ní kdy čekala. Plakala jsem, ne kvůli Emily, ale kvůli tomu, že má nejstarší dcera, která kvůli ní musela přijít o život, snad konečně najde svůj klid. "Uchovávala jsem jedno další tajemství." Pokračovala Emily a já s napětím čekala, co přijde dál.

Nolan
"A lidi, které miluji, to stálo víc, než jsem kdy chtěla." "Co to, sakra, je, Ems?" Zarazil jsem se, když jsem z kuchyně uslyšel Emily hlas vycházející z televize. Ona to vážně udělá. Zhrozil jsem se.


Emily
Podívala jsem se znovu na Paddyho, abych si dodala odvahy. Tentokrát naposledy.Najednou kolem mě bylo šílené ticho. Třásla jsem se po celém těle, ale musela jsem to udělat. "Spolu s mým otcem, až nevědomky jsem se podílela na pádu letu 101. To přes mé dobročinné nadace pral špinavé peníze, kterými pak sponzoroval teroristy. To i já se tak podílela na falešném obvinění svého manžela Clarka Thorna. Moje sestra to věděla, jen k tomu neměla dostatečné důkazy." V tu chvíli mě oslepilo snad tisíc fotoaparátů. " Je mi jasné, že mi věřit můžete, ale taky nemusíte. Tak či onak, to byla i má chyba, že jsem to neměla pod kontrolou a nechala se svým otcem takhle manipulovat. Přijímám za to vinnu a ponesu si za to jakýkoliv trest." Paddy mi stiskl ruku a já nevím proč, ačkoliv jsem se přiznala hrozným věcem, najednou se mi neskutečně ulevilo. Ta úleva, ale brzo vypršela, když neustávalo to blikání a oslepování blesků z fotoaparátů. Začínala jsem tušit, proč to Paddy nemá tak rád, ale statečně stál po mém boku, jako má jediná opora.







Další články



Kam dál